Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Partnerské vztahy
Možná to souvisí i s tím, že jsem vyrůstala bez otce (zemřel) a mužského vzoru v rodině. Nedaří se mi navázat vztah s mužem, společnosti se nevyhýbám. Vím, že to má na svědomí moje nízká sebedůvěra. Mám 25 let, úspěšně vystudovanou vysokou školu a s výzorem podle okolí, také na tom nejsem špatně. Ve škole a v práci vystupuji sebejistě, Oslovil mě zatím jen jeden muž, ale po dvou schůzkách jsem to ukončila. Měla jsem pocit, že si s ním nemám co říct. Zajímá mě Váš názor, jak to funguje. Cítí muži u mě to nízké sebevědomí a neosloví mě proto, protože je to nepřitažlivé (z čeho to cítí?) Nebo se chovám já tak, že jim nedávám příležitost oslovit mě, protože mám strach z toho, že nejsem dost dobrá pro vztah ( jak to dělám?)? Také mě zajímá jak probíha začátek vztahu a to: jiskra - přátelství - láska nebo přátelství - jiskra - láska. Setkala jsem se s různými názory u spolužaček. Líbí se mi vaše vyčerpávající odpovědi, proto to píšu Vám. Děkuji.
Hanka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hanko,


děkuji za vaši důvěru. Vím, že mé odpovědi jsou dlouhé, ale já věřím, že neexistuje jedno univerzální řešení pro všechny. Myslím si, že každý jsme trochu jiný a já, když si nemohu na některé věci doptat, či si je ověřit, tak raději napíši více možností/pohledů a věřím, že některá z nich autora dotazu osloví více, protože se mu spojí s informacemi, které já nemám k dispozici. A tak nabízím i pár mých postřehů vám.


Jak víte, že to, že nemůžete navázat vztah s mužem má na svědomí vaše nízká sebedůvěra? Kde vzniklo vaše přesvědčení, že mezi těmito dvě "věcmi" je přímá úměra? Já osobně znám mnoho mužů i žen, kteří mají nízkou sebedůvěru a zároveň mají vztahy. Ty vztah jsou funkční a pohodové, některé méně některé více.


Co já vnímám v poradně není propojení sebedůvěry a toho, zda vztah někdo má a někdo nemá. (Snad máme za významem slova sebedůvěra zhruba to stejné a odlišujete sebeúctu a sebevědomí). Ale, když klienty poslouchám, tak se ptají jak to, že nemohou najít partnera, proč a zároveň dodávají, že si nedovedou představit, že by s někým žili, že by se omezovali. Slovy říkají, že chtějí partnera, ale v každé následující větě toto popírají, negují apod.


Takže se nabízí otázka, jak to máte vy? Chcete chlapa? Jakého? Kdy budete dost dobrá pro vztah? A jak se to pozná, podle čeho? Jak to poznáte vy? Jak třeba já, kdybychom se poznaly nebo maminka či kamarádky? Kdo o tom rozhoduje, že už jste dost dobrá?


Jak přemýšlíte o mužích? Jsou báječní, úžasní a dělají náš život jiskřivější? Nebo to jsou nebezpeční padouši, co vás při prvních nesnázích opustí? Nebo je lepší lásku nemít, nežli ji ztratit? Proč si maminka nenašla dalšího muže? Jak komunikovala ztrátu životního partnera? I tady může být důvod. S ohledem na to, že váš tatínek zemřel. Není možné, že spíše nežli, že nejste dost dobrá pro vztah, tak máte strach ze vztahu a s tím spojené ztráty? Co nejhorší by se mohlo stát, kdybyste se zamilovala? Umíte si představit, že se zamilujete, budete spolu a on vás opustí? Nebo zemře? Ale, to už jsou ty hypotézy, které nemohu v dialogu ověřit. Moc se omlouvám pokud jsou mé otázky moc, přijmete prosím moji osobní blízkost pokud nad nimi budete přemýšlet a věnovat se jim. Chápu, že na některé odpovědět může být těžké.


Teď jsem četla, co mě fakt oslovilo, tak nabízím i vám: "Vztahy se dnes musejí potýkat s romantickou vizí spřízněných duší. Lidé nechtějí pouze vlažný souhlas partnera. Chtějí, aby spontánně vnímal svět a reagoval na něj stejně jako oni: sdílel jejich smysl pro humor, líbila se mu kniha z týchž důvodů, nadšeně se účastnil záludností jejich erotických fantazií, přizpůsobil se jejich ekonomickým postojům a shodl se s nimi na bytovém designu a správném čase, kdy jít spát. Není divu, že míra rozvodů láme rekordy." –TheSchoolOfLife.com. History of Arguments


Já osobně si myslím, že vztahy, až jsou jakékoliv – přátelské či partnerské, se musí "odpracovat". Je to více o vyjasňování si pohledů, očekávání a vyslovování potřeb, respektu jeden k druhému. I když na druhou stranu to milenecké pobláznění není vůbec špatné a je fajn umět si užít obé a neplést to.


Držím palce, kdybyste chtěla ještě něco probrat jsem tady, nebo v poradně Akademie rodičovství - Praha 4.


Líbí se mi, jak přemýšlíte v souvislostech. Srdečně, Katka Novotná