První informace nemusí být správné
První dojem je totiž silnější než tank. Mnozí odborníci na neverbální komunikaci se domnívají, že při seznámení dvou lidí jsou důležité první tři sekundy. Tak krátká doba nám prý stačí na to, abychom si udělali názor o lidech a oni o nás. Jiní experti tvrdí, že ta doba prvního dojmu je delší, ale nejde příliš přes minutu.
Co všechno o sobě ovšem za tak kratičký moment řekneme? Vlastně nemusíme říct skoro nic, ani pozdrav a jméno. Všechno se odehrává především v oblasti neverbální komunikace. Držení těla napoví něco o naší jistotě a sebevědomí, podobně jako oční kontakt. Zvládnete se dívat hned napoprvé lidem do očí? A tak, aby jim to bylo příjemné, tedy zhruba tři sekundy? Všimneme si jistě i toho, s jakou energií člověk kráčí, co má na sobě, jak se tváří. Když se k nám víc přiblíží, vnímáme jeho vůni. Je toho zkrátka hodně, co umí náš mozek během chvilinky vyhodnotit.
Vzápětí nás ovlivní další věci: Síla stisku ruky při seznámení, hlas člověka, ovšem nejen to, co říká (reagujeme přitom na různé drobnosti: „Sem ňákej Novák.“ „Jan Novák, těší mě.“ „Já jsem docent doktor inženýr Novák.“), ale i tón hlasu nebo rychlost, s jakou mluví...
Názor vytvořený hned zkraje při seznámení se opravuje dlouho. Musíme daného člověka lépe poznat, abychom si pak v hlavě „přepsali“, že dotyčný není vyděšený plašan, který se bojí lidí, nebo naopak Rambo, který chce všechny převálcovat. Dáma že není sebestředná fiflena, ale na první schůzku se prostě jen nevhodně oblékla, což byla chyba. V první chvíli nám totiž nedochází, že lidé (a také my sami) o sobě někdy vysílají mylné informace. Jiné bude seznámení v případě, že jsme se dobře vyspali a netlačí nás boty, než když zoufale přemýšlíme o tom, zda už je doma našemu blízkému líp a nemá horečku... Proto bychom měli svůj první dojem častěji přezkoumávat. Důvody jsou jasné.
