Proč je podle vás dobré se v životě hýbat, sportovat a aktivně odpočívat?
Osobně si myslím, že je to celé o tom mít se rád a dělat spíše zdravé a smysluplné věci. Když se mám ráda, tak se o sebe starám, protože se chci cítit dobře. A znamená to, že jeden den je třeba trochu náročnější, ale druhý den to zase vybalancuji tím, že se dobře vyspím, najím, zasportuji si a zajdu si třeba na masáž. Je potřeba si na sebe udělat čas. Když to neděláme, tak se stáváme obětí starého známého „já nemám čas“. Všichni ho ale máme. Někdo může víc, někdo méně, ale máme ho všichni. A je to jen o našich prioritách.
Jak jsou na tom s pohybem Češi a Češky? Z četných průzkumů už víme, že české děti se dnes málo hýbou.
S tím souhlasím, hodně to zhoršil covid. Pro mě je naprosto zásadní, aby pro moje děti a blízké okolí byl pohyb přirozenou každodenní aktivitou. Mým cílem není mít z dětí vrcholové sportovce, proto nejsem příznivcem toho, dát v pěti letech dítě na jeden jediný sport, na kterém musí dřít a orientovat se na výkon. Přeji si, aby byl pohyb přirozenou součástí jejich života. Jeden den plavání se saunou, druhý den kolo, třetí lezecká stěna a tak dále.
Petra Tyrpeklová
|
Lepší je tedy podle vás umět tak trochu od všeho něco.
Ano, protože každý pohyb je úplně jinak obohacující. Dětem je potřeba ho vštípit, ale spíš nějakou nenásilnou formou než drilem. To mi dává smysl.
Dnes se neustále řeší to, jak se dožít co nejvyššího věku, ale my se potřebujeme dožít co nejvyššího věku ve zdraví, to je ten problém. K čemu mi je, že už v pětatřiceti mě všechno bolí, ale budu tady až do osmdesáti. To tu raději budu do sedmdesáti a do pětašedesáti budu aktivní. Samozřejmě se vždy může něco pokazit, ale my sami vlastním přístupem můžeme hodně ovlivnit naše zdraví.
A umí Češi a Češky i odpočívat?
Otázka spíš je, jak odpočíváme. Jestli si lehneme doma k televizi, nebo odpočíváme aktivně. Mou inspirací je sedmaosmdesátiletá paní, k níž pravidelně chodím již čtvrtým rokem jako dobrovolník. Každý pátek spolu projdeme část Michle, obhlédneme květiny a probereme, co se za týden odehrálo dobrého. A ta mi opakuje – je potřeba se celý život hýbat, a to i když člověku není zrovna nejlépe. Aktivní odpočinek je stejně zásadní jako pohyb samotný.
Jaký pohyb baví vás?
Osobně mám ráda body and mind lekce typu Fyzio Care, funkční tréninky a studiové lekce doplněné saunou, saunovými ceremoniály a závěrečným ochlazovacím bazénem. Baví mě čas strávený s rodinou na chalupě, ať už na procházkách, v lese na houbách nebo při zahradničení. Je to takový můj balanc mezi velkým městem, kde je pořád co dělat a občas až příliš informací. Odpočívám, když se jen hrabu v hlíně, pozoruju děti na trampolíně a užívám si volnost svých myšlenek.
Nefandím roli oběti, průšvih je příležitost
Kde se vzala vaše láska ke sportu?
Díky rodičům sportuji rekreačně odmala. Na gymnáziu jsem tehdy ve svých asi třinácti letech s pohybem skoro přestala, protože jsem nabyla pocitu pilné studentky. Ale rodiče mě naštěstí neustále motivovali k návštěvě fitka, které dodnes stojí asi padesát metrů od jejich domu. Nakonec mě přemluvila spolužačka, že půjde se mnou. První skupinovou lekci si pamatuji dodnes. V duchu mi běželo: „To je přesně to, co vlastně chci, potřebuji a budu dělat.“ Majitelé toho fitka si mě tenkrát po řadu let doslova vychovali a naučili mě, v čem spočívá provoz. A já si myslím, že z velké části i díky nim jsem dnes tam, kde jsem, za což jim patří mé velké poděkování.
Začínala jste úplně od píky v malém fitku na jihu Čech. Kam vaše kroky vedly dál?
Moje fitness začátky patří určitě do Soběslavi. V Praze to vlastně bylo podobné, jen v mnohem větším rozsahu. Dodělala jsem si řadu instruktorských kurzů, jezdila po evropských kongresech a začala předcvičovat v různých pražských fitness centrech. Abych se nenudila, doplnila jsem studium vysoké školy ještě o práci v PR agentuře. Dostala jsem se k médiím a také k psaní lifestylových textů a knihy.
Práce dělá práci a mix všech mých aktivit mě nasměroval na pozici Studio Coordinator v Holmes Place, což tehdy byla známá síť prémiových fitness center. Řídit více jak pět set skupinových lekcí a kurzů týdně ve čtyřech klubech, s týmem o přibližně dvě stě instruktorech, pro mě byla v poměrně mladém věku velká škola života. Mou konečnou pozicí byl Regional Fitness Manager se zodpovědností za chod celého fitness oddělení ve všech čtyřech pobočkách.
Bojové sporty nejsou o násilí, vybudujete si tak respekt, říká kickboxerka![]() |
Zhruba v tu dobu jste ale kariéru přerušila a přestěhovala se do zahraničí...
Ano, můj manžel dostal nabídku práce v německém Karlsruhe. A tak jak často podporuje dodnes on mě, podpořila jsem tehdy já jeho. Čas strávený v Německu byl jedním z nejinspirativnějších v mém životě – narodily se nám tam obě děti, učila jsem český jazyk studenty v evropské škole, chodila na kurzy němčiny a zvládla integrační kurz pro cizince.
A jelikož jsem měla stále pocit volného času, vrhla jsem se do světa fitness i tam. Zpočátku bylo velmi náročné překonat jazykovou bariéru, jelikož jsem začala působit v poměrně malé lokální posilovně v blízkosti bydliště, kde mi angličtina nestačila. Majitel mi jasně řekl, že mám sice hezký životopis, ale potřebuje, abych mluvila německy. Tak jsme se dohodli, že se ozvu, až se naučím. Za půl roku jsem nastoupila na svoji první směnu.
Takže jste se z vysoké pozice v Česku zase přesunula na nižší?
Přesně tak. Nicméně to, co by se mohlo zdát jako degradující, bylo ve finále velmi obohacující především s ohledem na jazyk, mezilidskou komunikaci a pohled na západní fitness svět. Z učebnic bych se fitness slang nikdy nenaučila. Jste „hozená do vody“, jste z východu a musíte mezi lidi, mluvit a řešit. A často vůbec nerozumíte, tak se omlouváte, občas to zkusíte v angličtině. A nejdřív to vůbec nejde, cestou po směně domů si stále opakujete, proč to děláte, když vůbec nemusíte.
Ale pak to vždy vyvážily drobné momenty, kdy jsem rozuměla, vyřešila, domluvila se, pomohla. A to byl můj hnací motor to nevzdat, za který jsem dodnes vděčná. Protože „všechno je těžké, než se to stane lehkým“, jak říká jedno německé rčení. A tak je to i v životě. A ještě jsem si z toho odnesla, že ne vše směrem na západ je hezčí a lepší, naše země má mnohé co nabídnout.
Co následovalo po Německu?
Necelé dva roky v Belgii. Ty byly náročnější s ohledem na dvě malé děti. Chyběla nám rodina, přátelé, české prostředí, domov a mě plnohodnotná práce s přesahem. I přes těžké rozhodnutí opustit Belgii to byla krásně strávená přibližně tříletá mateřská s dvěma dětmi a spoustou intenzivních zážitků.
V Praze jsem ihned nastoupila do oblasti fitness, abych zjistila, že je potřeba rozšířit si obzory o prostředí wellness, což mi splnil akvapark v Čestlicích, kde jsem působila na pozici SPA&Wellness Manager. Odtud byl jen kousek do Balance Clubu Brumlovka, kde působím dodnes.
Dnes jste generální manažerkou jednoho z největších českých fitness a wellness center. Jak s ohledem na své předchozí zkušenosti tuto práci hodnotíte?
Já už jsem v minulosti vyhodnotila, že potřebuji dělat věci, které dávají smysl a mají hlubší přesah. Obor fitness a wellness je krásný – pomáhá lidem žít lepší život. S kolegy se věnujeme charitativním projektům a věřím, že jsme inspirací i pro naše okolí. Vždy, když tu mám studenty na praxi, tak jim říkám, ať si najdou něco, co je bude bavit po většinu života a v tom se pracovně realizují. Já jsem navíc zvyklá obklopit se dobrými lidmi, tvořit dobré mezilidské vztahy a společně posouvat věci správným směrem.
K horám už mám respekt, z oceánu strach. Cestujte, vzkazuje ženám cestovatelka![]() |
Přesto je za vaší profesní cestou kus práce. Máte pocit, že jste tomu musela něco obětovat?
To bych se stavěla do role oběti, což nedělám. Jistě, den má jen dvacet čtyři hodin a musím zajistit děti a rodinu, mezitím práci, kolegy a sebe, a občas to hodně balancuji, a ne vždy je vše zalité sluncem. Věci se v životě občas kazí a někdy jsou těžké, ale jen my určujeme, jak se k nim postavíme. Každý večer si krátce vyhodnotím den, poděkuji za něj a řeknu si „zevrubný plán“ na zítřek – dvě tři (někdy i pět) věci, které potřebuji zvládnout, protože pak se za ně večer dobře děkuje. S věkem si ty méně povedené aktivity už nevyčítám a umím si je odpustit s vědomím toho, že i zítra je další den a zkusím opět udělat víc, než musím.
Ze zahraničí máte i srovnání s jejich fitness centry. Jak si tedy vedeme na evropské úrovni?
Velmi dobře. Nic podobného jako Balance Club Brumlovku jsem neviděla. Podobných jen menších zařízení na velmi dobré úrovni máme v Čechách celou řadu. V Německu jsem poznala kluby spíše butikového charakteru, tedy s menší rozlohou, třeba jen se dvěma finskými saunami, kratším bazénem a spa. Co se týká vybavení, tak je srovnatelné s naším. Rozdíl v investicích najdeme v menším lokálním fitness a v mezinárodním fitness řetězci. Jinak v zahraničí bývá fitness bráno více jako klubová záležitost místo běžných jednorázových vstupů, které jsou stále ještě oblíbené u nás v ČR.
Ve funkci generální manažerky jste byla doslova pár týdnů, když začal covid. Jak na to vzpomínáte?
Každý průšvih je příležitost a záleží často na vás, jak ji využijete. Představa, že jen sedím doma, čekám, čtu zprávy a přemýšlím, pro mě byla nepředstavitelná. S velkým respektem k onemocnění jsem tehdy vyhodnotila, že je prostě potřeba to zvládnout na úrovni rodinné i pracovní. V Klubu jsme se pustili do rozsáhlé rekonstrukce, což nás týmově drželo nad vodou.
Kdo nebo co vás inspiruje?
Neumím říct jednu konkrétní osobu, vždy mě inspiruje někdo jiný něčím osobitým. Na Brumlovce potkávám hendikepované klienty na vozíčku, po obrně či chemoterapiích a jejich elán do života je neuvěřitelný. Každé ráno cestou do práce míjím a zdravím naši dlouholetou členku seniorního věku s hůlkou, pro kterou cesta do našeho bazénu je sama o sobě výkonem. Někdy je to třeba saunový ceremoniál s krásnými esencemi, příběhem, kostýmem a mávající technikou sauna mistra. Obecně tedy vše, co nám činí život smysluplnější a každý, kdo se snaží být lepším člověkem, je mojí inspirací.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |