psycholog Pavel Rataj
1. Jak poznáme krizi ve vztahu?
Pavel Rataj: „Mezi nejobecnější kritéria určitě patří dlouhodobější výrazná nespokojenost, ve srovnání s dřívějškem vztah nefunguje, vázne komunikace a výrazně poklesla vzájemná náklonnost, laskavost, empatie i chuť a vůle porozumět. S poruchou komunikace souvisí i ta intimní, a to jak sexuální, tak především emocionální. Narůstá pocit odcizení, odmítání, oddálení. Hromadí se negativní emoce a sílí potřeba o nich mluvit. To často vede buď k hádkám, nebo k odtažení a uzavření.
Často se stává, že jeden z partnerů chce problémy řešit, zatímco druhý se naopak výrazně odtahuje a uzavírá. S tím pak na scénu přicházejí takzvané nevědomé obranné mechanismy a strategie, jimiž zvládáme stres. Krize nabírá obrátky.
Krize je proces, který má své fáze. Trvá měsíce a střídají se klidnější vlny s těmi rozbouřenými. Přichází období velké bezmoci, únavy a zoufalství. Pak období zklidnění, přiblížení a nadějí. A tak se to celé neviditelně roztáčí ke svému středu a v našem vnitřním světě se hromadí nemalé množství pocitů, které ničí to nejdůležitější, čímž je náš vnitřní obraz našeho partnera.
Ten se stává méně a méně příjemný, hodnotný a přitažlivý. Podoba tohoto obrazu určuje, jak našeho partnera vnímáme, jak hodnotíme jeho chování, co z toho vyvozujeme a jak reagujeme my. To se děje především na pozadí našeho vědomí. Z toho je patrné, že to často nemůžeme mít pod kontrolou, a tak se vše dále roztáčí. K tomu se kupí další sada nezahojených pocitů.
Někdy je scéna děsivě klidná. Oba dva z nějakého vážného důvodu ani nereflektují, že se v nich něco nespokojeného odehrává, a tak ze strachu z konfliktu nebo z tendence vše popřít, to navenek vypadá klidně. V podpalubí je však velká díra, která pomalu loď táhne ke dnu. Navenek partneři cítí spíše nudu, trochu napětí, popřípadě nějakou úzkost. Jindy se spíše cítí jako kamarádi či sourozenci, ale pod tím je mnoho nežitého.“
