Bloom osudného dne v roce 1998 navštívil kamaráda v západolondýnské čtvrti Notting Hill. Ten se právě nastěhoval do nového bytu, ale nemohl otevřít dveře na terasu. Tehdy se dvacetiletý Bloom rozhodl, že kamarádovi pomůže a dveře zkrátka vykopne zvenčí. „Podíval jsem se z okna... a říkám si: To bych mohl prostě skočit. To není problém,“ vysvětlil.
Vyskočil a snažil se zachytit o kus kovu, přes který by vyšplhal na terasu. To se ale nepovedlo, herec spadl a přistál na balkoně bytu v prvním patře. Řekl, že dopadl mezi zábradlí s hroty a starou pračku.
Orlando Bloom a jeho jizva na zádech (15. dubna 2015)
Poté, co záchranáři vykopli dveře do neobývaného bytu v prvním patře, ošetřili Blooma, který teprve přicházel k sobě. Nejbližší nemocnice byla přeplněná, což přimělo záchranáře, aby zavolali do nemocnice v severním Londýně. „Říkali: Máme tu dvacetiletého kluka, který už možná nikdy nebude chodit, pokud ho nepřijmete,“ vzpomínal Bloom.
Podle herce trvalo sanitce neuvěřitelných pět hodin, než ho dopravila do nemocnice, protože kvůli závažnosti jeho zranění musela jet „rychlostí chůze“. Sanitka dokonce přijela s policejním doprovodem. Zranění zahrnovalo téměř přerušenou míchu. „Do té doby jsem si nevážil života a smrti – toho, že nejsme nesmrtelní. Čtyři dny jsem čelil představě, že budu po zbytek života žít na vozíku. V mysli jsem se dostal na temná místa,“ řekl magazínu GQ.
Ze zranění se nakonec plně zotavil. Několik měsíců po děsivém pádu musel nosit na zádech ortézu a navštěvovat pravidelné fyzioterapie. Dnes už mu nebezpečný pád připomíná pouze jizva na zádech.
27. ledna 2020 |
