Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Zadělal jsem si na pěkný průšvih a nevím, jak z něho ven. Místo, abych byl rád, že mám skvělou milující ženu, dva šikovné syny, pokoušel jsem osud a našel si milenku. Když nad tím zpětně přemýšlím, tak vlastně ani pořádně nevím, proč jsem to udělal. Svou ženu miluji, žádné zásadní rozpory mezi sebou nemáme, i sex s ní mě baví. Navíc máme skvělé dva kluky, kteří jsou pro mě vším.
Se ženou se známe přes dvacet let, jsme oba stejně staří, mně bylo čtyřicet počátkem roku, jí bude v listopadu. Poznali jsme se na vysoké a hned od prvních okamžiků to mezi námi zajiskřilo. A prakticky od té doby jsme se nerozloučili. Vystudovali jsme, našli si práci, vzali se, pořídili si byt a během pěti let se naše rodina rozrostla o dva syny.
Za celou dobu, co jsme byli spolu, mě ani jednou nenapadlo, že bych snad mohl pomyslet na jinou ženu. Když jsme se poznali, panic jsem už nebyl, nějakou tu zkušenost jsem za sebou už měl, i když jich nebylo moc. Ale nikdy jsem po žádné jiné nezatoužil. Až jednou k tomu došlo, nechci se nějak zvlášť obhajovat, můžu si za to sám, ale vyprovokovali mě vlastně kamarádi.
Před zhruba rokem a půl kamarád slavil povýšení, pozval pár přátel, kluků, co spolu kamarádíme, občas zajdeme na fotbálek, na pivo a tak podobně, a hezky jsme to společně rozjeli. Z hospody jsme se přesunuli do nějaké vinárny, kde se i tančilo a jak jsme tak byli přiopilí, provokovali jsme jeden druhého, který z nás vyzve k tanci hezčí ženu. Nechal jsem se strhnout a dívka, kterou jsem o tanec požádal, souhlasila, nakonec nezůstalo jen u jednoho tance. No a jak tomu tak bývá, na závěr večera jsme si vyměnili telefonní čísla.
Neplánovaný úlet
Asi bych na všechno zapomněl, vypil jsem toho tenkrát opravdu hodně a moc jsem si z večera nepamatoval, jenže ona mi za pár dní zavolala. Nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale navrhl jsem jí, jestli by nechtěla zajít na kafe. Sešli jsme se a pak ještě několikrát, až jsme jednoho dne skončili v posteli. Přiznávám, sex s ní se mi líbí, ona se mi líbí, je to moc hezká, atraktivní a milá dívka.
Imponuje mi, že je o hodně mladší než já a má o mě zájem. Zamiloval jsem se, ale rozhodně ne bezhlavě. Na rovinu jsem jí hned na začátku řekl, že jsem ženatý, mám rodinu, kterou miluji a neopustím ji. Kdyby to nedokázala skousnout, rozešli bychom se. Ona mi na to řekla, že o žádný vážný vztah nestojí, ani nemá ambice mi rozbíjet rodinu. Prý je jí se mnou dobře, a to je pro ni hlavní.
Tak jsme se scházeli zhruba jednou dvakrát do týdne. Před ženou jsem to dokázal utajit, ji ani nenapadlo, že bych jí mohl být nevěrný. A vlastně to neví dodneška. Tím jsem si jistý, znám ji natolik dobře, že kdyby něco i jen tušila, okamžitě by na mě se svým podezřením vyrukovala.
Všechno by mi vycházelo, přítelkyně si na nic nedělala nároky, rodina byla spokojená, jenže došlo k tomu, z čehož mají nevěrní manželé pravděpodobně největší noční můru, tedy když jejich milenka otěhotní. A to se přesně stalo mně. Před měsícem mi má přítelkyně oznámila, že je těhotná. Rovnou mi zdůraznila, že na potrat se rozhodně nechystá. Dítě chce i za cenu, kdyby ho měla vychovávat sama. Prý na mě v žádném případě netlačí, je si vědoma toho, co jsem jí řekl hned na začátku, že moje rodina je pro mě vším.
Vyber si!
Mám si vybrat – buď budu s ní, odejdu od manželky a pak se stanu legitimním otcem jejího dítěte, nebo zůstanu se svou rodinou a ona se podle toho zařídí. V žádném případě prý nemohu počítat s tím, že bych své dítě někdy viděl, ona mě jako otce neuvede a já na něj nebudu mít žádný nárok.
Vůbec nevím, co mám dělat. Opustit svou ženu nedokážu, to si spíš dovedu představit, že by skončil můj mimomanželský vztah. Ale o další dítě moc stojím, chtěl bych se podílet na jeho výchově, vidět ho vyrůstat. Ani nevím, jestli bych měl nějakou šanci domoci se svých otcovských práv, kdyby mě skutečně odmítla uvést jako otce dítěte.
Marek
Názor odbornice: Myslete na nenarozené dítě
Vážený Marku. Čekáte levobočka a máte jasno v tom, že nechcete odejít od ženy a synů. Milenka na vás navíc jednoznačně netlačí, abyste odešel od rodiny a byl s ní a dítětem. Dává vám na výběr být buď s ní plnohodnotně nebo naopak vůbec.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Řešení se jeví být vcelku jednoduché. Je však třeba připravit se na to, že se pro vás rozhodně nebude jednat o win-win vyústění. Vybíráte totiž to nejméně poškozující (ale stále poškozující) uspořádání. Důležité je, abyste nemyslel nyní na sebe, ale na nenarozené dítě, jemuž jste (vy, biologičtí rodiče) už na startovní čáře pěkně zavařili.
Umožníte-li milence, aby si postupem času hledala jiný vztah, má dítě šanci, že v jeho životě bude fungovat nevlastní táta, se kterým bude denně sdílet dobré i zlé. To mu vy, jestliže nechcete odcházet od své stávající rodiny, dopřát nemůžete. Potajmu byste si na něj kradl chvilky, aby žena a děti nevěděly, až se jednou existence levobočka prozradí. Takové prozrazení mívá devastační dopad na obě rodiny a žel především na děti. Zřejmě nebudete z takového doporučení nadšený.
Kdo si nevěří, kope kolem sebe, říká psycholožka v rozhovoru |
Muži ve vaší situaci někdy čekají, že budou s manželkou, milenkou a všemi dětmi fungovat jako jedná krásná růžová telenovela. Neplánujete-li však s milenkou a dítětem žít v oficiální rodině, bývá skutečně lepší, když dáte do popředí zájem dítěte a stáhnete se do pozadí.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 16. září 2019. Anketa je uzavřena.
