V pětadvaceti jsem otěhotněla, dítě jsem moc chtěla, akorát jsem pro něj nezvolila dobrého otce. V těhotenství mě opustil a ani nevím, kde je mu dnes konec. Syn ho v rodném listě uvedeného nemá, takže jsem na všechno zůstala sama. Naštěstí mi hodně pomáhali rodiče.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Když byly malému tři roky, vrátila jsem se do práce a mohla se se spolehnout na pomoc rodičů. Už od maturity pracuji v hotelu jako recepční, což s sebou nese i směny o víkendech, ve svátek, ale i v noci. A ty jsou také lépe placené, naštěstí mi naši vždycky vyšli vstříc a syna mi pohlídali.
Brzy po návratu z rodičovské jsem se v hotelu seznámila s Vaškem, svým současným manželem. Jeho firma náš hotel často používala pro různá školení, stejně tak pro ubytování některých jejich klientů. Vašek to většinou zařizoval, tak jsme spolu přišli do kontaktu. Postupně začal chodit hlavně za mnou. Jednoho dne mě pozval po práci na kávu, měla jsem hodinu čas, než jsem šla pro syna do školky, tak jsem na pozvání kývla.
Vašek se mi od prvních chvil líbil, chtěla jsem ho poznat. Povídali jsme si, já se mu svěřila, jak jsem dopadla s otcem svého dítěte, on mi zase řekl všechno o svém rozpadajícím se manželství. O ženě, se kterou si házejí klacky pod nohy, i o sedmiletých dvojčatech, ve kterých se viděl.
Naše schůzky začaly být čím dál častější, už bylo jasné, že nás to k sobě táhne. Začali jsme spolu chodit, a když se Vašek konečně po necelém roce rozvedl, začali jsme spolu i bydlet. Po roce mě požádal o ruku a před pár dny jsme oslavili dvouleté výročí svatby.
Mému synovi je už šest let a jeho dvojčatům deset. S bývalou manželkou se však stále nesrovnal, jak můžou, tak si dělají naschvály a odnášejí to hlavně kluci. Jenže, jak jsem zjistila, oni z toho mají hodně velký prospěch, což se podepsalo i na jejich povahách.
Vyvdala jsem dva nevychované syny
Exmanželka dostala kluky do péče, vlastně se tak s manželem dohodli. Manžel má kluky každý druhý víkend, měsíc o prázdninách a další prázdniny si spolu střídají, stejně tak Vánoce. Já se zpočátku docela těšila, když k nám kluci měli přijít. Jsou sice o čtyři roky starší než můj syn, ale proč by se z nich nemohli stát kamarádi? Bohužel je to jinak, manželovi synové jsou dost nevychovaní, podepsala se na nich přetahovaná mezi rodiči. Oba si je vyloženě kupují a štvou kluky proti druhému z rodičů.
Co mám podle vás dělat?
Jsem z toho hodně nešťastná, klukům je teprve deset a už se z nich stávají velcí „vyčůránci“. Pochopitelně se to muselo odrazit i na jejich chování k mému synovi. On je úplně jiný než manželovi synové. Je hodný, klidný, poslouchá. Dvojčata jsou uřvaní, vzteklí, odmlouvají, pro sprosté slovo nejdou daleko. I k mému synovi si dost dovolují, ne že by mu ubližovali fyzicky, ale slovní výpady jsou na denním pořádku.
Nadávají mu do maminčiných mazánků, vysmívají se mu. Syn mi řekl, že se jich bojí a nechce s nimi být, kdykoliv mají u nás být, tak brečí a přemlouvá mě, abych ho dala k babičce a dědovi.
Samozřejmě jsem se snažila o tom s manželem mluvit, že takhle to dál nejde, že kluci jsou jak neřízená střela, nikdy nevím, co provedou, a také nechci, aby se syn cítil tak špatně. Manžel mi slíbil, že to dá do pořádku, ale prakticky nic se nestalo. Nedávno dokonce přišel s tím, že co nejdříve požádá o svěření synů do své péče. Je přesvědčený, že bývalka na to nestačí. Už se prý radil s právníkem a připravují podklady, aby to mohli rozjet.
Dost mě tím zaskočil, prostě mi to oznámil, místo aby se se mnou poradil, zeptal se na můj názor. Vůbec se mi to nelíbí, ale nevím, jak to dál řešit, nechci, aby si to vyložil, že je u nás nechci. Já je mám svým způsobem ráda, jenže to, jak se na nich podepsaly tahanice jejich rodičů, jak jsou nevychovaní a hlavně, jak špatně se v jejich blízkosti cítí můj syn, je pro mě dost zásadní.
Alena
Názor odbornice: Domluvte si pravidla
Vážená Aleno. Máte pravdu, tahanice rodičů se na dětech jistojistě podepíší a nejedno dítě takových rodičů se v tom jednoduše naučí chodit. Zjistí, že lze ze situace leccos získat. Může se naučit manipulovat. Jeho hodnotový systém je tímto stále více narušován. Popisujete, jaké nepříjemné pocity máte z kontaktu nezvladatelných desetiletých dvojčat se svým o čtyři roky mladším synem.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Nyní nemáte moc možností, jak jejich vztah ovlivnit. Jako by jediným řešením bylo, že váš syn vyklidí pole a odjede na víkend k babičce. To by se mohlo přechodem na střídavou výchovu (troufla bych si předpokládat, že výhradní svěření dětí do výchovy otce by připadalo v úvahu, když by matka byla zásadním způsobem nefunkční) změnit. I vy byste totiž dostala možnost dvojčata (i jejich vzájemný vztah s vaším synkem) alespoň částečně výchovně ovlivnit.
Důležité je, abyste si s manželem promluvili nad pravidly, která budete vyžadovat, aby vaše rodina fungovala i v novém, rozšířeném složení. Oba hovořte o svých očekáváních i obavách. Pojmenujte obavy týkající se vašeho syna.
Bude-li to pro vás náročné, vyhledejte asistenci odborníka z oblasti manželského a rodinného poradenství. Výchovné ovlivňování manželových synů bude sice tak trochu boj s větrnými mlýny, neboť je možné, že s jejich matkou nemusíte jít stejným směrem. I přesto však rozšířený rozsah výchovy může přinést do rukou vašich i vašeho muže nástroj, jak ovlivnit vývoj dvojčat z vašeho pohledu žádoucím směrem.
PhDr. Magdalena Dostálová
