Zobrazována je často v klobouku a se sepnutými tmavými vlasy a šaty, které mají límeček až ke krku. Příběh Gabriely Preissové se začal psát 23. března 1962 v Kutné Hoře, kde se narodila do rodiny řeznického mistra jako Gabriela Sekerová. Již od dětství milovala vyprávění pohádek, které slýchávala například od své babičky nebo ve škole. Od osmi let chodila do divadla, které se pro ni stalo velkou vášní a nedílnou součástí jejího života.
V dětství se Preissová hodně stěhovala, ve svých osmi letech se s rodinou odstěhovala do Plaňan. Právě zde se datuje také její první tvorba, Preissová vytvořila „hru“ Divadlo o hodné mamince a zlé Kačce, a to v pouhých deseti letech. Svůj výtvor následně předvedla společně s kamarády.
Z města ji poté matka poslala za rodinou své sestry, rodinou Dvorských, do Prahy. Tam měla studovat dívčí školu na Smíchově. Právě v této době se Preissová dostala blíže k literárnímu světu a potkala se například Karolinou Světlou, Sofií Podlipskou, Eliškou Krásnohorskou či Jakubem Arbesem. Život v rodině Dvorských utvrdil v Gabriele lásku k četbě, prohloubil její vlastenectví a cit slovanské sounáležitosti.
Nějaký čas strávila také u strýce v Hodoníně, aby se naučila německy. I zde Preissová pokračovala ve své literární tvorbě a ve čtrnácti letech napsala povídku Čeledín a dcera ze statku, ve které se snažila zobrazit skutečný svět. Právě v Hodoníně narazila na svého prvního muže a v roce 1880 se provdala za úředníka hodonínského cukrovaru Jana Nepomuka Preisse, který byl o 24 let starší.
Milované Slovácko
Kromě jazyka se však mladá žena učila v Hodoníně a okolí také místní kultuře. Ze zážitků následně čerpala inspiraci pro svou tvorbu. Mezi její záliby patřilo objevování Moravského Slovácka, jeho bohaté přírody, lidu a lidových zvyků, které byly doprovázeny písněmi. Snažila se o pravé poznání a zachycení venkovského života na Moravě a mnoho jejích pro vycházelo z času, který strávila v těchto místech. V čase, kdy její manžel pracoval v cukrovaru, se učila ruštině, francouzštině, hrála na klavír, sportovala nebo četla knihy českých i zahraničních spisovatelů.
Preissová označovala obyvatele a území Moravského Slovenska i Slovenska souhrnně názvy Slováci, Slovač. Právě tuto tématiku přenesla v roce 1886 do svého knižního debutu Obrázky ze Slovácka. Nejčastěji však byly její prózy vydávané v časopisech jako byl tehdejší Světozor či Osvěta nebo v kalendářích. Svým realistickým a naturalistickým zobrazením venkovského života se odlišovala od tehdejší tvorby. Její díla jsou plná konkrétních detailů a jasně zobrazuje život prostých lidí v jejich každodenním boji o přežití.
Preissová se během své kariéry potkávala s dalšími významnými umělci. Vánoční povídku Ovečka doprovodil roku 1884 v časopise Ruch čtyřmi kresbami Mikoláš Aleš. Na žádost redakce napsala autorka ironicky ztvárněnou povídku Počátek románu, která doplňovala obraz umělce Jaroslava Věšína. Tato práce se stala podkladem pro moravskou operu Leoše Janáčka, která však neměla výrazný ohlas.
Nejčastějším námětem jejích děl je láska a společenské překážky a předsudky, v centru pozornosti však stála především ženská problematika. Preissová byla jednou z prvních českých spisovatelek, které se věnovaly problematice ženského osudu. V té době bylo téma ženských práv a rovnoprávnosti stále tabu a ženy byly často považovány za podřízené mužům. Preissová se však v mnoha svých dílech zabývala postavením žen ve společnosti a jejich právy. Její díla byla často kritická vůči tehdejším společenským poměrům a pomáhala tak k emancipaci žen.
Nejúspěšnější dramata napsala na zakázku
I tato tematika se propsala mezi dvě její nejvýznamnější dramata, které napsala ještě před svými 30 narozeninami. Jde o Gazdinu robu (1889) a Její pastorkyňu (1890), které vytvořila na zakázku pro Národní divadlo v Praze. Až po divadelních premiérách byly publikovány tiskem. Žádná z jejích dalších divadelních her již nedosáhla takového úspěchu.
Obě hry Preissové zachycují ženské hrdinky, které jsou plné vášně a nerozpakují se jít za svou láskou bez ohledu na následky. V Gazdině robě mladá žena Eva opouští nešťastné manželství a kvůli slabosti svého milence se nakonec rozhodne pro smrt. V Její pastorkyni společenská tabu přinutí kostelničku a její schovanku skrývat její nemanželské dítě, které stojí v cestě vztahu své matky. Proto jej kostelnička zabije.
Ukázka z knihy Její pastorkyňaKOSTELNIČKA: Pořád sa jen s tím děckem mažeš, místo abys Pánaboha prosila, aby ti od něho raději odlehčil. JENÚFA: Však on je tak milý a tichúčký; co je těch osm dní na světě, skoro nezaplakal. KOSTELNIČKA: Ale bude sa ozývat – bude domrzat. Krve, rozumu mi to upíjí – prozradí sa to, že ťa s tú hanbú schovávám! Och, Bože! |
Oproti tehdejším autorům se Preissová pouštěla také do detailního popisu psychologie svých postav, ne jejich zjednodušování. Současná kritika její hry kritizovala za jejich naturalismus a nemravnost. Obě hry však získaly světovou proslulost díky zhudebnění. J. B. Foerster složil podle Gazdiny roby operu Eva a Leoše Janáčka inspirovala Její pastorkyňa.
Inspiraci pro svá díla sbírala spisovatelka také i díky častému stěhování – nejdříve se z Hodonína přestěhovali do Oslavan, později na statek Jelenik u Celovce v Korutanech. Po odchodu Preisse do důchodu se přestěhovali do Prahy, kde se v roce 1908 Preissová stává vdovou. S Preissem měla dohromady tři děti – dva syny Richarda a Dimitrije a dceru Gabrielu zvanou Elu.
Pomáhala během války
Dlouho však spisovatelka sama nezůstala, ve stejném roce se znovu provdala za plukovníka rakouské armády Adolfa Halbaertha a přestěhovala se s ním do chorvatské Puly. Během první světové války pomáhala ruským zajatcům v táboře v Milovicích, cestovala do Ruska, Haliče, Francie, Itálie. Byla také obviněna z pobuřování, když se ostře veřejně vyslovila proti ubodání jednoho z ruských zajatců.
V roce 1917 mezi prvními podepsala Manifest českých spisovatelů. Po válce se vrátila zpátky do Prahy a během léta pobývala ve vilce u Třeboně. Od této doby se začala spíše stranit veřejného politického života a věnovala se pouze literární tvorbě. Při příležitosti Svatováclavského milénia v roce 1929 napsala poslední dokončené drama Svatý Václav. Posledním spisovatelčiným pokusem bylo drama Chlapík na stráži.
Slovácko naposledy navštívila v roce 1944. O dva roky později, čtyři dny po svých 84. narozeninách zemřela Preissová v Praze na následky nezdařené operace zlomené nohy. Pochována je na Vyšehradě.
Po smrti byla Gabriela Preissová oceněna mnoha poctami. V roce 1949 byla po ní pojmenována ulice v Praze, v roce 1955 byla in memoriam jmenována národní umělkyní, o čtyři roky později byla její busta umístěna v Národním divadle.
Článek vychází z knihy Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století a následujících prací: Jazyk a styl vybraných dramatických děl Gabriely Preissové (BP, Eva Grdinová), Ženské hrdinky a Gabriela Preissová. Ženské postavy v českém realistickém dramatu (BP, Iveta Fialová), Žena v díle Gabriely Preissové (DP, Eva Křivánková).
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
