Pochválena buď doba, kdy se naše matky a babičky nemusely rozhodovat, jak zestárnou. Dřív se považovalo za normální, že člověk časem začne přibírat, na tváři se objeví vrásky, vlasy má rok od roku šedivější a kůži celkově míň hezkou než v mládí.
Žena měla dvě možnosti.
1. Bylo jí to jedno. Stárnutí považovala za něco, s čím se nedá nic dělat.
2. Cvičila, barvila si vlasy a mazala se krémem, který byl zrovna dostupný, ty šťastnější si nějaký dovedly pořídit v Tuzexu (milé děti, to byl obchod, kde se prodávalo zahraniční, tedy v očích socialistického občana kvalitnější zboží).
Problém nastává, pokud je péče o exteriér nadřazena všemu ostatnímu, což se v poslední době poměrně často stává.