Když letos před prázdninami během slavnostního ukončení školního roku zkolabovalo dvacet studentů policejní školy v Sokolově, první skeptická reakce mnoha lidí byla: „Si ta mládež na oslavu něco dala.“
Jenže policie vyloučila alkohol i drogy. Taky otravu jídlem a únik plynu či jiných škodlivých látek. Dokonce oslovila Český hydrometeorologický ústav, jenže ani ten s žádnou anomálií v počasí nepřišel. Lékaři to uzavřeli jako hyperventilaci způsobenou stresem.
Sociální nákaza
Kolaps jedné nebo dvou dívek pravděpodobně spustil sugestivní reakci. Mezi žáky vznikl jakýsi emocionální řetězec. Říká se tomu sociální nákaza a klasickým příkladem je zívání. Určitě to znáte: jeden zívne a do pěti minut zívá polovina lidí kolem. Doslova „chytíte“ zívání.
O nakažlivosti emocí už mluvil zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung. Od té doby vědci přišli na to, že tímto mechanismem se šíří také pití alkoholu, kouření, duševní zdraví, zvyky, hudební vkus, politické preference, obezita (jojo, ta kila navíc jste možná „chytila“ od oplácané kamarádky), ale úplně nejčastěji se takhle roznáší nálada.
Někdy je rozhovor s některými lidmi povzbuzující, zatímco jiné rozhovory jako by nám vlévaly jed do žil.
Daniel Colemanpsycholog
A že máme pokročilou techniku, dokáže se speciálně špatná nálada přenášet i na velké vzdálenosti. Zejména sociální sítě se jejími rozsévači jen hemží. Navíc toto není nálada jen špatná, ona je prostě… blbá.
Termín „dusno a blbá nálada“ použil poprvé Václav Havel na podzim roku 1997 v rudolfinském projevu pro popis společenské atmosféry. Výraz se chytl jako výstižný terminus technicus a usídlil se v našem téměř každodenním slovníku.
Ale abychom tuhle dusivou potvoru nešířili i my, dobrá zpráva je, že podle výzkumů se pozitivní emoce šíří rychleji a snadněji než ty negativní.
„Bylo to na začátku války ve Vietnamu. Četa amerických vojáků posedávala kolem ohně v rýžových polích, uprostřed zuřící bitvy s Vietkongem. Náhle spatřili, že se k nim po vyvýšených můstcích, které oddělovaly jednotlivá zaplavená políčka, blíží v řadě šest mnichů. Naprosto klidní kráčeli mniši důstojně k linii boje,“ popisuje v knize Emoční inteligence ikonickou historku psycholog Daniel Goleman.
„Nedívali se napravo ani nalevo. Šli přímo skrz. Bylo to opravdu zvláštní, protože na ně nikdo nestřílel. A když přešli můstek, opustila mě náhle veškerá chuť bojovat, aspoň pro ten den. Muselo to tak být s každým, protože všichni přestali. Prostě jsme přestali válčit,“ vyprávěl Golemanovi americký voják David Busch.
To je ovšem příklad extrémní manifestace přenosu emocí. Obvykle totiž probíhá na mnohem jemnější, téměř nepostřehnutelné úrovni. „Dochází k tomu zcela nevědomě. Proto je také rozhovor s některými lidmi povzbuzující, zatímco jiné rozhovory jako by nám vlévaly jed do žil,“ vysvětluje Daniel Goleman a zabývá se tím, jak se pocity vlastně šíří.
Opice se opičí
Nejsou za tím ani viry, ani bakterie, ale nejpravděpodobněji takzvané zrcadlové neurony. Už jste o nich slyšeli? Jde o jeden z posledních nejvýznamnějších objevů v neurovědě!
Vědci při pokusech na opicích rodu makak zjistili, že v jejich mozku existují buňky, které se zaktivují, když opice provádějí nějaký pohyb, ale také když pozorují jinou opici vykonávající tento pohyb. V mozku se jim tak vlastně zrcadlí chování druhých, jako by šlo o jejich vlastní.
No a vzhledem k podobnosti mozku makaků s tím lidským je velká pravděpodobnost, že tyto neurony se vyskytují také u nás.
„Znamená to, že se můžeme opravdu nakazit něčí náladou. Nejenže ji u někoho pozorujeme, ale díky aktivitě zrcadlových neuronů ji vlastně zažíváme na vlastní kůži,“ vysvětluje přední britská odbornice na pozitivní psychologii Miriam Akhtarová.
Když se jí v rozhovoru redaktor zeptal, jak s tímto zjištěním ona sama nakládá v praktickém životě, odpověděla prostě: „Dívám se na komedie, které mě nakazí humorem, a vyhýbám se depresivnímu zpravodajství.“
Zní to banálně, ale uvědomme si, že jde o radu jedné z největších světových odbornic na science of happiness, tedy na vědu o štěstí!
Aneb jak říká ve svých motivačních videích její krajan Ralph Smart: „Stáváte se tím, čím se obklopíte. Energie jsou nakažlivé. Vybírejte důkladně. Vaše prostředí se stane vámi.“
Nálepky pro emoce
V souvislosti s makaky nabízí čeština příhodný výraz „opičit se“. Odborně se tomu říká empatická mimika a jde o to, že podvědomě napodobujeme výraz, způsob řeči, držení těla, gesta a další chování, které vidíme ve svém blízkém okolí. Opět – zrcadlíme. Prý hlavně z pohodlnosti, protože napodobovat chování a činnosti druhých je prostě snazší než jim vzdorovat.
A vzdoruje se tím hůř, čím častěji dotyčného vídáme, čím je nám prostorově i citově blíž, nebo když je to třeba náš nadřízený. Obecně slabšími jedinci v takovém emočním vzdorování jsou ženy, jelikož jsou k neverbální komunikaci vnímavější.
Své pohlaví nebo geny asi nezměníte, ale práci, přátele nebo prostředí můžete. Než se k tomu třeba odhodláte, zkuste vysledovat své reakce na nálady lidí okolo. Existuje osm základních emocí: radost, smutek, strach, odpor, překvapení, předvídání, zlost a důvěra. Stavte se k nim neutrálně, nenálepkujte je na dobré a špatné.
Druhým krokem by mělo být pokusit se neztotožňovat se s nimi automaticky. Uvědomit si, že možná tato nálada/emoce přišla od někoho jiného a dost možná za krátký čas zase odejde.
Uznávaný lektor leadershipu Stephen Covey na to měl speciální mantru: „Nejsme naše pocity. Nejsme naše nálady. Ani naše myšlenky.“ Taky učil, že nejsme pouhým produktem prostředí, jsme výsledkem svých rozhodnutí. Že naše největší síla leží mezi podnětem a reakcí. Říká se tomu svoboda volby.
10× 10 minut pro povzbuzení náladyČást našeho naladění určuje genetika a okolnosti. Ale až 40 procent můžeme ovládat prostřednictvím každodenních myšlenek a konání. To znamená být proaktivní! Stephen Covey v knize Sedm návyků skutečně efektivních lidí (moc doporučujeme k přečtení!) píše: „Jako lidské bytosti jsme odpovědni za své životy. Naše chování je funkcí našich rozhodnutí, nikoliv podmínek, ve kterých se nacházíme. Můžeme podřídit pocity hodnotám. Přebíráme tak iniciativu a odpovědnost za to, aby se věci staly.“ Nemusí jít o extra přelomové činy, kolikrát stačí pár minut. Takže až vám zas potemní svět, zkuste třeba těchto deset desetiminutovek. Pusťte si pozitivní hudbu Zasmějte se Projděte se Pokliďte (aspoň naoko) Sepište si to-do list „Vohákněte“ se Soustřeďte se na to, co jde dobře Obejměte někoho Svěřte se Objednejte se |
