Příběh Elišky Předávkovala se štěstím
Mám sestru, dvojče. Myslím, že jsme si hodně podobné, nejen vzhledem, ale i povahou. Jen jsme každá jaksi zakotvila jinde a od toho se to teď všechno tak podivně odvíjí.
Sestra se totiž před lety vdala za Američana a nějakou dobu s mužem pobývala na Floridě. Jistě, tehdy jí to všichni záviděli, hlavně když o tom tak nadšeně mluvila. „Je tam všechno, sluníčko, koupání, lidi, pohoda, je to tam prostě boží!“ velebila vždycky zemi zaslíbenou.
Vzhledem k tomu, že jsem ji znala jako své boty, nevěřila jsem, že ona, věčná depkařka a milovnice rodiny Addamsových, je schopna tak obrátit. Ale byla... Taky jsem jí tu hru na nejšťastnější ženskou na světě žrala i s navijákem, ale jen ze začátku.
Pozor na srovnávání se s ostatními. Může vás posunout dál, ale i zdeptat |
Sestra za nálepkou usměvavé ženy skrývala, že se rozvádí a trpí. Jenže intenzivní trénink na věčně usměvavou paničku ji natolik zocelil, že nebyla schopna vybočit ze své role. Manžel jí v té době dělal ze života peklo, chtěl ji připravit o dceru, ona se přesto na chodbě našeho domu zubila na cizí lidi a švitořila s nimi o tom, jak je dnes venku krásně.
Bylo to úplně absurdní. Prosila jsem ji, ať už konečně sundá tu hloupou masku, normálně se mi vybrečí na rameni a zanadává si, že se jí uleví. Ona to ovšem nedokázala. Sestra se takhle „usmívala na svět“ ještě pár let, ale nakonec ji to dohnalo.
Porce falšeUrčitě znáte pojem „americký úsměv“. Vychází z toho, že člověk by neměl přenášet své chmury na ostatní. Říká se, že právě Američané jsou zvyklí neventilovat své problémy navenek, raději se „neutrálně“ usmívají a jsou stále děsně happy, z čehož pak vždy trochu dekadentní a naštvaný našinec hned udělá cosi falešného. A mimochodem, měřítka amerického úsměvu jsou i fyzická. Vyžaduje totiž zuby v barvě očního bělma, zcela rovné a přiměřeně velké. |
Uběhlo sotva pět týdnů, co se to stalo. Pokusila se o sebevraždu. Nebyla to žádná demonstrativní legrácka, ona se opravdu chtěla zabít. Jednoduše přestala zvládat tuhle svou nesmyslnou hru. Odkopnutá ženská bez peněz, které nezůstalo nic, by možná měla nárok na trochu zahořklosti, na to však v jejím případě nedošlo.
Přijde mi, že se prostě předávkovala tím svým falešným štěstím. Teď je ještě v péči odborníků, ale ti už předem hlásili, že bude hlavně záležet na tom, co se bude dít po propuštění.
Ráda bych jí nějak pomohla, ale když ji jdu navštívit, stále jen vychvaluje péči na klinice, doktory i obědy, takže mám dojem, že léčba asi úplně nezabírá, když je sestra pořád v kategorii usměvavých sluníčkářů. Copak má ten věčný úsměv vytetovaný na tváři a už nikdy nebude normální?
Eliška
Co by měla Eliška dělat? Hlasujte na další stránce.
