2. Pomůže vzájemná komunikace či spíš odluka?
Pavel Rataj: „Odluky a pauzy jsou spíše poslední možností. Časově ohraničené odloučení slouží spíš k zastavení a načerpání potřebné energie, ale podle mě v sobě žádná odluka nenese konstruktivní či kreativní sílu krizi vyřešit. Síla je naopak v opakovaném kontaktu a opakované komunikaci o vztahu, která patří k těm nejtěžším.
Komunikaci o tom, jak se vedle sebe partneři cítí, jak navzájem rozumí svým potřebám, jak se vzájemně vidí, jak rozumí tomu, jak se jejich obrazy, vnímání a významy proměnily. Je to komunikace, která je ze své podstaty velmi léčivá, ale může i uškodit, pokud se v ní neumíme pohybovat.
Bohužel, myslím, že šedesát procent lidí to neumí. Proto může být povídání o tom, jak se cítíme ve vztahu, velmi ohrožující, bolavé, nepříjemné a zraňující. Takový prožitek pak zničí hodnotu celého rozhovoru a udělá z něj nepříjemný čas, kdy vnímáme výčitky, útoky a výhrůžky, což prohlubuje naši frustraci, bezmoci a zoufalství.
Je to pochopitelné, protože nás nikdo neučil se pohybovat ve dvou vnitřních světech, svém vlastním i ve světě partnera, což je specifická dovednost, která předpokládá odvahu a respekt. A také je třeba zapomenout, že existuje objektivní pravda. Mluvíme-li o vztahové komunikaci, žádná pravda neexistuje. Existují jen dva vnitřní světy, plné významů, pocitů a potřeb. Mnoho z toho je opět ukryto i před námi samotnými. Proto je někdy velmi důležité, že spolu partneři dojdou do bodu, kdy si potvrdí, že sami problémy nezvládají a vyhledají pomoc.
V takové situaci je velmi výhodná párová terapie, kam partneři přicházejí vždy spolu. To proto, aby se nemluvilo za jejich zády a terapeut jim pomohl vést bezpečnější rozhovory ku prospěchu a spokojenosti ve vztahu. V rozhovorech totiž dochází k otevření problémů a jejich zpracování, někdy až k hojení toho, co je dlouho uloženo a hraje svou roli v neviditelném zákulisí.“
