Vám se deset let nedařilo přivést na svět vlastní dítě, až jste se nakonec rozhodli pro adopci. Jaký byl celý váš příběh?
S manželem jsme se snažili o dítě od dvaceti, a ani po deseti letech se nám to nepodařilo, mám za sebou asi šest potratů. Rozhodli jsme se tedy pro umělé oplodnění, které vyšlo hned na první pokus, ale bohužel se nám syn měsíc před porodem uškrtil na pupeční šňůře. Musela jsem porodit mrtvé dítě, zažádat zároveň o rodný i úmrtní list. Bylo to strašné. Když následující dva pokusy o umělé oplodnění nevyšly, manžel bouchl pěstí do stolu a řekl: „Tak si dítě adoptujeme, nebudeme první ani poslední!“ Zažádali jsme a v prosinci nám po řadě kontrol a sezení přišla nabídka, že pro nás mají dva chlapečky. Byl to nejhezčí vánoční dárek.
Týden jsme hledali dítě, nevěděli jsme, jestli je živé, i sourozenci z toho byli vyřízení. Jednou jsem si ji kupovala za dva tisíce jako prostitutku v Brně.
