Média vás označují za první dámu e-commerce. Věděla jste již od svých dětských let, že máte podnikatelského ducha?
O podnikání jsem snila od třinácti let. Skutečně podnikat jsem začala už v sedmnácti. To si myslím byl takový prvopočátek. Tehdy jsem zjistila, co mě opravdu baví.
Dostala jsem tenkrát příležitost od známého, který jezdil do Jižní Ameriky a vozil do Čech různou bižuterii. Nabídla jsem mu, že zkusím maloobchodní prodej. Vyrobila jsem si stánek s černým suknem a začala jsem prodávat v Karlových Varech před Thermalem. Díky znalosti několika jazyků jsem dokázala stanovovat ceny podle typu zákazníka. Už tehdy jsem si tak vydělávala velmi slušné peníze.
Ovšem vaší cestě na vrchol předcházela velmi náročná životní období.
Kdybyste se mě zeptala, jak by vypadala kniha o mém životě, tak bych řekla, že dětství byl horor a dospívání thriller. Až cestou do Ameriky se můj život začal překlápět v dnešní pohádku s otevřeným koncem.
Dětství rozhodně nebylo ideální. Rodiče se rozvedli, když mi bylo třináct. Vyrůstala jsem se dvěma mladšími sourozenci. Později k nám přibyl ještě mladší nevlastní bratr. Na takovou situaci vás nikdo nepřipraví. S mojí maminkou jsme si myslely, že to zvládneme.
Mamka měla dvě práce. Já jsem byla doma pro mladší sourozence jako maminka i tatínek v jednom. Ráno jsem s nimi dělala domácí úkoly, připravovala jsem jim svačiny a více méně jsem se ve třinácti letech starala o celou domácnost. Přestože jsem na to nebyla připravená, brala jsem to jako naprosto přirozenou součást života a musela jsem se s tím srovnat. Jako dítě jsem to neprožívala pozitivně, odnesla jsem si spoustu šrámů. Na druhou stranu, mě vlastně všechno špatné, co se mi v dětství a dospívání stalo, zformovalo v člověka, kterým jsem dnes.
Byl i toto důvod, že jste začala pracovat velmi brzy?
Neměli jsme peníze, opravdu nezbývalo na žádné dovolené ani na školní výlety. Rozhodla jsem, že je potřeba to změnit. Chtěla jsem finančně do domácnosti přispívat a brzy jsem si našla první práci. Vyrůstala jsem v Karlových Varech, kde práce bylo dost, ale potýkala jsem se s problémem, že mi ještě nebylo patnáct let. Nicméně se našel jeden odvážný podnikatel, který pro mě i přes nízký věk nějakou práci našel. Byl to roznos letáků. Od toho pána, který mě zaměstnal, jsem dostala horské kolo, což mi mělo roznos zjednodušit. Jenže já jsem na kole jezdit neuměla. Samozřejmě jsem se hned po pár minutách vybourala. Byla jsem odřená a celá od krve, přesto jsem ty letáky do posledního roznesla. To mě vlastně celý život definuje. Nikdy se nevzdávám.
Věděla jste už při výběru vysoké školy jakým směrem se chcete profilovat?
To stoprocentně. Bakalářské i magisterské studium jsem si již vybírala cíleně. Zvolila jsem podnikohospodářskou fakultu zaměřenou na řízení podniku. Ale musím říct, že velká část toho, co dnes znám a používám v praxi, je více škola života než studium.
Nejprve jsem šla na vysokou školu do Ústí nad Labem, protože jsem v Praze nedostala kolej a na jiné bydlení jsem neměla dost peněz. Abych si vydělala při škole, začala jsem pracovat v nemocnici na pozici sanitáře. Tenkrát jsem vůbec neměla ponětí, co ta práce obnáší. I přesto jsem se rozhodla kvůli penězům práci vzít. Dostala jsem minimální plat. Šla jsem do toho rovnýma nohama, říkala jsem si – práce jako práce. V době, kdy jsem pracovala jako sanitářka jsem se hodně zocelila. Protože, když vidíte, jak to v nemocnici funguje, uvědomíte si, že nic není důležitější než zdraví. Na magisterské studium jsem přešla do Prahy, byť jsem dostala po několikaleté praxi v nemocnici velmi lukrativní nabídku.
Berete tedy nedostatek jako hnací sílu pro své pozdější úspěchy?
Tady bych zmínila velmi důležité slovo: saturace. To je něco, co je pro lidi v životě velmi nebezpečné, protože pokud máte všeho dostatek, nemáte hnací motor a motivaci. Saturace je podle mě velmi nebezpečná v byznysu, ale i v soukromém životě. Sny, které si chcete splnit, jsou silnou hnací silou úspěchu.
Nastínily jsme, že jste měla složité dětství i dospívání, motivovalo vás to k tomu prosadit se?
Já jsem tuto situaci prostě brala jako standard svého života. To, že přijdu ze školy a okamžitě běžím do práce pro mě byla naprostá samozřejmost. Musím říct, že jsem velice rychle dospěla.
Máte nějaký vzor?
Hodně často myslím na svoji babičku, která během druhé světové války dělala partyzánku a převážela na lyžích jídlo dětem přes hranice.
Krach firmy vedl k Zásilkovně
Přejdeme k podnikání. Nejprve jste pracovala na několika manažerských pozicích. Teprve později jste začala podnikat, jaké byly začátky v byznysu?
Na manažerských pozicích se mi dařilo a byla jsem, dá se říct, uhoupaná pocitem klidu a spokojenosti. Touha podnikat ale nakonec zvítězila. V roce 2008 jsem si řekla: buď teď, nebo nikdy. Rozhodla jsem se odejít a velmi jsem riskovala. Ten risk nevyšel. Společně s kamarádkou, která pracovala v médiích, jsme založily reklamní agenturu. Vypadalo to, že se nám bude dařit, ale vlivem špatných manažerských rozhodnutí až po vrchol krize roku 2008 jsme toto podnikání ukončily.
V dnešní době ovšem řídíte několik firem a mnoho zaměstnanců. Zásilkovnu také využívá stále více lidí. Jak se zrodil tento nápad?
V dnešní době řídím holding o sedmnácti stovkách zaměstnanců v šesti státech. Dodáváme aktuálně do 33 států a nepřímo řídím 14 ředitelů. Začátek Zásilkovny byl od nuly. Navzdory svojí předešlé zkušenosti jsem založila IT firmu. Tam jsem vlastně konečně začala dělat, co miluji. Řekla jsem si, že je to oblast, ve které se chci v budoucnu profilovat, a k níž nebyl potřeba žádný velký vstupní kapitál. Nejprve mi nevěřil ani manžel a začátky byly velmi složité, ale chtělo to čas. Pustila jsem se do samostudia a postupně tu firmu posouvala dál. Manžel tak po očku koukal, že dělám něco, co mě baví a „nezlobím“. Nicméně, já, když se do něčeho vrhnu, tak se nepustím. Této firmě se začalo postupně dařit.
A odtud už byla krátká cesta k Zásilkovně. Internetové obchody mě přivedly na myšlenku, že by bylo dobré naprogramovat most mezi mnoha internetovými obchody a logistickými společnostmi, což jsem vybudovala na frenšízingu. To v logistice u nás nikdy nikdo nerealizoval. Pro start podnikání je důležité přijít s něčím novým a originálním, nebo dělat známé věci unikátním způsobem. A to i přesto, že vám třeba okolí dává najevo, že tudy asi cesta nepovede. V dnešní době je velmi důležité nikoho nekopírovat. V inovátorství a v diverzitě je základ úspěchu.
Simona Kijonková
 |
Pravidelně jste řazena mezi nejvlivnější ženy Česka. To vás musí těšit.
Popravdě, já to zase tolik nevnímám, ale samozřejmě, že pokud o vás někdo napíše pozitivně, tak to i pozitivně vnímáte. Jakýkoli příběh ženy, která podniká, a o které se napíše, je velmi povzbudivý pro ženy, které nad vstupem do podnikání přemýšlejí. Celý projekt, který řídím, a který se postupně rozrostl do dnešních obřích rozměrů, vznikl na pomoc a podporu podnikatelů v e-commerce. Spíše to tedy vnímám tak, že chci pomáhat internetovým obchodům. Nedívám se na sebe, ani na to, kolik vydělávám, ale spíše se zajímám o to, jak se daří klientům.
Vy máte tři děti. Přesto se objevují názory, že úspěšné ženy nemají děti. Myslíte si, že je to jen mýtus?
Naopak si myslím, že úspěšné ženy jsou úspěšné, protože ty děti mají. Podívejme se na řadu úspěšných žen, které začaly podnikat právě v průběhu mateřské či rodičovské. Samozřejmě to není dogma. Je na každém z nás, jak se rozhodne a bude svůj život žít. To, že tady panují stereotypy není dobře. Myslím si, že ať jste v jakékoli roli a rozhodnete se pro cokoli, tak máte šanci na úspěch a je jedno, zda jste muž nebo žena. Děti se narodily a vyrůstaly už v době mého podnikání, takže zažily moje podnikatelské nezdary i pády. U nás ve firmě máme ženy, které jsou na manažerských pozicích a děti mají. Jedna z nich dokonce čtyři. Jsem naopak nastavená tak, že u nás ve firmě vítám ženy s dětmi a neorientuji se podle nějakých stereotypů.
Stále ovšem můžeme narazit na stereotyp „úspěšná žena = špatná matka“.
Je to pouze v našich hlavách. Problém je, že si v Česku ženy nevěří. Často to o sobě říkají samy ženy nebo ženy o jiných ženách. Je důležité si říct, že nikdy nikdo dokonalý nebyl a ani dokonalý nebude. Ani ti muži, kteří pracují na vysokých manažerských pozicích, nejsou dokonalí. Taky mají děti a nikdo se jich neptá, zda jsou špatnými otci. V rodině má každý svou nezastupitelnou roli a dětem by se měli věnovat oba rodiče.
Začala jste podnikat, když jste měla první dítě. Je tedy podle vás poněkud předpotopní myšlenka, že má přijít nejprve kariéra, a teprve pak děti?
Rozhodně, ať jste v jakékoli životní situaci a máte skvělý nápad, neodkládejte to. Znám i mnoho úspěšných matek, které se úspěšnými staly právě na mateřské dovolené.
Podporoval vás manžel během vaší cesty k Zásilkovně?
S manželem jsme si postavili rodinný holding a vložili do něj veškeré podnikatelské aktivity. Po celou dobu mi velice pomáhá a nedokážu říct, zda bych to zvládla, kdybych byla sama. Když dnes přijdu s nějakým bláznivým nápadem, manžel mi už víc věří. Věří mi více ale i zaměstnanci, obchodní společníci či klienti. Teď jsem označována za vizionáře vývoje e-commerce, dříve jsem bývala označována za blázna. (smích)
Asi musíte mít dobře zorganizovaný život.
Snažím se být především dobrá partnerka. Děti jednou vyletí z hnízda a manžel mi zůstane. Nejdůležitější není být top manažerka a podnikatelka. Rodinu a děti řadím na první příčku ve svém životě. Snažím se být dobrou matkou, ale samozřejmě nejsem dokonalá. Snažím se vymýšlet trávení volného času bez technologií, často jezdíme na výlety. V létě si beru měsíc až dva volna, říkám tomu letní sabbatical. Jsem schopna poté jet na více než sto procent.
Ženy si nevěří, na ředitelské pozice se jim nechce
Řekla jste, že děti by ženám v kariérním postupu bránit neměly, přesto často vrcholné manažerské příčky častěji obsazují muži. Co si o tom myslíte?
To vám opravdu mohu potvrdit. Když vypíšeme nábor na manažerskou pozici, tak se nám ženy vcelku hlásí. Jedná se například o pozice šéfky zákaznického servisu nebo obchodu. Pokud ale vypíšeme pozici do nejvyššího vedení, ředitelskou pozici v rámci holdingu, tak se ženy nehlásí vůbec. Sama na to hledám odpověď a nechápu, proč se ženy do vrcholných manažerských pozic nehlásí. Ty bariéry jsou v našich hlavách. Ženy do popředí firem určitě patří. Podporujeme jakoukoli ženu, která by se chtěla na ředitelskou pozici přihlásit. Musím říci, že se nám celkem úspěšně dostat ženy do IT oddělení, což je také méně obvyklé a moc mě to těší.
Životní motto:Vše, co dokážete ve svém životě změnit, je vaše budoucnost. „Pokud člověk zažije v životě nějakou krizi, je nutné si říct, že i když spadnete na úplné dno, stále je možné se odrazit, jít dál a zkusit se opětovně vyšplhat nahoru. Bariéry jsou pouze v našich hlavách a není možné počítat s tím, že vám někdo pomůže,“ říká Simona Kijonková. |
A mají tedy ženy podle vás ve společnosti rovné šance jako muži?
Ženy mají často tendence vše odkládat. Až si našetřím, až budu mít zázemí, až po dětech, a tak dále. Jenže tyto překážky jsou jen v jejich hlavách. Na startovní čáru se může postavit kdokoli. Co se týká sportu, tak samozřejmě fyziologicky jsme odlišní, ale to neplatí pro podnikání. Podle mě má tedy žena naprosto stejné šance jako muž.
Zásilkovna rychle expanduje do zahraničí. S tím souvisí i cestování. Jak je to s rovnými šancemi za českými hranicemi?
Ve střední a východní Evropě je to velmi podobné jako v Česku. Například maďarskou a polskou Zásilkovnu řídí žena. Malinko vidím rozdíl v Německu, tam se nám nehlásí ženy na žádné vyšší pozice. Nyní mám ale velmi čerstvé zkušenosti ze Středního východu a Indie. V Indii mi byli ze sta procent protipólem pro jednání muži. Na pozicích, v rámci e-commerce, ženu v Indii i ve středním managementu hledáte obtížně. Ale i v běžných pracovních pozicích bylo ve firmě zaměstnáno velmi málo žen. Spočítala bych je na prstech jedné ruky, a to se jednalo o velké firmy se stovkami až tisíci zaměstnanců.
Setkala jste se někdy osobně s diskriminací v podnikání kvůli tomu, že jste žena, nebo vás berou všichni jako partnera v podnikání?
Ve svém životě jsem se s tímto setkala. V roce 2005 jsem se stala členkou nejvyššího vedení poradenské firmy a nebylo to tehdy přijato pozitivně a s otevřenou náručí.Jenže výhrady se týkaly především mého věku. Všem členům bylo přes čtyřicet a mě tehdy nebylo ani třicet let. Vůbec nechápali, čím jsem si vysloužila tak vysokou pozici a trvalo dlouhé měsíce, než jsem dokázala, že tam patřím.
Při návštěvě Indie jsem se sama tohoto stereotypu bála. Byla jsem však nakonec překvapená. Pokud vedete velkou firmu a máte předpoklady k dobré spolupráci, tak se na vás muži koukají úplně jinou optikou, vůbec pro ně není důležité, zda jste muž či žena. Koukají na vás jako na podnikatele a partnera z Evropy, který jim přináší potenciál zajímavé spolupráce.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
