Jak na to?
Je zcela přirozené, že se u všech lidí, včetně těch „neustále” pozitivně naladěných, objeví čas od času jistá forma nespokojenosti. Nezáleží na tom, zda negativní rozpoložení zapříčiní momentální podráždění, pochybnosti nad vlastní existencí či nespokojenost s celkovým způsobem žití, hormonální bouři může odnést i drahá polovička. Právě partnera totiž často používáme jako pomyslný hromosvod svého rozhořčení.
Pohleďme na věc ale z jiného, zcela odlišného úhlu. I když zažíváme v lásce občasná mračna, můžeme být i po dlouhých letech po boku jednoho partnera šťastné, stále zamilované, s překrásným pocitem motýlků v břiše. Nejde o žádné sci-fi, ale o správně nastavené partnerské priority.
Zajímá vás, proč tomu tak je u druhých, ale u vás ne? Co děláte špatně? „Důvodů pro spokojené a zamilované soužití i po letech je několik. Ten nejdůležitější je, že spolu umí mluvit. Naslouchají si a ptají se. Nebojí se druhému říct, co je trápí. Také méně očekávají a nepředpokládají, co by bylo kdyby. Dávají si vzájemnou a potřebnou svobodu, ale hlavně se navzájem respektují. Táhnou za jeden provaz při výchově svých dětí a chovají se k sobě s úctou. A když všechny tyto varianty fungují, tak si také důvěřují, což je základní stavební kámen spolu s komunikací pro všechny fungující vztahy, říká k tématu Eft-terapeutka Anna Pašková.
