Abychom zjistili, jestli nám opravdu po vystoupení z toho, nač jsme zvyklí, bude lépe, musíme si uvědomit dvě věci. A důkladně je zanalyzovat.
Tyto dvě otázky jsou jen zdánlivě jednoduché, protože odpovědi na ně se mohou hledat poměrně těžko, nebo se může realita v průběhu času, životních zkušeností a období, kterými procházíme, různě měnit. Co vyhodnotíme jako správné nyní, nemusí už třeba za dva měsíce platit. Hranice jsou velmi plastické.
Je komfort spokojenost a klid, nebo vězení?
To slovíčko svádí, že? Ano, skutečně podle definice tohoto pojmu se máme ve své komfortní zóně cítit jako doma. Nejsou tu stresy, úzkosti, nelibé pocity, strach. Je to stav, ve kterém máme kontrolu nad svým okolím.
V ideálním případě je to pak prostředí, ve kterém čas od času i pocítíme chvění a tužby jít za něčím novým, čeho se možná bojíme, ale chceme to risknout. Máme zázemí. A naše vystupování z komfortní zóny může být o zábavě, vlastních výzvách nebo plnění snů.
Když život ztratí smysl. Tipy, jak si poradit se syndromem vyhoření |
Někdy nás ale komfortní zóna vězní ve zvyku. Jsme zvyklí se nehýbat, přitom víme, že pohyb by nám udělal dobře. Jsme zvyklí se nechat ponižovat, protože to tak bylo vždycky. Nemáme kam jít, tudíž zůstat je i praktické.
Komfortní zóna vzniká snadno. Je to místo, kde jsme zvyklí být a pak už záleží na míře naší tolerance a ochoty snášet nepohodlí. A vystupování z této zóny bývá často i záležitostí zachování psychického a duševního zdraví.
