Kde se mýtus vzal?
Historicky byla ženám ve společnosti přiřazena role spojená s péčí o domácnost a rodinu. Jenže chod domácnosti zajišťuje právě také nakupování. Jídlo, hygienické potřeby a další nezbytnosti tak logicky kupovaly častěji než muži.
Jenže překvapivě nejen pro sebe, ale také pro děti, manžely a další příbuzné. Například podle britského výzkumu si muži zvládnou koupit jen asi třetinu oblečení, které mají v šatníku. O zbytek se starají ženy, které touto činností stráví až čtyřicet dní za život.
Jak zvládnout rok bez nakupování? Zkuste udržet svůj šatník na dietě |
Ale zpět k historii, kdy ženy měly, a bohužel někde stále mají, omezený přístup ke vzdělání a pracovním příležitostem. Byly pak odkázány na domácí sféru a nakupování se tak stalo jednou z mála aktivit, kterou mohly ovlivňovat, obzvlášť pokud neměly ani vlastní příjem.
A žena bez příjmu bohužel není zcela ojedinělá ani nyní. Podle loňských zjištění se finančně nezávislých cítí pouze 45 procent žen. Podle jiného zdroje více než jedna ze tří žen, která žije s partnerem, tvrdí, že by to finančně nezvládla, kdyby se zítra rozešli.
Právě od hospodaření s manželovými penězi se může odvíjet představa, že ženy utrácejí nezřízeně a za nesmysly. Jenže péče o domácnost a o děti je práce na plný úvazek, za kterou některá hnutí dokonce prosazují reálnou mzdu. Nemluvě o neplacené druhé směně, což je práce, kterou stále nejčastěji vykonávají i pracující ženy v domácnosti. Zahrnuje nejen uklízení, vaření či péči, ale také management rodiny.
Druhá směna v domácnosti. Ženy na ní pracují bez mzdy, a často i bez vděku |
Mýtus o shopaholičkách ale může jít ještě hlouběji do dětství, kdy malé holčičky často slýchají, že dívkám nejde matematika a počty. Tyto stereotypy může v dívkách upevňovat už výchova. Podle jedné ze studií rodiče často mluví se svými potomky o penězích podle toho, zda jsou chlapci či děvčata.
Asi není překvapením, že věci jako kreditní karty či investování podle zmíněné studie častěji probírali s chlapci, zatímco s dívkami se více řešily rodinné rozpočty, sledování výdajů a spoření. Rodiny tak často v lidech nevědomky podporují stereotypy o nadměrném utrácení.
