Majitelé Medlova si jsou významu a historie hotelu dobře vědomi. I proto z něj chtějí udělat živou památku. „Vždycky jsem chtěl mít zámek. A vlastně se mi to i splnilo, protože na Medlově můžu pořádat prohlídky,“ říká spolumajitel známého hotelu ve Žďárských vrších Jan Piskoř.
Hotel Medlov, někdejší velkokapacitní odborářskou zotavovnu na Novoměstsku, kde však už za první republiky vyrostl letní tábor pro dívky, vlastní tento 43letý podnikatel se svojí ženou Klárou a bratrem Martinem. Objekt koupili před osmi roky.
Medlov letos slaví dvě velká výročí – 90 let od zprovoznění původní funkcionalistické budovy a rovných padesát let od zkolaudování zotavovny v bruselském stylu, která tvoří s první stavbou jeden organismus.
Nevšední místo na břehu Medlovského rybníka mezi Fryšavou a Rokytnem přitahuje rekreanty už od dob první republiky. Tehdy tam bývalý lyžařský reprezentant Leopold (častěji ale nazývaný Leoš) Stehlík vybudoval se svojí ženou Aglaiou letní tábor pro dívky z vyšších kruhů.
„Nejstarší část je od architekta Aloise Wachsmana, bratrance herce Jiřího Voskovce. Wachsman je známý spíš jako umělec. Maloval, byl také divadelním architektem. Pracoval hodně s architektem Gočárem, další vlastní realizované stavby nemá,“ poukazuje majitel.
Budova je z roku 1934, k ní pak v letech 1938 a 1939 přibyla ještě přístavba podle návrhu Pavla Smetany. „Wachsmanova stavba se ve hmotě zachovala, byla unikátní svojí čistou funkcionalistickou linií,“ vyzdvihuje Jan Piskoř.
Historie hotelu na stovkách pohlednic
Medlov měl svoje kouzlo už předtím, než vedle rybníka založeného pány z Pernštejna v 16. století vůbec něco pro rekreanty stálo. „Medlov měl svoji první pohlednici už v roce 1914,“ zmiňuje Jan Piskoř, který historické pohlednice tohoto místa sbírá.
„Když moje žena Klára koupila prvních pár pohlednic Medlova, abychom se dozvěděli, jak to tady vypadalo, tak mě to chytilo a začal jsem pohledy sbírat. Mám jich už kolem tří set. Sháním je nejčastěji přes různé české a zahraniční portály,“ vypráví. Nedávno pokřtili v hotelu sborník pohlednic.
Rodina původních majitelů v restitucích neuspěla, protože se stavba zvětšila o více než třicet procent, takové už stát nevracel.
Jan Piskořspolumajitel hotelu Medlov
Není divu, že si Stehlík vybral pro rekreaci právě toto místo. Louku Obecnici nad rybníkem získal od Fryšavy v roce 1933. „Do roka tam postavili dívčí tábor, velmi moderní, s teplou vodou a toaletami. Celkem tam bylo přes dvacet chatiček, velmi dobře vybavených, na svoji dobu luxusních,“ popisuje Jan Piskoř.
„Leoš Stehlík byl velký milovník architektury, přitahoval zajímavé lidi i díky tomu, že jeho žena pocházela z vyšších kruhů. Kolem Stehlíkových se sdružila spousta tehdejších celebrit,“ vypráví příběh zakladatelů. Podle Jana Piskoře byl Stehlík vynikající marketér, jehož dobové letáky by mohli současní majitelé klidně použít i dnes.
Ráj nově nalezený ukradli komunisté
Z dívčího tábora se postupně stalo oblíbené místo umělecké smetánky. Jezdívaly sem hvězdy Osvobozeného divadla Voskovec, Werich i Ježek, také Oldřich Nový či Adina Mandlová, ale také spisovatelé Nezval a Drda, jenž coby začínající literát nazval Medlov rájem nově nalezeným.
Zatímco německou okupaci Stehlíkovi přečkali, o majetek je pak připravili soudruzi, kteří objekt v padesátých letech znárodnili. Objekt se tak dostal do správy Ústřední rady odborů, která v šedesátých letech přišla s požadavkem na stavbu hotelu pro rekreaci.
Tvůrci stylizovali hotel Medlov jako loď vyplouvající na vodu.
I když se někomu velký hotel uprostřed přírody Žďárských vrchů nemusí líbit, jde o „opus magnum“ známého třebíčského architekta Jiřího Herzána, který adaptaci připravoval. Projekt v duchu modernistického bruselského stylu připravil se svým týmem v šedesátých letech. První rekreanty přivítal odborářský palác, oficiálně označovaný jako Zotavovna VIII. všeodborového sjezdu, o dekádu později. Kolaudační razítko dostal nový Medlov v roce 1974.
„Všude v plánech se hovoří o adaptaci. Napojení na starou budovu je udělané citlivě, vznikl nádherný prostor,“ oceňuje Jan Piskoř i řada odborníků. „Díváme se na to jako památkáři, že to má hodnotu jako celek. Zvenku je hmotově víceméně všechno zachované, jak to bylo navrženo. Pořád je to kompaktní stavba, i když je mezi oběma částmi rozdíl čtyřicet let,“ poukazuje hoteliér.
Původní majitelé v restituci neuspěli
Piskořovi jsou historicky teprve třetími majiteli. Stehlíkovi po listopadu 1989 Medlov zpátky nezískali, i když se o něj soudili. Navíc Leoš Stehlík se sametové revoluce nedožil, zahynul už na konci padesátých let v uranovém dole při nehodě.
„Jeho rodina v restitucích neuspěla, protože se stavba zvětšila o více než třicet procent, takové už stát nevracel. Stehlíkovi chtěli získat starou budovu a snažili se prokázat, že šlo o samostatnou stavbu, což se jim nepovedlo. Stará budova je napojená na veškeré sítě, není schopná fungovat bez té nové,“ připomíná Jan Piskoř. Současní majitelé jsou s dcerami a vnučkou zakladatelů v kontaktu a probírají s nimi i svoje plány.
Židovskou čtvrť zachránila chudoba Třebíče, říká architekt Herzán |
Odborové svazy vlastnily hotel až do roku 2016, v té době se již pouze střídali nájemci. Díky tomu, že se dlouhé roky nic nezměnilo, se dosud zachovaly velmi podrobné plány, které Piskořovi postupně procházejí.
„Zprvu jsme několikrát neúspěšně usilovali o pronájem Medlova, ale dali jsme nižší nabídku než konkurence. Ale jelikož jsme s kamarádem koupili od odborových svazů menší rekreační středisko, tak jsme pro ně byli důvěryhodní. A protože tehdejší nájemce Medlova přestal platit, dostali jsme pak hotel do pronájmu za symbolickou korunu s tím, že si jej do půl roku můžeme koupit,“ popisuje anabázi Jan Piskoř. Na stůl museli v roce 2016 vysázet 22 milionů korun. Pro srovnání: novostavba v sedmdesátých letech vyšla celkově na 37 milionů Kčs.
Co nejvíc vrátit komplexu původní podobu
Piskořovi se v rodinném podniku snaží zachovat vše, co je možné. A v některých případech se dokonce snaží k původním prvkům vrátit. V tomto duchu nahradili v přízemí plastová okna za nová v hliníkových rámech, která „rozsvítila“ celé přízemí. A to není všechno.
„Architekt Herzán miloval Le Corbusiera. Na balkonech chtěl mít corbusierovskou zelenou barvu, ale v té době se k ní nemohl dostat, takže tady byla hráškově zelená. Ale vrátili jsme se k původnímu záměru, věřím, že se nám podaří vrátit i původní světle hnědé opláštění střechy, ne tmavě hnědé,“ dává příklad Klára Piskořová, jež se stará o provoz hotelu.
Značná část interiérů hotelu Medlov zůstala zachovaná dodnes.
Její manžel roky připravoval výměnu původních, dnes už nesehnatelných stowattových designových žárovek ve vestibulu za úspornější repliky. „Vyvíjeli jsme je pět let, už jsou v LED technologii,“ těší majitele.
Tímto příběh Medlova rozhodně nekončí. „Nedávno jsme objevili například původní okenici ze staré budovy, když jsme se přehrabovali ve skladu. Medlov často vydává různé poklady,“ dodává Jan Piskoř s až dětinskou radostí. Zprovoznili píchací hodiny a sehnali telefonní automat, který čeká na zapojení.
Hostům a návštěvníkům vypráví také o umělcích, kteří na Medlově pracovali. V atriu je umístěná socha Živý pramen od Jana Kodeta (otec herce Jiřího a malíře Kristiána – pozn. red.), obří interiérovou mříž koval Alfréd Habermann, naopak freska Vladimíra Sychry během let zmizela a chybí k ní dokumentace. „Za půl roku určitě budeme mít nějaké nové věci, určitě zase něco vypátráme,“ slibuje Jan Piskoř.
Kvůli hotelu se vzdali pražské taneční školy
O Medlově mluví jako o Ještědu Vysočiny. „Jako je Hubáčkův Ještěd symbolem moderní památky pro Liberecko, jsem přesvědčený o tom, že Medlov je takovým symbolem pro Vysočinu. I v tom unikátním spojení funkcionalistické Wachsmanovy a Smetanovy části s tou novou bruselskou od Herzána,“ shrnuje Jan Piskoř.
Je cítit, že se Piskořovi pro Medlov nadchli, i když si toho vyslechli dost o snílcích a bláznech. Jejich heslo „Vítej zpátky!“ a kroky nevypadají jako čistě obchodnická sázka na nostalgickou náladu a retro. Kvůli hotelu se dokonce vzdali své pražské taneční školy, díky jejímž kurzům místo objevili.
Že to se svým hotelem myslí vážně, svědčí i sousta akcí, které na letošek naplánovali. Už v lednu pokřtili nový borůvkový likér, na vodu už vyplula historická šlapadla. Na červen plánují otevření pohádkové stezky, na červenec oslavu obou velkých jubileí. V srpnu bude tahákem sraz čezet a odhalení obnovené autobusové zastávky, na září připravují sraz automobilových veteránů.
„Rádi bychom dosáhli toho, aby se Medlov stal národní kulturní památkou. Přesah dějin a příběhů je takový, že si to tato stavba zaslouží,“ naznačuje Jan Piskoř své další plány.
Hotel Medlov leží v srdci Žďárských vrchů.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
