Vyrostla jsem v normální rodině, máma, táta, dvě děti. Mám mladšího bratra, o dva roky. Mí rodiče byli naprosto běžní rodiče, jako ti od mých kamarádů a spolužáků. Měli se rádi, občas se hádali, když hodně, tak jsme s bráchou trnuli, jestli se třeba nerozvedou. Oba jsme měli dost kamarádů, kteří pocházeli z rozvedených rodin.
Třeba moje nejlepší kamarádka, ta měla dvě mámy a dva táty, naprosto se vymykala těm ostatním, kteří se neměli zrovna dvakrát dobře. Ona se naopak ve škole chlubila, že se mámy i tátové předhánějí v tom, kdo jí dá víc dárků, kdo ji vezme k moři a tak podobně. Ano, jí jsem záviděla. Ale na druhou stranu jsem si nedokázala představit, že bych dvakrát do měsíce bydlela jinde, jednou s jednou mámou a druhým tátou a podruhé s tátou a další mámou.
Bratr vyletěl z hnízda jako první
Naši nám s bráchou vysvětlili, že se rodiče taky občas musejí pohádat, aby si hodně věcí ujasnili a zase mohli jít dál. Tím nás uklidnili a my v pohodě ve fajn rodině dospěli. Nejdřív odešel z domova bratr, i když byl o dva roky mladší než já, ve dvaceti se zamiloval, a to tak moc, že se hned musel ženit. Nikdo těm dvěma nedával moc šancí. Všichni se spletli, dnes jsou spolu víc než deset let, mají tři děti a pohodovější pár, a vlastně celou rodinku, aby pohledal.
Já byla uvážlivější, prvního kluka jsem měla až po maturitě. Nevyšlo nám to. Druhého pak o rok později, taky to nevyšlo. Ale do třetice jsem poznala svého současného muže. Jsme spolu tři roky a půl roku manželé. Brát jsme se nemuseli, ale děti samozřejmě chceme mít co nejdříve.
Moji i manželovi rodiče jsou každý jiný
Když jsme s bratrem odešli z domova, naši zůstali sami. Máma kdysi říkala, že se na to docela těší, až budou mít s tátou čas jen sami na sebe, budou jak za svobodna, kdy si dělali, co chtěli a nemuseli se nikomu přizpůsobovat. Jenže mezitím zestárli, i když žádní starci to rozhodně nejsou, ještě jim nebylo ani šedesát. Akorát už jsou oba trochu jinde, než byli před naším narozením.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Táta je takový kutil a zahrádkář, doma u jeho koníčků mu je nejlíp. Máma je naopak hodně společenská, ráda by cestovala, chodila do divadel, po výstavách. Než jsem poznala svého muže, chodili jsme spolu, ale teď už mnohem míň, prakticky vůbec.
Manželovi rodiče, jak jsem je poznala, jsou také celkem rozdílní, tchán je dost podobný mé mámě, tchyně je zas taková starostlivá kvočna. Manželova sestra má dvě děti a tchyně je babička na plný úvazek, děti ji milují a ona by se pro ně rozkrájela. Je to opravdu hodná ženská a těším se, až jednou bude babičkou i našim dětem.
Už na naší svatbě bylo znát, jak si do oka padli hlavně moje máma a manželův otec. Okamžitě našli společnou řeč a kdyby to nebyli zrovna oni dva, naši rodiče, řekla bych, že to mezi nimi opravdu zajiskřilo. To bych řekla dřív, dnes vím, tedy tuším, že tam nejspíš došlo k prvnímu „kontaktu“.
Máma si k nám přivedla milence
Poprvé jsem začala tušit, že máma „někoho“ má, když jsme asi tak měsíc po svatbě měli jet na deset dní na dovolenou. Mamka se vyloženě vnutila, že nám byt pohlídá, zalije kytky, vybere schránku. Nikdy dřív to neudělala, nikdy mi nic podobného nenabídla, vždy jsem se spoléhala na kamarádku sousedku.
Od ní si nakonec i máma vzala klíče, aby se k nám vůbec dostala. Později jsem se od kamarádky dozvěděla, že tam byla třikrát a vždy s nějakým mužem. Moje kamarádka sousedka má garsonku, pracuje z domova, slyší na chodbě každé šustnutí, a protože je ke všemu i dost zvědavá, tak pokaždé když slyšela u nás na patře výtah, tak se běžela podívat, kdo tam je a ona to byla moje máma s nějakým chlapem.
Tak jsem se dozvěděla, že moje máma má milence. O tom nebylo pochyb. Že bych z toho měla dobrý pocit, to se tedy rozhodně říct nedalo. Ale co, je to sice moje matka, ale i ona má právo na svůj život. Nepátrala jsem, styděla bych se to s ní probírat. Řekla jsem to manželovi, on se zasmál a prohlásil, že je to její věc a ať o tom víc nepřemýšlím.
Jenže za nějakou dobu mi sousedka přišla říct, že asi ví, kdo je ten mámin milenec. Prý se s ním potkala o den dřív odpoledne u výtahu, když on šel k nám. To odpoledne k nám přišel jenom tchán, pomáhal manželovi smontovat skříňky do ložnice. Ukázala jsem jí fotku ze svatby a kamarádka ho bezpečně poznala.
Takže teď vím, že moje máma má milence, a tím je otec mého muže. Vím to z celé rodiny asi jen já a absolutně netuším, jak s tím naložím.
Lenka
Názor psycholožky čtěte na další straně.
