Polyxena se narodila roku 1565 do vlivné a zajištěné rodiny Pernštejnů. Jejím otcem byl vysoce postavený český šlechtic Vratislav II. z Pernštejna přezdívaný pro zálibu v luxusu Nádherný a matkou byla španělská šlechtična Marie Manrique de Lara y Mendoza. Z manželství Vratislava a Marie vzešlo 21 dětí, přičemž Polyxena byla potomkem devátým a nejstarší dcerou.
Otec krátce po narození Polyxeny obdržel titul nejvyšší kancléř království českého, který si udržel až do své smrti v roce 1582. Jeho politická kariéra tedy rozhodně nebyla v přímé úměře s bohatstvím jeho rodu. To totiž bylo, v rámci dobové praxe, postavené na mnoha půjčkách a obrovských dluzích. To ale Vratislavovi, jeho ženě a dalším příbuzným vůbec nevadilo a bez problémů si vyjednávali ty nejlepší podmínky pro další půjčky, jimiž spláceli ty předchozí.
Polyxena prožila dětství obklopena bohatstvím, které jí na rodových sídlech Pernštejnů přinášely šiky španělsko-českého služebnictva.
Nutno dodat, že její start do života byl po materiální stránce přímo pohádkový a celé dětství trávila obklopena luxusem. Vše ale nebylo jen růžové: její otec v honbě za mocí v hierarchii habsburské monarchie netrávil doma žádný čas a jeho podíl na výchově dětí byl zcela nulový. Matka Marie si vychutnávala luxus a přepych, mimo to byla neklidné povahy a často projevovala tklivou touhu vrátit se zpět do rodného Španělska.
Luxus šlechty na dluh. I když na to neměla, utrácela dál, líčí historik Čechura |
Podle dobových pramenů Polyxenina matka velmi špatně snášela české kulturní prostředí, se kterým se vůbec nesžila – naopak, protože se nenaučila česky, vytvořila si okolo sebe španělskou bublinu. Čeští historici označují Marii za náročnou ženu, která si nechávala přivážet drahé zdobené knihy a na zakázku zhotovené šperky a šaty přímo z Pyrenejského poloostrova.
Nebude překvapivé, že Polyxenina matka byla oddanou katolickou věřící. Marie totiž dětství trávila na dvoře španělských Habsburků, kde jí tamní jezuité vštípili oddanou katolickou zbožnost. Tu Marie s velkým důrazem přenášela i na své děti, Polyxenu nevyjímaje. Přísná katolická výchova byla pro pozdější životní příběh Polyxeny velmi důležitým činitelem. Obratně ji využila při své touze prosadit se v šlechtickém světě, který v té době náležel bezvýhradně mužům.
Dobová svědectví líčí Polyxenu jako velmi atraktivní štíhlou ženu s růžovými tvářemi, překrásným úsměvem a hlubokýma očima. Mladá šlechtična zaskočila mnohé diplomaty a politiky pohybující se na pernštejnském dvoře také tím, jak obratně sama ovládala sňatkovou politiku. Moc dobře věděla, že bude její součástí a jako ambiciózní žena se rozhodla nebýt jen nástrojem k získání většího bohatství a moci. Chtěla si svůj vstup do dějin zařídit sama.
Sňatek s Rožmberkem a půjčky pro příbuzné
Polyxena si roku 1587, ve svých jednadvaceti letech, vzala Viléma z Rožmberka, katolíka ze slavného jihočeského rodu, který byl asi o třicet let starší a Polyxena byla jeho již čtvrtou manželkou. Vilém zastával úřad nejvyššího královského purkrabího. Jednalo se o nejvlivnější úřad v českých zemích, kde purkrabí přímo zastupoval krále a panovnickou moc. Vilém tak byl přímý a nejvyšší rádce trůnu. Také koketoval i s myšlenkou, že se stane králem polským, k čemuž ho přesvědčovali polští šlechtici a magnáti, ale k tomu nakonec nedošlo.
Je zřejmé, že Viléma s Polyxenou nedržela při sobě láska, nýbrž značné ryze pragmatické výhody. Vilém získal prostřednictvím Pernštejnů ještě lepší postavení v politických salónech a Polyxena si mohla užívat ještě většího bohatství, než jaké měla k dispozici v dětství. Rožmberkové sice byli, podobně jako Pernštejnové, zatíženi nesplacenými půjčkami, ale díky rozsáhlému panství a silné osobností Viléma nebyl problém se vždy s věřiteli bez potíží vypořádat.
S dostupností značného kapitálu se už v tomto věku začíná mladá Polyxena projevovat jako podnikatelka, což bylo pro její současníky zcela nevídané. Polyxena totiž využila Vilémova majetku k tomu, aby se značným úrokem půjčovala peníze svým zchudlým vzdáleným příbuzným. To byl její první a rozhodně ne poslední podnikatelský projekt.
Nečekaný příbuzenský vztah. Vévodkyně Kate a Meghan pojí krev Přemyslovců |
Manželství Polyxeny a Viléma ale zůstalo nenaplněné a tolik žádaného dědice nepřineslo. Po Vilémově smrti v roce 1592 Polyxena po dědickém vyrovnání se svým švagrem a posledním Rožmberkem Petrem Vokem získala panství v Roudnici nad Labem. To se poté stalo základním stavebním kamenem jejích podnikatelských aktivit.
Politická situace v Čechách i na Moravě v té době začínala houstnout a rozkol mezi katolíky a protestanty nabíral na síle. I v takové situaci si ale cílevědomá šlechtična zachovávala svou noblesu a kupříkladu známý moravský protestantský odbojář a šlechtic Karel starší ze Žerotína jí v osobní korespondenci psal, že všechny jiné dámy v Čechách jí nesahají ani po kotníky.
Pro Polyxenu se stal velmi důležitým rok 1597, kdy zemřel její bratr Jan V. z Pernštejna, generál císaře Rudolfa II. Stalo se tak při obléhání uherské pevnosti Ráb (současný Györ). Při bojích s Turky totiž Jana zasáhla dělová koule, která mu ustřelila hlavu. Polyxenu bratrova smrt zdrtila, ale dokázala se zachovat pragmaticky a převzala poručnictví nad třemi dětmi, které po Janovi zbyly. Mimoto získala také panství v Litomyšli.
Polyxena v tomto období nejvíce času věnovala vlastnímu podnikání na svých panstvích, které nyní rozjela na plné obrátky. Po vzoru šlechty ze západní Evropy se tak i v české kotlině začala šlechta přeměňovat z rytířů a princezen na podnikatele.
Zadlužená a nenáviděná katolička
Na podzim roku 1603 uzavřela Polyxena z Pernštejna manželství se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic a získala přízvisko z Lobkovic. Ten byl nejvyšším kancléřem království českého v dobách vlády Rudolfa II. a posléze i jeho ctižádostivého mladšího bratra Matyáše. Na rozdíl od Viléma nebyl její nový manžel nikterak zámožný; to však nahrazoval neobyčejnou cílevědomostí spojenou s bigotním katolictvím.
Polyxena chtěla, a stejně tak její pernštejnská katolická rodina, především větší moc v celé monarchii. Zdeněk z Lobkovic byl totiž nejen hlavou české katolické šlechty, ale zároveň ho vázaly velmi dobré vztahy s rakouskými Habsburky. I proto se stal členem řádu Zlatého rouna, což je stále aktivní prestižní rytířský řád udělovaný za zásluhy. Členem tohoto řádu byl mimochodem i Polyxenin předešlý manžel Vilém; její otec Vratislav byl dokonce prvním českým šlechticem, který do něj vstoupil.
Modlil se k němu Coelho, znal ho Saint-Exupéry. Proč o něm ví jen 20 procent Čechů, když je tady doma? |
Sňatek Zdeňka z Lobkovic s Polyxenou byl klasický sňatek z rozumu: jedna strana nabízela politickou moc a ta druhá rozsáhlé panství reprezentované pohlednou a významnou šlechtičnou Polyxenou. Z manželství nakonec vzešel jediný syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic, který je již přímým předkem všech současných Lobkoviců.
Novomanželé ale k sobě po několika měsících společného soužití zahořeli skutečnou láskou, kterou si často vyznávali v osobní dochované korespondenci. Oba ale bojovali se svými vlastními démony. Zatímco Zdeňka z Lobkovic sužovala těžká epilepsie, jeho žena Polyxena s přibývajícím věkem trpěla prudkými záchvaty melancholie, které jí mnohdy znemožnily zapojení do běžného dne.
Je nutné připomenout také dluhy, které si oba šlechtici stihli již před vstupem do manželství nadělat. Polyxena měla dokonce mnohem větší zátěž než její choť. Důvodem byly právě její podnikatelské aktivity. Polyxena v tomto ohledu však využila své postavení, proslulost a nemalý diplomatický talent.
Půjčky totiž Polyxena nesplácela – ale ani nenarůstaly úroky, což podle historiky zkoumaných smluv měly. Nelze s jistotou určit, jak se Polyxeně dařilo ze závazků tak dobře vybruslit, ale spekuluje se, že se nebála používat ani drsné praktiky spojené s jejím neotřesitelným statusem velmi vlivné osoby.
Roku 1609 nepodepsal Zdeněk z Lobkovic Rudolfův majestát, který měl zajistit náboženskou svobodu v zemích Koruny české. S vydáním tohoto dokumentu se totiž Lobkovic, jeho žena Polyxena a další katoličtí šlechtici nemohli smířit.
Polyxena do velkých dějin nakonec zasáhla osobně, a to v roce 1618 během defenestrace, kdy sídlila v Praze ve svém domě a udělila azyl katolickým šlechticům a politikům Vilému Slavatovi a Jaroslavu z Martinic, kteří byli vyhozeni z oken Pražského hradu, ale podařilo se jim prchnout. Traduje se, že naštvaný dav vtrhnul přímo do Polyxenina příbytku a ona se jim postavila tváří v tvář a svou autoritou je přesvědčila, ať v klidu odejdou.
Polyxena je schovala pod šaty, popisuje William Lobkowicz záchranu místodržících |
Jakmile se k moci dostal v roce 1617 císař Ferdinand II., Rudolfův majestát odmítl a tím v podstatě vyhlásil všem českým nekatolíkům válku. Právě tento Habsburk následně stál za vítězstvím katolického vojska na Bílé hoře v roce 1620 a zároveň i za popravou 27 českých pánů o rok později.
Polyxena i její manžel společně s dalšími katolíky perzekuci protestantské šlechty vítali, poněvadž bohatli díky jejich zabavovanému majetku. Podle odhadů sama Polyxena získala pozemky v hodnotě 350 tisíců zlatých, což zní udělalo jednu z nejbohatších šlechtičen ve střední Evropě.
Jestli někdo vzešel z chaotického období třicetileté války jako skutečný vítěz, byla to právě Polyxena. Po uklidnění poměrů a smrti manžela v roce 1628 měla již zcela volné ruce a zahájila i svou rozsáhlou mecenášskou činnost a díky jejímu přičinění tak spousta českých památek zůstala dochovaná do současnosti a nepodlehla zubu zkázy.
Soška Jezulátka je stará více než 400 let. Pro věřící z celého světa symbolizuje Boží vtělení a lidství.
Za Polyxenin nejčastěji chválený krok bývá označováno to, že darovala klášteru Bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné již tehdy vzácnou voskovou sošku Pražského Jezulátka. Ta byla v její rodině již několik desítek let, jelikož sošku dostala ze Španělska její matka jako dar při cestě do Čech.
Polyxena se přičinila i o rozvoj vzdělanosti, a to tím, že velkou část financí, které celé roky úspěšně vydělávala, vkládala do řádů jezuitů, františkánů a karmelitánů. Vedle vzdělanosti tím však nepřímo podporovala také rekatolizaci české společnosti. V té souvislosti je Polyxena kritizována také za to, že na svých panstvích v Litomyšli a v Roudnici bez skrupulí schvalovala násilné vyhánění nekatolických duchovních a věřících.
Ženy byly silné a schopné vždy. Obrozenci jejich historii přepsali, říká historik |
Při zhoršujícím se zdravotním stavu Polyxena nadále podporovala celou řadu mecenášských projektů. Řádu premonstrátů, jenž působil v Čechách, darovala stříbrnou sochu jejich zakladatele svatého Norberta. Založila také kapucínský klášter přímo v Roudnici nad Labem – a v Roudnici si blízko kostela svatého Václava zřídila i rodinnou hrobku. Tam, když Polyxena v roce 1642 ve věku 76 let zemřela, bylo její tělo uloženo po boku manžela.
Podle historika Jaroslava Čechury byla Polyxena komplikovaná osobnost. Zatímco v dřívějším pojetí českých dějin byla jednoznačně kritizována a nenáviděna za drsnou podporu rekatolizace, v moderní interpretaci je naopak připomínána její mecenášská a podnikatelská činnost spojená s inspirativním charakterem a emancipací.
Článek vychází z publikace Polyxena z Lobkovic. Obdivovaná i nenáviděná první dáma království od historičky Marie Ryantové.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
