S manželem jsme svoji skoro třicet let, máme takové normální, celkem pohodové manželství. Vychovali jsme dvě děti, syna a dceru. Syn je o dva roky starší a už odmalička to byl hodně živý kluk, věčně rozbitá kolena, samá modřina, pořád někam lezl, ničeho se nebál a já denně trnula hrůzou, co zase provede.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Moje máma vždycky říkala, že je „jak z divokejch vajec“. I v pubertě nám dal dost zabrat, nakonec se ale zklidnil, odmaturoval, našel si dobrou práci a zamiloval se. S manželem jsme si oddechli, už od jeho dětství a pak i té bláznivé puberty jsme byli smíření s tím, že nám chlapec připraví ještě hodně bezesných nocí.
To dcera byla jeho pravý opak, hezká klidná holčička. Kam jsme ji posadili, tam jsme ji našli, obklopenou panenkami a dalšími hračkami. Ona byla pro mě takovou odměnou za zlobivého syna. Na základní škole byla jedničkářka, pak šla na zdrávku, toužila se stát sestřičkou. Školu naštěstí dodělala, ale vypadalo to s ní všelijak, někdy v sedmnácti se chytla dost divné party, měla kluka, občas ani nepřišla domů. Byly to hodně krušné roky, kdy jsme s manželem trnuli, co se s ní děje. Naštěstí se i ona někdy kolem dvaceti zklidnila.
Syn se od nás odstěhoval před pěti lety, s přítelkyní si našli byt a začali spolu hospodařit. Jeho dívka se nám líbila už od prvních chvil, proto jsme byli opravdu rádi, když nám řekli, že je těhotná. Na první vnouče jsme se moc těšili.
Co mám podle vás dělat?
Dcera se neodstěhovala, zůstala doma, i když už začala pracovat v nemocnici. Pochopitelně nám to nijak nevadilo, máme celkem velký byt, tak jsme ji ani do ničeho netlačili. Měla doma pochopitelně veškerý servis, její práce v nemocnici byla dost náročná, měla noční, dlouhé směny a já se o ni starala, aby si odpočinula. Neměla ani žádný vážnější vztah, tak nebyl důvod, proč by chtěla jít z domu. Občas sice s někým randila, ale na společný život to nebylo.
Dvojnásobní prarodiče
Dva měsíce po synovi s přítelkyní i dcera přišla s tím, že je těhotná a dítě si prý nechá. Ví, kdo je jeho otcem, i mu to řekla, on se nebrání jí pomoci, ale žít s ním nechce. No byl to pro nás šok, pochopitelně jsem byla ráda, že budeme mít další vnouče, ale takhle jsem si to zrovna nepředstavovala. I když jsem se těšila na obě vnoučata, přeci jen to dceřino nám život dost zkomplikuje. Ale dceři už v té době bylo pětadvacet, doufala jsem, že to zvládne a my jí s tím pomůžeme.
Syn se stal otcem kluka a za dva měsíce porodila i dcera, narodila se jí holčička. Obě děti se narodily v termínu, porody byly bez komplikací a dětičky se měly čile k světu. S manželem jsme se tak stali dvojnásobnými prarodiči. Zatímco syn s přítelkyní všechno zvládali naprosto bez problémů, u nás to bylo úplně naopak, dcera sice miminku nakoupila výbavu, načetla si hromadu informací, jak se o dítě starat. Neustále nás ujišťovala, že my žádnou starost mít nebudeme, ona to zvládne, ale nezvládala, nebo spíš ani nechtěla.
Od prvních týdnů jsem se o malou starala já, zpočátku jsem si myslela, že dceru rozhodil porod, nebyla by jedinou ženou, která se s tím kdy potýkala, jenže u ní to trvá dodnes. Zjistili jsme, že je hodně nevyrovnaná, že prostě ani neumí se o dítě starat, není trpělivá, nebaví ji si s dcerou hrát, povídat pořád dokola. Místo toho jí pustí televizi a nechá ji koukat na cokoliv. Když přijdu z práce, snažím se vnučce sama co nejvíce věnovat.
Možná jsem udělala chybu, že jsem se o malou hned v prvopočátku začala starat já, když jsem slyšela, jak v noci pláče a dcera k ní nevstane, vstala jsem já. Nebo když se například snacha přihlásila na plavání s nemluvňaty a lákala dceru, aby s malou začala chodit taky, dcera odmítla, že to by ji tedy rozhodně nebavilo, tak jsem místo ní chodila já.
Dítě ji nezajímá
A tak bych mohla vyjmenovat spoustu dalších příkladů, kdy jsem převzala povinnosti matky za svou dceru. Já někdy byla i ráda, že odešla za kamarády a já tak měla vnučku jen pro sebe, nemusela jsem být vzteky bez sebe, že zírá do mobilu a dítěte si nevšímá. Pochopitelně dceru i vnučku živíme, ona bere rodičovskou, nějakou tu korunu dostává na alimentech. Sem tam něco k jídlu pro nás všechny nakoupí, ale většinu peněz si nechává pro sebe. Nenapadne ji, že by mohla něco uvařit nebo uklidit, je jí to prostě jedno. Ví, že já nebo manžel to uděláme.
Nedávno už to manžel nevydržel a vynadal jí, že už je načase, aby se zapojila jak do domácích prací, tak aby začala přispívat finančně. Holce budou za chvíli tři roky, pomalu by mohla jít do školky a dcera se vrátit do práce. Nemůže věčně všechno nechat na nás, tedy především na mně. Dcera se hrozně urazila a začala vyhrožovat, že do toho, kdy se vrátí do práce a dá dceru do školky, jí nikdo nebude mluvit, To je jen její věc, a když prý jsou nám na obtíž, tak se klidně odstěhují a my nemáme počítat s tím, že vnučku uvidíme.
Dáša
Názor odbornice: Trvejte na nastavení pravidel
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Dášo. Popisujete komplikované role v rodině, kdy je vlastně těžké vyznat se v tom, kdo je rodič malé dívenky. Byli jste celkem přirozeně nastavení dceři pomáhat, když zůstala sama těhotná. Dělo se tak živelně bez dohod a pravidel. Nemyslím si, že by bylo špatně, že se podílíte na výchově vnučky. Z důvodu svého věku můžete mít víc zkušeností a trpělivosti, které budou malému dítěti jen svědčit. Čekala bych však, že dcera využije získaný čas třeba ke studiu zvyšujícímu její kvalifikaci nebo k zajištění prostředků na obživu sebe a svého dítěte.
Pokuste si s dcerou promluvit. Ano, dítě a zodpovědnost jsou její. Bydlí-li však dospělá dcera s rodiči ve společné domácnosti, je vhodné nastavit pravidla soužití včetně jejího finančního se podílení na chodu domácnosti. Dcera zareagovala nezrale, začala vám vyhrožovat odchodem. Na podobné výhrůžky nereagujte. Naopak trvejte na nastavení pravidel. Kdo a jak bude do domácnosti přispívat. Kdo a s jakou frekvencí bude vykonávat domácí práce. Kdo a kdy se bude starat o děvčátko.
Abyste zvýšili pravděpodobnost, že se dcera dohodami bude řídit, můžete se obrátit na odborníka z oblasti mezilidských vztahů. Ten vám všem dohromady pomůže cestu k pravidlům projít.
PhDr. Magdalena Dostálová
