Libuše Niklová, rozená Kyseláková, se narodila na apríla v roce 1934 ve Zlíně, kde následně prožila celý svůj život. U profesorů Luďka Havelky a Jiřího Jašky vystudovala na Střední uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně a Uherském Hradišti tehdy nový obor tvarování plastických hmot. Rok po zakončení studia maturitní zkouškou v roce 1953 začala pracovat v Gumotexu Břeclav, kde působila zhruba šest let.
V tomto závodě spatřily světlo světa například Kočička s míčem, Pes Alík, Hanka, Barborka či série figurky nejrůznějších povolání v čele s Lékařem a sestřičkou. V Břeclavi vytvořila také řadu upomínkových předmětů, například suvenýry v podobě cvičenců a cvičenek pro II. celostátní spartakiádu.
V roce 1961 následně „zakotvila“ v podniku Fatra Napajedla, kde až do konce života zastávala pozici návrhářky hraček. Ještě před nástupem se však stihla provdat za svého spolužáka a malíře Františka Nikla, se kterým vychovala syna Petra, dnes známého malíře, spisovatele, fotografa a divadelníka a dceru Veroniku.
 |
Pro Fatru Napajedla získala Niklová v roce 1964 za harmonikového Kocoura ocenění Zlatý kahan a medaili Libereckých výstavních trhů.
Fascinace PVC
Československo zažívalo svou první větší „plastovou invazi“. Nerozbitné skleničky, plastové lžičky nevhodné do horkých nápojů a – hračky Libuše Niklové, která si již během studia všímala výhod plastických hmot. Jejich lehkosti, ohebnosti, všestrannosti, univerzálnosti. Tyto vlastnosti chtěla propojit s nekonečností dětské imaginace, která ji fascinovala. PVC a polyetylén dostaly kompletně nový rozměr. Své výtvory měla promyšlené do posledního detailu, důraz kladla i na samotné balení.
Její hračky byly naprosto unikátní, zcela odlišné od těch, které na nás svými neonovými barvami a všemožnými světýlky blikají z regálů dnes.
Při své práci se nesoustředila jen na estetično a barevnost hračky, nadaná byla i po technologické stránce. Pracovala například na zdokonalení technologie nafukovacích tvarů vyfukovaného PVC. Není proto překvapivé, že si nechala patentovat devět vynálezů a tři národní průmyslové vzory.
Gumáčci, Harmoniky a Nafukovadla
První byly takzvaní Gumáčci, gumové pískací hračky, které Niklová vyráběla v Gumotexu. Jak bylo zmíněno výše, jednalo se zejména o zvířátka a také o postavičky představující různá povolání. Nejprve byly z lisované a pěnové pryže, potom z vyfukovaného PVC a v 60. letech odlévané z PVC. Následně se ručně barvily latexovými barvami.
Druhou, velmi důležitou, kapitolou byly Harmoniky – „varhánková“ zvířátka s ručně domalovanými detaily a pískadlem uvnitř. Návrhářka důmyslně využila měchovou trubici ze splachovací nádržky, kterou proměnila v ohebný trup. Hlavy a končetiny zvířátek se vyráběly technologií vytlačování a vyfukování do forem. Na fousky a ocasy použila plastové hadičky. Tento postup měla Niklová patentovaný.
Prodávaly se nápaditě rozložené jako skládačky v obalech, které designérka sama navrhla. V tomto období vznikaly i takzvané Vernerovky.
Pro výstavu Expo 67 v Montrealu vznikla dokonce „Vernerovská kolekce“ tří dopravních prostředků inspirovaných romány Julese Vernea. Kolekce byla ručně malovaná zlatou barvou a malované části ožehovány horkým vzduchem. Hračky ovšem nakonec do Kanady neodletěly, byť designérka soutěž se svými návrhy vyhrála. Zdůvodněno to bylo tím, že kolekce málo dýchá „češstvím“ na to, aby byla zařazena do stánku se suvenýry. Dvě z těchto hraček se přesto posléze dočkaly sériové výroby.
Zdroj: Fatrafoil |
V roce 1971 přichází Niklová s neotřelým nápadem na výrobu dětského sedacího nábytku ve tvaru zvířátek. Nejprve však musela podniková rada schválit prototyp a ve školkách proběhnout zkouška funkčnosti a líbivosti. Na svět následně přišel Koník, Žirafa, Lev či třeba rudý svalnatý Buvol, který v dubnu tohoto roku oslavil padesát let a kterých se od roku 1973 vyrobilo nejméně 860 tisíc. Veřejnosti se představily na Pragoexpu.
Sedací hračky včetně Buvola se vyráběly do roku 2000, poté byly vytlačeny levnou konkurencí z Asie. Syn Niklové Petr se však o deset let zasadil o jejich vzkříšení.
Buvola a další hračky Niklová koncipovala tak, aby zaujaly co nejvíce dětských smyslů. Kromě toho, že byl v porovnání s dítětem obrovský, měl také pohyblivé oči a při dosednutí pískal. Byl lehký, měkký, příjemný na omak.
Oblíbené byly také bazény, lehátka, či čluny. Všechna tato nafukovadla se dekorovala pomocí sítotisku moderními grafickými vzory, které vytvářela sama Niklová.
Hravý plast
Během dvaceti let působení ve Fatře Napajedla designérka realizovala na 150 nafukovacích hraček a objektů. Její hračky jsou zastoupeny například ve sbírce Muzea dekorativních umění v Paříži, kde si návštěvníci mohli prohlédnout přes 120 hraček, sádrových návrhů či nákresů v expozici nazvané Plastique Ludique (hravý plast) nebo ve sbírce Muzea moderního umění v New Yorku.
V roce 2010 Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze realizovalo ve spolupráci s Petrem Niklem výstavu díla návrhářky pod názvem „200 dm3 dechu“. Při této příležitosti závod Fatra Napajedla vyrobil limitovanou edici 700 sedacích Buvolů.
„Vývoj nelze zastavit. Výrobky z plastických hmot bude člověk v budoucnosti obklopen jako vzduchem a stanou se stejnou samozřejmostí. Přírodní materiály budou stále více přepychem a předmětem obdivu, plastickým hmotám však patří budoucnost,“ říkala v roce 1971 Niklová. A jak můžeme dnes, po padesáti letech, vidět, měla pravdu.
V rámci udílení cen Czech Grand Design 2011 byla designérka uvedena in memoriam do Síně slávy. Cenu převzal její syn výtvarník Petr Nikl. Právě on hračky testoval tak, že si s nimi hrál.
Ačkoli Libuše Niklová zemřela 5. června 1981 v pouhých 47 letech, zanechala po sobě unikátní průkopnické dílo. Podařilo se jí realizovat většinu svých návrhů v sériové výrobě hraček, které se prodávají dodnes - často už však se sběratelskou přirážkou.
Článek vychází z informací publikovaných na webových stránkách Retro muzeum Brno a Fatra Foil.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
