Karolina Světlá, vlastním jménem Johanna Rottová, se narodila 24. února 1830 v Praze. Její otec provozoval obchod s papírem v Poštovské ulici na Starém Městě pražském. Pocházeje z českého rodu, který v době pobělohorské zakusil pronásledování pro víru, avšak se nevzdal sympatiím k české Jednotě bratrské, v sestrách probudil vlastenecké cítění. Jejich matka tíhla k umění, ale intelektuálnímu ani vlasteneckému smýšlení dcer příliš nerozuměla.
I navzdory svému probuzeneckému smýšlení to však byl právě otec, který mladou Johannu od psaní odrazoval, když u ní její učitel objevil literární talent. Byla to totiž nejen dívka, ale chtěla k tomu ještě psát česky.
Kdyby byla vaše dcera hochem...
Kantor dával za vzor „odstrašující“ George Sandovou, která se odchýlila od dráhy předurčené ženám, a rodičům napsal: „Stopuji na starší vaší dceři již delší dobu rozhodný talent spisovatelský. Kdyby byla dcera vaše hochem, tož bych já první k ní vám gratuloval i sám na vás naléhal, abyste žádných nešetřili prostředků, by nadání její k zdárnému dospělo rozvoji; ale u dívky mají se věci jinak, právě naopak, tu se musí podobné náklonnosti dusit, všemožně omezovat, jinak nedostojí později nikdy patřičně úkolu svému a nikdy v něm nedozná pravého štěstí, pravé spokojenosti.“
Johanna tak začala z donucení chodit do německé školy, kterou však záhy musela opustit. Doma se pak učila francouzsky, ruční práce či hrát na klavír.
Na základě těchto zkušeností později důrazně varovala proti nebezpečným předsudkům ve věci ženského vzdělání a proti vnucování jazyka. A právě v psaní a osvětě žen našla své poslání a štěstí.
Svých literárních ambicí se totiž přes nepřízeň rodiny odmítla vzdát. Začala se vzdělávat sama. Pomáhal jí přitom například pražský policejní komisař, který jí nosil zabavenou literaturu.
Jediný člověk, který Johanně rozuměl, byla její sestra Sofie (provdaná Podlipská), která se později také stala spisovatelkou. Pouto obou sester bylo silné a vydrželo celý život.
Sofie PodlipskáMladší ze sester se narodila roku 1833. Věnovala se literární práci a činnosti v ženských spolcích, například v Minerve nebo v Ochraně opuštěných a zanedbaných dívek v Americkém klubu dam. Přátelila se s Boženou Němcovou a Jaroslavem Vrchlickým, který se stal manželem její dcery Ludmily. Psala o výchovných i vlasteneckých tématech, často čerpala z historie.  Spisovatelka Sofie Podlipská. |
Později Johannu ovlivnil také její budoucí manžel a toho času jejich domácí učitel hudby Petr Mužák, kandidát profesury a chasník z českého selského rodu z Podještědí. Roku 1852 se ve dvaadvaceti letech stala jeho ženou.
Z makového zrnka udělá zeměkouli
Poté, co mladým manželům zemřela ani ne roční dcerka, pojmenovaná po Boženě Němecové, odjela Johanna do manželova rodiště. Ve Světlé pod Ještědem, po které si zvolila svůj pseudonym, záhy našla literární inspiraci i zápal pro veřejně prospěšnou činnost.
Podle vzpomínek blízké přítelkyně o ní její manžel řekl, že „má hlavu, jež všechno trefí, jíž dostačí dáti makové zrno, aby z toho udělala zeměkouli“.
Ona jej zase obdivovala pro trpělivost, se kterou snášel její churavost. Do díla se totiž spisovatelka pouštěla s ohromnou vervou; často psala až do úplného vyčerpání a kvůli práci pod žlutou lampou ztrácela zrak. Odmala navíc trpěla bolestmi hlavy a vidinami a v dospělosti se bála bouřek a tekoucí vody v řekách.
V Podještědí napsala svá vrcholná díla. Po idealizující próze Boženy Němcové vnesla Světlá do obrazu českého venkovského světa problematiku moderního člověka a otázky lásky, odříkání i sebeobětování výjimečných ženských hrdinek.
Nejslavnějšími se staly její takzvané ještědské prózy. V nich spisovatelka řeší vztahy mezi muži a ženami, které jsou mravně a morálně silné a schopné obětovat svou lásku vyšším ideálům.
Společně se svou sestrou Sofií se zařadila do generace Májovců, kteří se sdružili kolem almanachu (nepravidelně vycházejícího sborníku) Máj v roce 1848. K jejím vrstevníkům tak patřil například Jan Neruda či Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk či Rudolf Mayer. S Nerudou měla Světlá milostný poměr a udržovala s ním korespondenci.
Z dopisu Karoliny Světlé Janu Nerudovi„Pronikla jsem tehdáž duší zděšenou tajemství života a smrti a konečně jsem nahlídla, že není Boha nad námi… že není duše v nás… Byla jsem více než dvacítiletá, když se mně tato pravda zjevila, byla jsem rozumná, vážná, vzdělaná, ale toto poznání, tato náhlá roztržka se vším, co mi bylo až posud tak svaté a drahé, zatřásla tak mocně mou celou bytostí, že jsem se domnívala, že neztratím-li rozum, ztratím samu sebe. Kam jsem obrátila zrak svůj, tam se šklíbilo na mne ze sto prázdných důlek to strašlivé nic, z něhož jsme pošli a do něhož se vrátíme, žádné budoucnosti, žádné věčnosti, žádné naděje tedy ni na zemi, ni na nebesích, všecko lež, všecko klam, všecko, všecko mam, i ta naše ctnost!“ |
Ke kravám není třeba němčiny a francouzštiny
Světlá byla mimo jiné členkou Amerického klubu dam, jehož vznik podporoval Vojta Náprstek. V roce 1871 stála u zrodu Ženského výrobního spolku. Ten během dvou let získal 2 189 členek a do jeho učeben docházelo po několika letech na 500 žákyň.
Americký klub dam před 155 lety zažehl emancipaci žen v českých zemích |
Světlá chtěla pomoct chudším dívkám, které by jinak nedosáhly na vzdělání v měšťanských školách, a zajistit jim potřebnou kvalifikaci, aby se mohly spolehnout samy na sebe.
Jak Světlá zdůrazňovala, emancipace a vzdělávání byly jediné možnosti, jak si zajistit obživu. S průmyslovou revolucí se totiž ženy, které se dříve svou výrobou podílely na chodbu domácnosti, začaly stávat závislé na příjmech svých mužů.
Ve své práci využívala společenských kontaktů v měšťanských salonů i organizátorský talent. Výuku rozdělila na pět oddělení: doplňovací vyučování, obchodní školu a průmyslovou školu se třemi obory - kreslicím, ryteckým a ženských prací. Vyučovaly se také jazyky, úprava vlasů nebo ošetřování nemocných.
Jak vzpomínala Eliška Krásnohorská, některé měšťanky její snahy nevítaly. „Každá holka narozená k pometlu a k neckám bude se chtít domýšlivě stavět vedle našich dcer a snad s nimi i zasednou k pianu! ... K čemu je učíte cizím jazykům? Ke kravám není třeba němčiny ani francouzštiny a lépe, aby se taková děvčata učila kydati hnůj než zahálet ve škole.“
Světlá je zakladatelkou českého románu. Navázala na tvorbu Boženy Němcové, připojila se k uměleckému programu májovců.
Samostatnost je první podmínkou lidské důstojnosti
Světlá pátrala také po důvodech ženské emancipace. Dva roky před statí Johna Stuarta Milla O poddanství žen vydala dvě podobně revoluční eseje - O výchově žen. Vymezovala se proti vnímání emancipace jako neúctě k rodině, jak ji vykládala drtivá většina mužů a omezeně smýšlejících žen.
Často také podotýkala dodnes aktuální pravdu, že z ženské emancipace budou mít užitek také muži. „Ženich si bude konečně jist, že je milován kvůli sobě a nikoli jen kvůli postavení a výhodám, jež ženě poskytuje sňatek,“ podotýkala.
Nedočká se zajisté jen žena výhod emancipace, nýbrž i muž bude z nich těžit stejnou měrou.
Karolina Světlá, O výchově ženy
Zdůrazňovala přitom, že ženy se stále budou starat o děti a rodinu. Jen by měly být samostatnější, což je „první podmínkou lidské důstojnosti“. Některé tehdejší myslitele včetně svého manžela tím přímo pobuřovala.
Ženský výrobní spolek fungoval ještě dlouho po její smrti. Rozpustil jej po 101 letech fungování až komunistický režim v roce 1972.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
Zdroje
SVĚTLÁ, Karolina. Upomínky. V Praze: nákladem J. Otty, 1901. Sebrané spisy Karoliny Světlé.
|
