Z tuzemských známek jsou mezi sběrateli podle Petra Flašky z Filatelie Flaška nejžádanější ty z období první republiky. V případě nejvzácnějších z nich přitom zájemci musí čekat klidně i několik let, než se vůbec dostanou do aukce.
„Položky z let 1918 až 1938 patří k nejdražším a sbírá je velká skupina filatelistů. Když se někdo rozhodne cokoliv ze své sbírky prodat, rozhodně nemá nouzi o zájemce. Na některé položky se stojí v podstatě fronta,“ tvrdí Flaška.
Letos na jaře se v jeho aukční síni z tohoto období prodala například známka od kurýrní pošty českých skautů s přítiskem o příjezdu prezidenta Masaryka. Tato poštovní známka s někdejší hodnotou 20 haléřů se vydražila za 450 tisíc korun, startovala na 320 tisících. Zájem o konkrétní známku zvyšují především dobrý stav a její vzácnost.
„Investoři budou dále vyhledávat ty nejprestižnější položky v extrémně omezeném počtu kusů, které na hodnotě budou přidávat nejvíce,“ dodává Flaška.
Stačí i pár tisíc
Při výběru známky na investici hraje zásadní roli míra poptávky. „Bez poptávky má známka nulovou hodnotu,“ říká odborník na známky Radek Novák z investiční platformy Portu Gallery, jejímž prostřednictvím lze investovat do známek už od jedné koruny. I on potvrzuje, že velký zájem je hlavně o známky z období první republiky.
Investičně zajímavé jsou podle něj ale i cizokrajnější kousky. „Například vzácné známky britských kolonií, které kupují lidé po celém světě. Dále pak staré známky z Indie. V zemi totiž roste střední třída, která už má peníze, takže může kupovat staré indické známky. Dále je zájem o staré americké známky v dobré kvalitě,“ vysvětluje pro MF DNES expert na známky Radek Novák.
Zájmu o známky v poslední době hodně pomohl válečný konflikt na Ukrajině a inflační vlna, která zasáhla prakticky celý svět. Ve složitých dobách se totiž lidé tradičně uchylují k alternativním investicím, jako je umění, investiční alkohol nebo právě známky. Jejich výhodu investoři spatřují mimo jiné v tom, že s nimi mohou snadno cestovat. „V době krize známky představují další formu bezpečného přístavu. Proto jejich ceny výrazně rostly,“ vysvětluje majitel Filatelie Flaška.
Tak vysoké zhodnocení, jaké bylo u známek vidět v krizových letech, ale s uklidňující se ekonomickou situací podle něj pravděpodobně nepřijde. Zajímavé výnosy známky přesto nabídnou. „U běžného portfolia se dá očekávat padesát procent během pěti let. Nicméně záleží na tom, ve které kategorii známek se pohybujeme. Například známky z nejvyšší kategorie dokážou udělat klidně stoprocentní nárůst během dvou tří let,“ dodává.
Zajímavou investicí ale nemusí být jen ty nejdražší známky. Levnější kusy mohou svým majitelům zajistit leckdy i vyšší procentuální růst, pokud je po nich velká poptávka. Výhodou je mimo jiné to, že známku si může dovolit více investorů, a proto je o ni větší zájem. „Zajímavá investiční známka se dá koupit už za pět nebo deset tisíc korun,“ upozorňuje Radek Novák.
„Známka může klidně několikrát znásobit svou cenu. Často se stává, že je na trhu známka v hodnotě třeba 20 tisíc korun a najde se sběratel, který ji extrémně chce mít a je ochotný za ni dát třeba i 70 tisíc,“ dodává Novák s tím, že taková situace je ale přece jen výjimečná. „Standardní průměrné zhodnocení se pohybuje mezi osmi a jedenácti procenty, což je na stejné úrovni jako třeba index S&P 500, který zahrnuje pětistovku nejvýznamnějších světových společností obchodujících na amerických burzách,“ dodává.
Známky s Pavlem nezhodnotí
Investovat nemá naopak podle Nováka smysl do nově vydaných známek, jako jsou například ty s prezidentem Petrem Pavlem. „Lidé je kupovali ve velkém, ale vzácné nikdy nebudou,“ míní Novák. Pošta totiž nových známek zpravidla vydá tolik, že se nemůže stát, že by jich byl na trhu nedostatek.
Jediná šance, jak vydělat na nové známce, je získat takovou, na níž se vyskytuje chybný tisk. To se stalo například v roce 2016 v Německu. Tamní pošta vydala známky, na nichž byl nápis „Veselé Vánoce“ v několika jazycích.
„Ve švédštině a holandštině ale byly gramatické chyby. Pošta po zjištění známky zničila, několik jich ale už prodala. Tyto známky se pak prodaly za dva až tři tisíce eur za kus,“ říká Novák.
V Česku jsou podle odhadů nižší desítky tisíc sběratelů známek, a to od těch amatérských až po ty seriózní, kteří se účastní dražeb. „Je to sice méně než před 20 lety, ale pořád je to dobré,“ hodnotí Novák z Portu Gallery.
Národ filatelistů
Že jsou Češi národem filatelistů, dokazuje i to, že se zde u soukromého investora nachází slavný Modrý i Červený mauritius. „Modrých mauritiů existuje na světě dvanáct, ale z toho deset jich je v institucionálních sbírkách. Z těch se nikdy nedostanou, takže na volném trhu jsou pouze dva, z toho jeden je v Česku,“ vysvětluje Novák. Odhaduje přitom, že pokud by jej jeho současný majitel chtěl prodat, mohl by si říct i o vyšší jednotky milionů eur.
Největší boom zažilo sbírání známek v Česku za minulého režimu. „Lidé tehdy nemohli tolik cestovat, neměli takové možností vyžití, a tak zahradničili nebo sbírali známky,“ shrnuje Novák. Známky se začaly sbírat někdy kolem roku 1850, první známka byla vydána o deset let dříve.