Názor odbornice Hledejte, za co si muže vážit
Vážená Zdenko, ve výchově dětí často kopírujeme modely z našich původních rodin. Vlastně je to ta nejjednodušší cesta, jelikož vymyslet jiný způsob, než jsme jako malí zažili, bývá náročnější. Ve vaší rodině se sešly dva poměrně odlišné způsoby výchovy. Pozorujete, jak se autoritářská manželova cesta nepříliš šťastně podepisuje na synech. Předpokládám, že jste se své obavy s manželem již pokoušela probrat. Jeho cesta v něm zřejmě bude velmi zakořeněna a manžel je s ní spokojen.
Ze své praxe mám zkušenost, že někdy na názory nejbližších neslyšíme, ale může fungovat, když s námi naši situaci probere cizí člověk – ideálně odborník. Kdybyste byli u mě v poradně, zajímala bych se o příběh každého z vás. S vámi i s vaším mužem, zpočátku individuálně, bychom se probírali minulostí.
Jak si vzpomínáte na své dětství? Co vám z výchovy vašich rodičů sedělo a co jste naopak nesli hůř? Jaké důvody máte, že replikujete některé cesty z výchovy svých rodičů na vlastních dětech? A proč něco jiného zase opakovat nechcete? Psycholog zde není za kritika ani soudce. Jeho role je provázet klienta na cestě k porozumění sám sobě a svému prožívání.
Přes to porozumění potom můžeme jednat vědoměji i při výchově dětí. Budeme tušit, co s nimi udělá, když k nim budeme přistupovat tím či oním způsobem. Zajímala bych se rovněž, zač můžete svého partnera ocenit? A ráda bych se dozvěděla, zda skutečně a jak konkrétně to děláte? Jen kritika a odsuzování totiž zřídkakdy vede ke změnám – zvláště u dospělých lidí.
Pokusily bychom se tedy spolu nalézt, zač si svého muže můžete považovat. A také cesty, jak mu to můžete sdělit. Pozitivní motivace a posilování žádoucího jednání se totiž osvědčuje jako lepší cesta než výhradní kritizování. Výchovná cesta vašeho muže vám není blízká. Dobrým začátkem tedy bude přistupovat k partnerovi tak, jak byste si přála, aby on přistupoval k synům.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co má Zdenka dělat? Hlasujte na další straně.