Příběh Kamily Jako by měl v uších špunty
Všichni mi říkají, jak šikovného mám přítele. Ano, je to fešák a je moc příjemný, co je na něm však extrémně nepříjemné, je to, že cokoliv řeknu, mu jde jedním uchem tam a druhým ven. Není hloupý a nemá ani sklerózu, jen prý vypouští nedůležité věci, aby toho v hlavě neměl příliš.
Víte, že…… muži zapomínají častěji než ženy bez ohledu na to, kolik je jim let? Dokázal to nedávný průzkum, nejvíce jim z hlavy vypadávají důležitá data jako výročí nebo narozeniny. Proč tomu tak je, na to vědci nepřišli. … zapomínání vypovídá o kvalitě našeho vnímání? Pokud nedokážeme rozlišovat vjemy a dávat pozor, s pamatovákem máme potom potíž. … zapomínání souvisí i s tím, co dělá člověk bezprostředně po získání nových vjemů? Paměťovou stopu je třeba upevnit, když však místo toho hned naskočí nový vjem a odmrští ten starý, proces zapomnětlivosti se pak rozjíždí naplno. … každý člověk si lépe zapamatuje vše, co je obaleno nějakou emocí? Třeba to, proč vás maminka jako malé kárala, budete vědět zcela přesně i po letech, ovšem fakt, že vám někdo oznámí: „Jídlo je v lednici!“, ihned vypustíte. |
Ale copak se dají moje narozeniny nebo den, kdy má jít s dcerou k doktorovi, považovat za nedůležité?
Když to vezmu do důsledků, přítel je sice nádherný na pohled, ale naprosto nepoužitelný pro život. Spolehnutí na něj není zcela žádné, je téměř bez šance, že by mi donesl z obchodu věc, o kterou jej žádám. Také mám jistotu, že pokud mu nachystám s sebou do práce oběd a třikrát ho na to upozorním, „zapomene“ jej sníst, a ještě se diví, že „to nevěděl“.
Občas ho podezřívám, že má v uších špunty, protože jinak není možné, aby tolik informací někam zmizelo. Nicméně, já už se s tím naučila žít, nic jiného mi nezbylo, bohužel se teď chystám na docela náročnou operaci se zády, po níž bude následovat pár týdnů rehabilitací. Přiznám se, že mám větší strach z něj jako ze šéfa domácnosti než ze samotné operace.
Nebudu delší dobu v pohotovosti, abych platila složenky, řešila potřeby naší dcery, gruntovala a zajišťovala jídlo. To všechno najednou bude ležet na bedrech partnera, toho, co si není ani schopen včas uhradit účet za telefon nebo třeba obstarat dálniční známku.
Už teď se v noci budím hrůzou a přemítám, jak si pojistit, že například nezapomene dceru ve škole. Takových děsivých vizí mám denně v hlavě desítky, a přestože mě on neustále uklidňuje, že to zvládne, jsem na vážných pochybách.
Kamila (43)
Co by měla Kamila dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
