Měla jsem po maturitě, přede mnou byly poslední prázdniny, než nastoupím do práce. Těšila jsem se na ně mnohem víc než na všechny ty předchozí. Byla jsem poprvé opravdu zamilovaná. Nebyl to sice můj první vztah, před ním jsem už s pár kluky chodila, měla jsem za sebou i nějaké, i když malé, sexuální zkušenosti, ale teď to bylo naprosto odlišné.
Byl totiž o deset let starší, tak dospělý a rozumný na rozdíl od mých předchozích známostí. Imponoval mi úplně ve všem, vzhlížela jsem k němu jak k nějakému božstvu. A on toho uměl využít. Oslnil mě svými znalostmi, svými krásnými řečmi, bral mě do vináren, autem na výlety.
Zamilované léto
Seznámila jsem se s ním poslední den praxe, kterou jsem měla ještě před maturitou. V té firmě tenkrát pracoval. Párkrát jsme se viděli, pak jsem měla hodně práce s přípravami na maturitu, ale po ní už jsme byli hodně spolu. Bylo léto, přede mnou spousta týdnů nicnedělání.
Vídali jsme se hodně často. Milovali jsme se na mnoha místech, ale k sobě domů mě nikdy nevzal. Až později jsem zjistila proč. Byl ženatý, měl syna a jeho žena byla i s dítětem celé léto na chatě u rodičů.
Jenže to mi řekl, až když jsem zjistila, že s ním čekám dítě. Byla jsem hloupá a naivní a zjištění, že jsem těhotná mě nevyděsilo, naopak. Těšila jsem se, až mu to povím, jak bude šťastný. Vždyť neustále tvrdil, jak mě miluje a jak beze mě nemůže žít.
Byl to však nejhorší okamžik mého života. Nejdřív tvrdil, že to nemůže být jeho, pak mi řekl, že je mezi námi konec, že on už rodinu má a náš vztah nikdy nebral vážně a že ho musím pochopit, když je jeho žena tak dlouho pryč.
Odjela jsem od všeho, abych zapomněla
Byla jsem na dně. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nakonec mi pomohla máma. Věděla, že jsem zamilovaná, ale nikdy jsem jí neřekla, kdo to je, neměla jsem s ní takový vztah, abych se jí svěřovala. Ale poznala na mně, že se něco hrozného stalo. A já jí to řekla.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Podstoupila jsem interrupci a máma zařídila, abych se přestěhovala z našeho města k tetě, její sestře. Prý tam snáz na všechno zapomenu. Měla pravdu, po čase všechno přebolelo. Teta se nikdy nevdala, žila sama, byla to praktická a veselá ženská, hodně mi tenkrát pomohla.
Našla jsem si docela dobrou práci a po čase jsem se i znovu zamilovala a vdala se. Za rodiči a později už jen za mamkou jsem jezdila, ale muže, který mi tenkrát tak ublížil, jsem naštěstí už nikdy neviděla, ani o něm neslyšela.
Manželovi jsem o své ošklivé zkušenosti nikdy neřekla. Tedy nevyprávěla jsem mu žádné podrobnosti. Věděl jen, že jsem se v jiném muži zklamala, ale to, že byl ženatý, že jsem s ním čekala dítě, i jak to dopadlo, jsem si nechala pro sebe.
Jediné, kdo to z mých blízkých věděl, byly moje máma a teta. A ty si to vzaly do hrobu. Tenkrát pro mě byla interrupce jediné řešení, dnes na všechno koukám jinak. Ale byla jsem tak mladá, nezkušená, bála jsem se, že bych to dítě třeba kvůli tomu, co mi udělal jeho otec, nenáviděla.
Dcera je šťastná a zamilovaná
S manželem jsme měli jen jedno dítě, narodila se nám dcera. Naše manželství je takové klidné, plné lásky a pohody. Manžel je hodně trpělivý a empatický člověk, je dětský lékař, já pracuji jako asistentka. Dcera končí studia veteriny a plánuje si jednou zřídit vlastní ordinaci. A díky své fence se seznámila i s přítelem.
Před časem trávila hodně času u mé maminky, která tenkrát byla po mrtvici a potřebovala pomoc. O tom, že se seznámila s fajn klukem, mi řekla po několika dnech. Prý je taky nadšenec do běhání, má taky psa, tak začali běhat spolu, a nakonec nezůstalo jen u běhání, prý se zamilovala a byla by ráda, kdybychom ho poznali. Jenže do toho bohužel zemřela moje maminka, takže na seznamování s dceřiným přítelem došlo až později.
Do poslední chvíle jsem netušila, že dceřin přítel je synem muže, který mi kdysi zlomil srdce. To on byl tím dítětem, se kterým byla jeho matka celé prázdniny mimo domov a jeho otec si tak mohl užívat „svobody“ se mnou, naivní a zamilovanou.
Dcera o svém příteli mluvila jako o Martinovi, ani si neuvědomuji, že by zmínila příjmení. Ale když se nám představil, hned jsem věděla, o koho jde. Jmenuje se jako otec a je to celý otec, je mu tak neskutečně podobný, že jsem v první chvíli myslela, že přede mnou stojí on.
Návštěvu jsem ustála, zvládla jsem i povídání o jeho rodičích. Ale bylo to hrozně náročné a frustrující. Nevím, jak se k tomu mám postavit dál. Mladí začali plánovat, že nás rodiče musí navzájem představit, že si určitě budeme rozumět. Toho se ale bojím. Nikomu jsem dosud nic neřekla, ani manželovi, ani dceři. Mám? Nemám? Vůbec nevím. Je to ode mě hnusné, ale já bych docela chtěla, aby se dcera s přítelem rozešla. Jenže ona je tak šťastná… jako kdysi já.
Netuším, jestli Martinův otec ví, že přítelkyně jeho syna je moje dcera. Myslím ale, že na mě už dávno zapomněl, navíc dcera má jiné příjmení…
Dana
Názor psycholožky čtěte na další straně.
