Podle vědců je láska k hudbě rozdělena do dvou fází. V té první pod vlivem dopaminu po své oblíbené písničce nebo kapele toužíme. Druhou fázi, tedy samotné užívání si příjemných rytmů, mají na svědomí opioidy, které produkuje sám mozek.
„Jde o první příklad toho, že se mozku vlastní opioidy podílejí na požitku z hudby,“ uvedl Daniel Levitin, profesor psychologie kanadské McGillovy univerzity pro Live Science. Předchozí studie již dokázaly vliv opioidů, které si mozek sám vyrobí, na naše potěšení z jídla, sexu i drog.
Jejich studie se zúčastnilo 15 osob, které měly nejprve psychologům prozradit své oblíbené písničky. K těm pak vědci přidali emocionálně neutrální skladby, které podle hypotézy neměly vyvolat žádnou reakci testovaných. Části podali psychologové látku naltrexon, která opioidy blokuje, druhé části placebo. Pak jim pustili nejprve jejich oblíbenou skladbu a následně emocionálně neutrální písničku.
Během experimentu sledovali u zúčastněných pohyb jejich mimických svalů, srdeční tep a frekvenci dechu. Nakonec účastníci sami hodnotili, jakou emocionální reakci v nich píseň vyvolala na škále od 0 do 10. Za týden se pak testovaní lidé do laboratoře vrátili a test si zopakovali, tentokrát dostala první část z nich placebo a druhá naltrexon.
Po použití naltrexonu se snížila mimická aktivita testovaných při poslechu jakékoliv hudby. Pro vědce ale bylo nejzajímavější subjektivní hodnocení testovaných. Jeden z nich si stěžoval, že i když je to jeho oblíbená píseň, nevyvolává v něm stejné pocity jako jindy. Další účastník poznamenal, že jde o hezkou písničku, ale stěžoval si, že na něj nijak nepůsobí.
Píseň, co potěší malé děti
Samostatnou kapitolou zkoumání mozku a jeho vztahu k hudbě jsou pak miminka. Vědci vědí, že děti vnímají hudbu a rytmus již v prenatálním stadiu i že mají oblíbené písničky a kapely. Britští vědci se začali věnovat blíže tomu, co se malým dětem na hudbě líbí a ve spolupráci s rodiči a jejich ratolestmi zjistili následující: jde o rychlý pravidelný rytmus, prvky opakování, ale i překvapení a vysoko posazený ženský hlas. Nakonec oslovili uznávanou zpěvačku Imogen Heapovou, která ve společnosti své osmnáctiměsíční dcerky nahrála písničku podle jejich požadavků. Její dcerka Scout se dokonce stala spoluautorkou a právě její melodie (vyklepaná dřívkem při hře s matkou) se miminkům líbila nejvíc. Ve veselé písničce pro děti samozřejmě nesmí chybět ani vtip a legrace, která vykouzlí dětem úsměv na tváři. Výsledkem je písnička s názvem Happy Song, která bude vědcům nadále sloužit ve zkoumání lidské lásky ke krásným tónům.
