4. Co když jeden je spokojený a druhý mluví o krizi?
Pavel Rataj: „Jen málokdy se stane, že ten, kdo hovoří o dlouhodobé krizi, dramatizuje. Spíše je to tak, že si ten, kdo je vedle nespokojeného partnera nadále spokojený, uvědomí, že je hodně odpojený či uzavřený a sám nic nepříjemného vědomě necítí. Necítí, protože nevnímá, není empaticky napojen. A často je to ještě složité proto, že jeho vztahové potřeby jsou naopak naplněny a on svého partnera vnímá jako komplikovaného a náročného. Nedokáže si představit ani přijmout, že jeho partner má třeba jiné vztahové potřeby nebo potřebuje pro jejich nasycení něco jiného, než to, co on dělá.
Jindy je to tak, že je spokojený, protože vlastně není nebo z nějakého důvodu nemůže být ve skutečném kontaktu se svým nespokojeným partnerem. Z nějakého důvodu popírá, nebere v potaz, nebo ho nezajímá to, jak se partner dlouhodobě cítí. To je přece v jedenadvacátém století velmi vážná věc! Spokojený může být i ten, kdo harmonii nečerpá z partnerského vztahu, nedokáže být napojený na partnera a svůj komfort sytí především z jiných než partnerských oblastí, ať už jsou to přátelé, zájmy, osobní rozvoj...
Nezajímat se o to, jak se vedle mě partner dlouhodobě vnímá, je zatraceně velký průšvih. Je to jako dlouhodobě s partnerem nespat, nebo domů nenosit peníze či spolu nic nezažívat. Dnes víme, že toto a mnoho dalšího vede partnery do krizí a průšvihů.