Na jejím pohřbu se sešly převážně ženy, významní muži chyběli. V porovnání s pohřbem Václava Hanky se jednalo o menší sešlost. Náhrobek jí vytvořil až Americký klub dam sedm let po pohřbu. Její památník v Lomnici u Jičína lidé odmítali s tím, že nechtějí památník pro „špatnou a nekalou ženskou“.
V současnosti je Božena Němcová považovaná za jednu z nejvýznamnějších českých spisovatelek, avšak jako další výjimečné ženy se vymykala. A konzervativní společnosti poloviny 19. století se to nelíbilo.
Narodila se jako Barbora Novotná, později po sňatku rodičů Panklová, 4. února 1820. O tom, zda byli Panklovi její skuteční rodiče, se dlouho debatovalo a v současné době se pracuje s hypotézami, že její skutečnou matkou mohla být Dorothea von Biron, poslední Zaháňská vévodkyně.
Nasvědčuje tomu fyzická i povahová podoba těchto dvou žen, ale i skutečnost, že Barbora mohla být až o 4 roky starší, než se uvádí, přičemž rok 1820 je rok, kdy se dostala do opatrovnictví manželů Panklových. Někteří badatelé tuto tezi nicméně odmítají, tudíž je spisovatelčin skutečný původ stále do jisté míry záhadou.
Dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice. Právě tam trávila čas s babičkou Magdalenou Novotnou, která se později stala obrazem pro stejnojmennou knihu. Zároveň trávila čas na zámku, když ji rodiče jako dospívající dali na výchovu do rodiny panského úředníka. Zde se jí dostávalo především německého vzdělání – český pravopis zdokonalila až v dospělosti.
Jako sedmnáctiletá byla provdána za o patnáct let staršího úředníka Josefa Němce. Ten byl od dětství vznětlivé a prudké povahy, avšak velký vlastenec, žák Josefa Jungmanna, a sám také publikoval. Jeho vlastenectví však neuniklo pozornosti nadřízených, pročež byl často překládán.
 |
Ke své ženě se choval jako k dítěti, zacházel s ní neomaleně a její přání a záliby mu byly lhostejné. Časté stěhování Božena nesla špatně, avšak v roce 1840 ovlivnilo její život zásadním způsobem – tehdy se rodina spřátelila s českými obrozenci a mladé ženě se dostaly do ruky české knihy. O dva roky později se rodina přestěhovali do Prahy.
Tehdy se Božena seznámila například s Václavem Bolemírem Nebeským nebo Karlem Jaromírem Erbenem, kteří ji podporovali v českém psaní. Stýkala se také s ostatními osobnostmi své doby, například Františkem Palackým, Františkem Ladislavem Čelakovským, Karlem Havlíčkem Borovským a dalšími. Všichni toužili po vstupu emancipované ženy do obrozeneckých snah.
Její první báseň psaná česky vyšla v roce 1843 a nesla název Ženám českým, emancipační však nebyla ani zdaleka. Její první dílo neslo název Obrazy z okolí Domažlického, ve kterých zachycovala životy prostých lidí formou dopisů, ve kterých také zachycovala sama sebe. Její zájem o folklór se poté přelil do sbírky Národních báchorek a pověstí, tehdy oblíbeného žánru.
V dopisu Vojtěchu Náprstkovi popsala, jak opisovala pohádky pro děti, když manžel přišel domů a ve vzteku jí je roztrhal. „Ale to jsem se tak rozzlobila a vytrhla jsem mu to z ruky vší silou, a když mě nechtěl pustit, kousla jsem ho do ruky, až mu tekla krev,“ napsala. Poté se Josef odebral do hospody, a jak Němcová dodává, „domů když přišel, bylo pokračování. Ty neřáde, ty chcípneš někde za plotem, kdybys raději sirky prodávala!“
Zrod Babičky: Tragédie a útěcha
Právě s již zmíněným Václavem Bolemírem Nebeským měla Němcová krátký poměr, než jej ukončil a odjel studovat do Vídně. Jeho odchod ji zdrtil a následně trpěla vysokými horečkami. Později se stýkala také například s lékařem jejího syna Hynka nebo s mladším studentem medicíny.
Němcová měla tři syny, Hynka a Karla a Jaroslava, a dceru Theodoru. Právě po smrti syna Hynka začala psát svůj nejslavnější román – Babičku. Ta poprvé vyšla ve čtyřech sešitech v roce 1855. Od té doby dosáhla přes tři sta českých vydání a byla přeložena do více než dvou desítek jazyků.
Rodina trpěla častým stěhováním, které neustávalo. Manžele navíc kvůli vlasteneckému smýšlení sledovala tajná policie. I z těch důvodů se Němcová ve své tvorbě často uchylovala ke svým ideálům o prostých a mravně čistých lidech. Radostné zakončení tak má většina venkovských povídek – Karla, Divá Bára, Dobrý člověk.
Ctnostné hrdinky a hrdinové, kteří nepřijímají předsudky svého okolí a vzpírají se jim, žijí morálně a čestně, jsou odměněni láskou a šťastným životem. To ostatně napsal také literární kritik František Xaver Šalda, který vyzdvihl její protest proti sobeckosti a zlu s dodatkem, že ve svých dílech nacházela to, co jí v životě scházelo.
Ilustrace Adolfa Kašpara k Babičce.
Chudoba i domácí násilí
Jak dokládají četné dobové prameny a rovněž osobní korespondence, manželství s Josefem Němcem bylo všechno, jen ne šťastné. I proto Němcová hledala porozumění u jiných mužů, což se stalo pozdějším předmětem opovržení a následně zájmu o spisovatelčiny osudy.
Psaní dopisů tehdy představovalo nejen způsob, jak udržovat kontakty s přáteli, ale tento žánr se uplatňoval také v románech či žurnalistice, listy se ve společnosti často veřejně předčítaly. Představoval také slohové průpravy pro začínající spisovatele. Němcová za svůj život napsala tisíce dopisů, z nichž část v obavách před policí zničila. Mnoho se jich však dochovalo a na základě její korespondence vyšlo několik knih, které její listy a život zevrubně mapují.
Jak si Němcová dávala na listech záležet, ukazuje například jejich ladění pro jednotlivé adresáty a výběr stylových a jazykových prostředků na jejich základě. „V dopisech, jimiž prosívala o finanční nebo jinou pomoc, bývala obřadná, užívala knižních prostředků jazyka, kdežto v listech osobám blízkým se dokázala zjihle svěřovat i žertovat, být ironická a sebeironická,“ uvádí se v publikaci Česká literatura od počátku k dnešku.
Její dopisy tak skládají obrázek ženy, pro kterou emancipační snažení zprvu znamenalo službu vlasti, ale poté touhu osvobodit se od manžela a nabýt finanční nezávislosti.
Božena Němcová a její manžel Josef.
Neustálé spory a hádky manželů vzbuzovaly pozornost u jejich přátel, kteří měli starost o Boženino zdraví. Hádky provázely manžele i ohledně výchovy dětí. Když syn Jaroslav i přes otcovu nevoli odjížděl do Rájce nad Svitavou, kde se chtěl vyučit zahradníkem, zbil Josef svou ženu tak, že musela hledat pomoc na policii.
Knihy Boženy Němcové je možné jako e-booky zdarma stáhnout na stránkách Městské knihovny v Praze. |
V dopisu Vojtěchu Náprstkovi pak spisovatelka popsala, jak opisovala pohádky pro děti, protože neměli peníze na koupi vlastních, když manžel přišel domů a ve vzteku jí je roztrhal. „Ale to jsem se tak rozzlobila a vytrhla jsem mu to z ruky vší silou, a když mě nechtěl pustit, kousla jsem ho do ruky, až mu tekla krev,“ napsala. Poté se Josef odebral do hospody, a jak Němcová dodává, „domů když přišel, bylo pokračování. Ty neřáde, ty chcípneš někde za plotem, kdybys raději sirky prodávala!“
Později od manžela odešla. Byly to právě její dopisy, které jí měly zajistit obživu. Pro nakladatele Antonína Augustu připravovala jejich vydání. Němec to však nesl s nelibostí. Nakonec to byla tíživá finanční situace i pokročilá nemoc, které ji přiměly k Němcovi se vrátit.
Den před svou smrtí dostala první sešit druhého vydání Babičky. Zemřela v chudobě 21. ledna 1862 po čtyřech dnech bezvědomí. Prameny v současnosti uvádí, že příčinou jejích obtíží mohla být gynekologická rakovina, ke které se přidala tuberkulóza.
Jako symbol sloužila zejména v roce 1940, tedy 120 let od jejího předpokládaného narození. Ve válečném roce o ní psal Jaroslav Seifert a v jeho díle Vějíř Boženy Němcové ji představuje vlastenku, matku a silnou ženu. Její odkaz uctil také František Halas v díle Naše paní Božena Němcová. Zaujala také Julia Fučíka, který o ní napsal studii Božena Němcová bojující, ve které ji označuje za zakladatelku novodobé české prózy, ale také ji spojuje s počátky socialismu. Tento režim ji také později právě z těchto důvodů využíval jako vzor.
Její pohádky pak daly mimo jiné základ mnoha pozdějším známým filmům: Neohrožený Mikeš byl později zfilmovaný jako O statečném kováři. Čertův švagr jako S čerty nejsou žerty, Šternberk jako Jak si zasloužit princeznu, Potrestaná pýcha jako Pyšná princezna, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku jako Princ a Večernice...
Přestože svůj život prožila v chudobě a nešťastném manželství, její odkaz je dodnes živý a literárními kritiky je označovaná jako průkopnice venkovské povídky a venkovské prózy, žena se silným sociálním cítěním a žena, která se postavila dobovým konvencím.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
Zdroje
|
