„Dítěti nahradí jeho nejbližší osobu a ono má pak naději své trauma z odloučení vyléčit,“ vyzdvihuje vedoucí sociální pracovnice pobočky SOS Přístav Brno, jejíž činností je doprovázení pěstounských rodin.
Vnímá však také, že tato práce je nejen velmi cenná, ale i nesmírně náročná. „Děti, které byly zanedbávané, zneužívané nebo týrané, si s sebou nesou traumata. Pracovat s nimi mohou jen lidé velmi zralí, zdraví, vřelí a trpěliví,“ upozorňuje Gláserová. Trápí ji, že zájem o pěstounství klesá.
Pěstoun má znalosti a nástroje, kterými se snaží dítěti pomoct. Dokáže ho uzdravit tak, jak by se to v ústavní péči nepodařilo.
