Česká malířka a grafička Marie Čermínová se narodila se 21. září 1902 na Smíchově. O jejím dětství a dospívání toho příliš známo není, svůj svět si totiž už od mládí přísně střežila. Ona sama prohlašovala, že žádnou rodinu nikdy neměla a nemá, čímž se chtěla oprostit od své minulosti. Už v šestnácti letech opustila svou „symbolickou“ rodinu a postavila se na vlastní nohy, když začala pracovat v továrně na výrobu mýdla na pražském Žižkově.
Její umělecká duše však toužila po malování. Nakonec tedy v roce 1919 nastoupila na Uměleckoprůmyslovou školu. Studium však po třech letech předčasně ukončuje a odjíždí na léto k Jadranu, kde se seznamuje se svým celoživotním spolupracovníkem a přítelem Jindřichem Štýrským.
Rok 1923: Zrození jména Toyen a připojení k Devětsilu
Právě společně s malířem, básníkem a fotografem Jindřichem Štyrským se Marie Čermínová v roce 1923 připojila k avantgardnímu sdružení mladé české generace, a to k Uměleckému svazu Devětsil, který byl orientován kolem výtvarníka a teoretika umění Karla Teigeho.
Konstantin Biebl s přáteli avantgardisty (zleva Konstantin Biebl, Toyen, Marie Bieblová, Vítězslav Nezval, sedící Vladislav Vančura)
Tato skupina podporovala levicové umění, které podle ní mělo být přístupné všem společenským vrstvám. Vedle Jaroslava Seiferta, Vladislava Vančury, Vítězslava Nezvala, Jiří Wolkera a dalších, byla Toyen jedinou ženou, která v uskupení působila. V roce 1923, kdy v Devětsilu probíhala názorová transformace, se konala i výstava Bazar moderního umění. Tam Toyen vystavovala svých sedm, převážně kubistických obrazů.
Ve stejném roce začala Čermínová používat i svůj pseudonym Toyen. Dosud se vedou spory o tom, kdo jej vymyslel. Nejčastěji je autorství připisováno spisovateli Jaroslavu Seifertovi. Další verze pochází od Karla Teigeho nebo Bohuslava Brouka. Ten například vysvětlil slovo Toyen jako „to je on“, což odůvodnil i jejím stylizováním se do mužské role.
Inspirativní ženyNerudová: Stereotypy nejde bořit silou, snažím se být ženám inspirací Havlíčková: Děti jsou můj největší životní projekt Ďopanová: Lidi si raději zvyknou, než by bolest řešili, říká Nela s rozštěpem páteře Cenigová: Tři dny se učila zavazovat tkaničky. Teď má úspěšný podnik Šejdová: Menstruace je i mužské téma Zažímalová: Poslouchala jsem, ať jdu místo práce k plotně Kijonková: Vždy se můžeme odrazit ode dna, je to pouze na nás Bradáčová: Práce není jediné životní štěstí. Dejme ženám příležitost |
„Právě tak jako neměla v lásce své vlastní příjmení, neměla ráda ani svůj ženský rod. Hovořila jen v rodě mužském. Bylo nám to zprvu trochu nezvyklé a groteskní, ale časem jsme si zvykli,“ vzpomínal na ni Seifert.
Jméno Toyen si Čermínová nechala zapsat také do dokladů. Odmítala totiž přijmout tehdejší pojetí ženské role, což bylo v prvorepublikové Praze šokující. Sama sebe brala jako rovnou mužům, nejen ve svém umění, ale i ve svém osobním životě. „Za mých studentských let nenosívaly ještě ženy tak běžně kalhoty jako dnes. Děvče, které se zřejmě vracelo domů, mělo hrubé štruksové kalhoty, chlapeckou manšestrovou blůzu a na hlavě sklopený klobouk, jaký nosívali kopáči. Na nohou měla nevzhledné střevíce,“ vykresluje Toyen ve svých vzpomínkách Seifert.
Paříž jako nová kapitola života i díla
Roku 1925 odjela Toyen se Štýrským do Paříže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní směr s názvem artificialismus. Ten představoval jakousi lyrickou a zasněnou abstrakci. Umělci se ve Francii spřátelili s významnými osobnosti z tamního surrealistického okruhu, se kterými Toyen spolupracovala i poté, co se rozhodla v Paříži po druhé světové válce usadit.
Po svém návratu do Prahy se Toyen začala klonit k surrealistickému umění, což vyvrcholilo v roce 1935, kdy byla založena Skupina surrealista v Československu, v níž se sama Toyen angažovala. Provokativní a buřičtí surrealisté otevírali svou mysl fantazii a nechávali své myšlenky, sny a představy volně plynout. Ve stejném roce přijel do Prahy také sám zakladatel uměleckého směru André Breton a Paul Eluard, se kterými Toyen úzce spolupracovala. Právě jejich návštěva pro ni znamenala počátek jejich dlouholetého přátelství a vzájemné inspirace.
Česká surrealistická skupina, 1935, Karlovy Vary (André Breton, Jacqueline Breton, Karel Teige, Jindřich Štyrský, Toyen, Paul Eluard).
Za okupace malířka tvořila ve své garsonce v Krásově ulici na Žižkově. Na rozdíl od jiných se během války surrealismu, který byl nacisty považován za zvrhlé umění, nezřekla. Roku 1942 ji však postihla velká ztráta v podobě smrti jejího dlouholetého přítele Štýrského. Po válce Toyen krátce vystavovala, nicméně atmosféra ve společnosti začala houstnout, a malířka se v předtuše očekávaného komunistického převratu rozhodla pro odchod do milované Paříže. Z Československa do Francie odešla v roce 1947 a zůstala až do své smrti.
Obětovala raději sebe. „Teta“ Moravcová byla výraznou postavou odboje |
Ve Francii navázala na úspěšnou předválečnou spolupráci se surrealistickou skupinou sdruženou okolo Bretona. Stala se uznávanou autoritou, o čemž svědčí i to, že sám Breton ji po své smrti přenechal svůj ateliér. Úmrtím hlavního teoretika surrealistického umění se však skupina začíná rozpadat, v roce 1969 je úplně rozpuštěna. Tradičně konané schůzky umělců v kavárnách byly pro Toyen, která jinak na veřejnosti působila velice plaše a introvertně, důležitou součástí jejího života. Tuto skutečnost proto Toyen nesla velmi těžce. Posledních 10 let života prožila o samotě jen s pár nejbližšími.
Její obrazy se dnes prodávají za desítky milionů
Domů se malířka už nikdy nepodívala, zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži. Neutuchající zájem o její osobnost však dokazují současné ceny jejích děl.
Piková dáma od Toyen se prodala za rekordních 78 650 000 korun. Stala se tak nejdražším obrazem vydraženým v Česku.
Obraz s názvem Spící se v roce 2009 prodal za vyvolávací cenu 20 milionů korun a dlouhých osm let držel titul nejdražšího malířčina díla. Vedle Kupky byla Toyen až do roku také 2016 jediným českým autorem, jehož dílo v aukci pokořilo hranici 20 milionů korun. Velkoformátové Šero v pralese z roku 1929 bylo dokonce vydraženo za šestatřicet milionů včetně aukční provize. Minulý rok se obraz Piková dáma prodal za 78,7 milionu korun a stal se tak nejdražším obrazem vydraženým v Česku.
Tyto astronomické částky jen dokazují, že Toyen právem patří mezi nejvýznamnější a nejsvobodnější tvůrčí osobnosti umělecké avantgardy první poloviny 20. století.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
Hlavní zdroje:
SRP, Karel a BREGANTOVÁ Polana. Toyen.
SKOPCOVÁ, Petra. Pocta Toyen.
Osudové ženy: Toyen. Pořad ČRo.
PIORECKÁ, Kateřina. Praha avantgardní: literární průvodce metropolí v letech 1918-1938.
SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa: příběhy a vzpomínky.
