Ráda bych začala od začátku. Nejprve jste pracovala v obchodě s oblečením, tedy úplně v jiném oboru.
V obchodě s oblečením jsem začala pracovat už při vysoké škole. Začínala jsem na pozici prodejní asistentky. Po třech měsících si vedení všimlo, že tomu dávám víc než ostatní. I když jsem byla placená od hodiny, zůstávala jsem přesčasy. Chtěla jsem, aby bylo všechno hotové a hlavně, aby to bylo dobře, aniž bych za to něco čekala. Za nedlouho jsem se stala vedoucí prodejny.
Vadilo mi ale, že se jednalo o obrovskou nadnárodní korporaci, kde jsem absolutně nemohla komunikovat s nejvyšším vedením. Nemohla jsem zjišťovat, proč ty věci děláme tak, jak je děláme. Nemohla jsem se realizovat. Dostali jsme instrukce ze zahraničí a ty jsme museli plnit. To mě prostě nebavilo, a tak jsem dala výpověď. Hledala jsem nějakou firmu, nejlépe českou, kde se dá komunikovat přímo s vedením.
Při prvním pohovoru do Slevomatu jste se ovšem setkala s nezdarem.
V roce 2012 jsem objevila firmu Slevomat, která byla na trhu zhruba dva roky, byl to tenkrát velký boom. Inspirovala mě osoba Tomáše Čupra, který to rozjížděl. A byla jsem rozhodnutá, že toto je firma, do které chci jít. Hned jsem se koukla na stránky na vypsané pozice. Tenkrát tam byla otevřená pozice hvězdného obchodníka.
Řekla jsem si, že přes nějakou pozici se tam dostat musím, tak jsem to zkusila. Po pohovoru jsem se ale setkala s negativním rozhodnutím. Řekli mi tenkrát, že moc tlačím na pilu.
Jak jste se tedy dostala k šéfce jednoho z největších portálů svého druhu?
Později se mi ozvali, že bych se hodila na pozici city manažera, kterou právě otevírali. Byla to manažerská funkce, nevěřila jsem, že na to mám. Na druhou stranu neměla jsem co ztratit, a tak jsem do toho šla.
Obrovskou výhodou tenkrát bylo, že Slevomat nemohl nabírat lidi, kteří měli obdobné zkušenosti, protože takový portál byl v Česku nový a ty zkušenosti neměl nikdo. Všichni jsme se učili za chodu. Takže opravdu každý z nás mohl být úspěšný.
Mě osobně tato výzva velmi bavila. Mě když něco baví, tak tomu dám opravdu všechno. Ležela jsem v tom od rána do večera a tři měsíce na to mi nabídli, zda bych nechtěla ten tým city manažerů vést. I na to jsem kývla. O rok později přišla nabídka, zda bych nechtěla vést oddělení módy e-commerce divize Slevomatu. To už se ani nepamatuje, ale dříve byl Slevomat jednička na trhu s módou. Po naplnění všech cílů mi nabídli funkci CEO (chief executive officer, ředitel společnosti, pozn. red.).
Říkala jsem, že to v žádném případě. Opakovala jsem, ať mě nechají vydechnout, že si taky na jednu funkci potřebuji zvyknout. Pak jsem si ale řekla, že bych jednou litovala, kdybych to nezkusila. A tak jsem to vzala s tím, že uvidím, zda to půjde a zda firma vstřebá šestadvacetiletou holku. Naštěstí to dopadlo dobře.
Na pozici CEO jste pracovala šest let. Co považujete za svůj největší úspěch, co se týká Slevomatu?
Největším úspěchem je, že se firma prodala zahraničním vlastníkům, kteří ji chtějí dál rozvíjet. Ono prodat firmu těžké není, ale prodat firmu s tím, že budou spokojení jak stávající akcionáři, tak že se prodá někomu, kdo firmu nadále rozvíjí, je obrovský úspěch.
Druhá věc, kterou považuji za úspěch, je, že si lidé, kteří ve Slevomatu pracují nebo pracovali řeknou, že práce u nás pro ně byla hezkou součástí života. Aby tu zkušenost nebrali jako pouhou položku do životopisu, ale aby na ni opravdu vzpomínali jako na zážitek. Osobně cítím jako úspěch i to, že když člověk přejde do jiné firmy a tam má úspěch, je to pro mě vizitka, že u nás načerpal dobré zkušenosti.
Vystudovala jste sémiotiku. Byl vám tento obor v praxi užitečný?
Znalosti jako takové jsem v praxi nikdy nevyužila. Na druhou stranu si myslím, že vysoká škola je velmi důležitá. Člověk se naučí pracovat s informacemi, naučí se disciplíně a také týmové práci. Oborově mi to absolutně k ničemu není, ale nelituji toho.
V roce 2015 jste byla zařazena do žebříčku třiceti talentů pod třicet let časopisem Forbes. To je velký úspěch.
Já jsem tenkrát vůbec nechápala, co tam dělám. Myslím si, že hlavní důvod, proč jsem tam byla zařazena, byl, že jsem byla mladá holka na CEO pozici. Tenkrát jsem vedla Slevomat dva roky a žádné velké úspěchy jsme ještě neměli. Slevomatu se opravdu začalo dařit až od roku 2016, to už jsme opravdu rostli.
Do vysokého managementu firmy jste se dostala poměrně mladá, měla jste problémy s autoritou?
Nejtěžší to bylo při jednáních s vnějším světem. Když jsem jednala s některými partnery nebo klienty, dívali se na mě skrz prsty. Říkali si, jak se sem ta holka dostala. Tradičně, když se řekne, že přijde CEO, nikdo si nepředstavuje šestadvacetiletou holku. Neřekli to nahlas, ale člověk viděl, že se podivují.
V rámci firmy ne. Tam lidi viděli, že to místo mám odpracované, zároveň viděli, že za tu firmu dýchám a věděli, že se tam nedostal nikdo z venčí. Spíš to brali jako: to jedna z nás, tak jí pomůžeme uspět.
Jak jste dokázala, že vás začali brát vážně?
Kdybych se na jednáních jen usmívala, tak by mě asi moc vážně nebrali. Musela jsem při jednáních, ať už dopadla dobře nebo špatně, dokázat, že v hlavě něco mám. Musí být vidět, že ten mladý člověk to má odmakaný.
Jak vidí inspirativní ženy samy sebeMáte v plánu vrátit se zpět do Slevomatu či máte jiné plány do budoucna? Do budoucna zatím žádné plány nemám. A když se podívám zpětně na posledních deset let, tak jsem konec konců také nic neplánovala. Žiju přítomností, ono se zase něco objeví. Kdybyste se měla definovat jedním slovem, jaké by to bylo? |
Děti jsou můj největší životní projekt
Nyní máte druhé dítě a rozhodla jste se z firmy odejít na mateřskou dovolenou. S prvním jste ovšem v práci zůstala.
Cítila jsem obrovskou zodpovědnost, Slevomat jsem brala jako takové své první dítě. Pro mě bylo velmi důležité, abych firmu předala někomu, kdo jí bude dál rozvíjet. Když jsem čekala první dítě, ve firmě nebyl vhodný kandidát, který by mě na pozici CEO nahradil. Už tenkrát jsem se rozhlížela po někom kompetentním. Později se objevil člověk na pozici ředitele operativy a mezitím právě krásně vyrostl a ukázalo se , že je to vhodný kandidát na CEO, takže když jsem otěhotněla po druhé byla jsem si předáním firmy jistá. A nakonec, pro tu firmu je zdravé, když tam přijde nová krev.
Je tedy podle vás nějaký limit pro to, kdy ještě jde skloubit rodinu, práci a ani jedno nešidit? Vy jste se rozhodla pouze pro jedno...
To je velice subjektivní věc. Můj názor je, že se to samozřejmě skloubit dá, proč by se to nedalo. Když má člověk chůvu. Jsem také zastánce polovičních úvazků. Podle mě ale pozice CEO není role na poloviční úvazek. Možná v některé z velkých korporací, kde je CEO opravdu nahoře a na chod pouze dohlíží, tak se to dá domluvit. Ve Slevomatu to ale bylo trochu jinak. I jako CEO jsem fungovala jako taková nabíječka pro lidi, spoustu věcí jsme dělali společně. Myslím si, že bych byla schopná si to s majiteli Slevomatu vyjednat, že budu pracovat na částečný úvazek a měla jsem i jejich obrovskou podporu, ale cítila jsem, že by to tak nebylo správně. Pro mě byla opravdu priorita buď firma nebo naplno se věnovat dětem.
Za mě jsou děti do tří let v kritickém věku, nejvíce se rozvíjí a vytváří si vzorce chování, které následně používají celý život, takže jsem si říkala, že věnovat se na plný úvazek práci a výchovu přenechat někomu jinému, je vlastně docela velký risk. Děti jsou pro mě nejdůležitějším životním projektem, důležitější než jakákoliv firma. Další věc je, že jsem si to mohla dovolit. Samozřejmě, když má někdo existenční potíže a potřebuje pracovat, tak to chápu.
Setkávala jste se s kritikou toho, když jste s prvním dítětem pracovala, že jste matka a zároveň vedete úspěšnou firmu?
Lidi kritiku sdělují na sociálních sítích, do očí vám to ale nikdo neřekne. Co se týká rodiny, okolí vidělo, že to s tím prvním dítětem fungovalo, že to dítě opravdu netrpí. Kvůli logistice jsme se přestěhovali blíž k firmě. Lidé, se kterými se znáte vidí, že jste udělala maximum pro to, aby dítě bylo zabezpečené, zaopatřené a vše fungovalo. Podle mě nebylo ani moc, co vytknout.
„Na matky je vyvíjený obrovský tlak, že jim něco uteče, že musí být úspěšné v kariéře, že musí být úspěšné doma. Jsou to všechno staré stereotypy a předsudky.“
Nyní se vám však obrátil život o 180 stupňů, jaké to pro vás je, myslím tím být doma?
Z práce jsem si přinesla hodně dovedností a praktických znalostí, které se snažím uplatňovat v mateřství. Zároveň vnímám, že mě děti také učí mnohým novým dovednostem. Takže to neberu jako nějaké krmení a přebalování, ale spíše jako svoji novou misi.
Na ženy je vyvíjen obrovský tlak
Panují podle vás stereotypy, že úspěšná žena nemůže být dobrou matkou?
Jasně, že takové stereotypy neustále jsou. Já se vždycky ptám, a co je definice životního úspěchu? Pro mě je teď největší úspěch, že jsem matka dvou dětí. Pokud je pro někoho větší úspěch pozice v kariéře, než být matkou, tak to tak má prostě nastavený a děti dá třeba klidně do školky nebo chůvě. Zase je to velmi subjektivní věc, a proto také kolem toho panují takové stereotypy, protože každý to má definované trochu jinak. Na to neexistuje nějaké pravidlo. Já prostě apeluji na ženy, dělejte to podle toho, jak to cítíte. Pokud si myslíte, že vás vaše děti potřebují a můžete si to dovolit, tak s nimi zůstaňte doma.
S dětmi člověk musí být tady a teď, nebo se později ohlédne a zjistí, že mu to všechno uteklo. Na matky je vyvíjený obrovský tlak, že jim něco uteče, že musí být úspěšné v kariéře, že musí být úspěšné doma. Jsou to všechno staré stereotypy a předsudky. Můj názor je, že by to ženy měly dělat tak, jak to doopravdy cítí.
I přesto, že se žen ve vedení společností vyskytuje čím dál tím více, stále na těchto pozicích převládají muži. Proč tomu podle vás tak je?
Dnes se na tuto otázku dost tlačí. Žena by do té vedoucí pozice přirozeně dospěla kolem pětatřiceti let, kdy je ale co se týká rodiny v nejproduktivnějším věku. Podle mě ta cesta je taková, že jako mladá k tomu žena musí přičichnout, během mateřské se třeba sebevzdělávat. Po mateřské se vrátit a dělat i ty vedoucí pozice, může klidně uspět starší.
Mají podle Vás ženy rovné příležitosti jako muži?
Ve Slevomatu jsme například nikdy nehodnotili lidi ani přes pozice, brali jsme je individuálně. Každý má jiné zkušenosti, vyniká v něčem jiném. Mám za sebou několik stovek pohovorů a z praxe říkám, že ženy si příliš nevěří a obecně mají menší sebevědomí. Na pohovoru spíše vyzdvihují to, čemu nerozumí a rovnou si u pohovorů říkají o méně peněz. Muži naopak říkají, co umí, co mají za sebou.
Vy jste u všech pohovorů chtěla být osobně, vybírala jste sama zaměstnance také podle toho, aby byla forma genderově vyvážená?
My jsme například ve Slevomatu, ač jsme to ani nezamýšleli, měli více žen než mužů.
Myslíte si, že firmy obecně pro ženy nastavují dobré podmínky?
V prostředí onlinu a e-commerce, kde jsem se já pohybovala, toto už není téma. K mužům a ženám se z mé zkušenosti přistupuje stejně a záleží pak jen na ženách, zda té příležitosti chtějí využít. Ale obecně myslím platí, že je to primárně o managementu firmy, jak k tomu přistupuje. Pokud tedy v některých tradičních firmách převládá mužský šovinismus, a toto téma se uměle řeší zaváděním kvót a nevychází to z přesvědčení firmy samotné, pak věřím, že se změnou vedení může postupně přijít změna, protože podle mne je třeba k této otázce přistupovat spíše evolučně než revolučně.
Ulehčují firmy rodičům dostatečně situaci. Například tím, že zřídí ve firmě školku?
To je teď velký trend. Když jsme se ptali lidí ve Slevomatu, tak sami považovali za největší benefit právě firemní školku. Firmy také více a více nabízejí ženám na mateřské poloviční úvazky. Když otevírají novou pozici a chtějí zkusit, jak to bude fungovat nebo vezmou dvě ženy na mateřské a dají dohromady jednu plnohodnotnou pozici. Job sharing v zahraničí už normálně funguje.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
