Vystudovala jste biokybernetiku. Byl to pro vaši kariéru dobrý odrazový můstek?
Vykročila jsem správně, vystudovala jsem počítače v době, kdy to ještě nebylo sexy téma. Váhala jsem se mezi medicínou a počítači, velký vliv na mě měl tatínek. Řekl mi jednoduchou poučku. Říkal, že charakter lidí kteří studují počítače, je lepší než doktorů. Měl pravdu, na škole jsem si našla budoucího manžela a to mou kariéru ovlivnilo nejvíc.
Po druhém dítěti jsem tak měla velkou krizi, firma mě nechtěla zpátky, byla jsem pro ně nespolehlivý element.
Za úspěšnou ženou tedy hledej muže?
Přesně tak. Potkali jsme se už v osmnácti letech, vyrůstali jsme vedle sebe. On věděl, že jsem ostrá a ambiciózní a vždycky mě podporoval. Vytvořili jsme si rodinné zázemí, kde se nám oběma dobře dělala kariéra.
Takže zpráva pro mladé ambiciózní ženy je jaká?
Že pokud si najdou dobrého a poctivého partnera, mohou skloubit rodinu i kariéru. Žena to má objektivně těžší, protože mívá v kariéře přestávky na mateřskou. Téma návratu po mateřské dovolené je podle mě důležité, z vlastní zkušenosti dobře vím, že se po ní vracíme na trh práce s nízkým sebevědomím.
Cítíme se k ničemu a myslíme si, že jsme všechno zapomněly. Přitom je to úplná blbost, vždyť jsme zrovna dokončily projekt našeho života. Z ženy po mateřské je rázem projektová manažerka, která si umí nastavit priority, hodnoty a má pro co žít.
Senta Čermáková
|
Do IT byznysu jste vstoupila v devadesátých letech. Byla jste na to připravena?
Měla jsem štěstí na firmy i na šéfy. Kariéra mi začala v ten správný moment, na českém trhu začaly působit americké a další zahraniční firmy. Byla jsem navíc připravena nejen dovednostně, ale i jazykově, od čtyř let jsem na rozdíl od vrstevníků chodila i na angličtinu.
Váš profesní příběh začíná v Digital Equipment, jedním z pionýrů amerického počítačového průmyslu. Jak si vás našli?
Začala to na svatební cestě. Nějak se to tehdy sešlo a já z ní dělala pracovní pohovor. Po telefonu, tehdy samozřejmě z budky. Bylo to s člověkem jménem Alexander Mittag-Lenkheym. Ten mi posléze změnil život. Nejsem si jistá, jestli ještě žije, ale před deseti lety jsem ho byla osobně navštívit ve Vídni a poděkovat mu. On ve mě viděl silné talenty, které jsem sama neviděla.
Na co například?
Hlavně na obchod a marketing v počítačové branži. Učil mě jak se chovat k zákazníkům, jak pracovat s novináři, jak se oblékat a celkově to byl po rodičích můj první mentor. Vybíral si aktivní lidi a já byla vždycky předsedkyní třídy a ve všech různých výborech. Asi si toho všiml, odstartovala jsem u něj kariéru. Během pár let jsem se vyšvihla na vedoucí marketingu.
Senta Čermáková s manželem, známým novinářem a stand-up komikem Milošem Čermákem.
Krize přišla po druhém dítěti
Tady se vaše resumé střetává s prvním dítětem?
Byla jsem tehdy skvěle rozjetá, s Digital Equipment jsme měli dohodu, že když se do roka vrátím, místo šéfky marketingu mi podrží. Rok 1994, takže fantazie, tehdy to byla rarita to takhle vyjednat. Syna Vavříka mi hlídaly babičky a tetičky, měli jsme dokonce i paní na hlídání, které jsem odevzdávala takřka celý plat. Ale já to tak chtěla, práce pro mě byla důležitá. No a pár měsíců po návratu jsem otěhotněla znovu.
To už vám místo asi nepodrželi.
Zkoušela jsem to na ně. I když jsem poměrně workoholik a nikdy jsem neměla sick day ani nemocenskou, už se na mě dívali jinak. Po druhém dítěti jsem tak měla velkou krizi, firma mě nechtěla zpátky, byla jsem pro ně nespolehlivý element. Jeden z kolegů ve mě ale potenciál stále viděl a dohodl alespoň to, že půjdu do salesu, podpory prodeje. Kromě mě, které bylo skoro třicet, tam byli samí studenti. Za celou firmu jsme vyráběli nabídky.
Brala jste to jako prohru?
Trošku mě to štvalo, ale nechtěla jsem to vzdát. Když už jsem se tedy ocitla na prodeji, zkusila jsem vymyslet, jak by se to dalo dělat lépe. Po nějakém čase jsem reorganizovala celý výrobní proces nabídek. Dala jsem do toho kreativitu, grafiku, naše nabídky měly konečně nějakou štábní kulturu. Dělali jsme to jako Baťa cvičky. V tom čase jsem se také naučila konfigurovat počítače, což se mi do budoucna velmi hodilo. Byla to smutná fáze kariéry, ale velmi dobrá fáze učení. Silný moment.
Pak už to ale šlo jen nahoru, ne? Hewlett-Packard (HP), manažerské úspěchy. Jaký byl pro vás další silný moment?
Asi když se propojovala firma, ve které jsem tehdy pracovala (americký výrobce počítačů Compaq Computer Corporation, pozn. red.) s HP. Tehdy jsem se už zase byla šéfka marketingu. Po propojení jsme ale na jednu pozici byli dva a já to místo bohužel neobhájila. To byl další moment, kdy jsem kvůli práci brečela.
Nakonec to ale dopadlo lépe, než jsem čekala. Dali mi totiž na starost propojení obou firem. Díky tomu jsem poznala všechny procesy a lidi, kteří tam pracovali. Bylo to hodně o „lidských rozhodnutích“. Hodně mě tehdy naučil můj šéf Pavel Kalášek, výborný lídr. Já byla spíš takový tabulkový manažer.
Co to znamená?
Běhala jsem do HR a zpátky a pořád chtěla údaje o všech lidech, abych při spojování firem měla co nejlepší podklady pro klienty. Pavel mě ale zastavil a řekl: „Sento, neblbni. Nech zákazníka, aby si vybral, který náš člověk mu sedí nejvíce.“
Začali jsme to dělat takhle, a protože jsme měli dobrý sales model, podařila se nám udělat integrace do všech zemí v našem regionu asi za dva měsíce. Byli jsme nejrychlejší, dokonce jsem dostala cenu nejlepšího integračního manažera regionu. Vedení se to líbilo, udělali ze mě marketingovou manažerku pro všechny země, které pod sebou HP má. To mi bylo 34 let.
Konference z postele
HP je velká firma. O kolika zemích se bavíme?
Devadesát osm zemí. To byla velká výzva. Normálně se jich nebojím, ale tady jsem si možná ukousla až moc, vždyť jsem k tomu měla dvě malé děti. Musela jsem kolovat od Ruska po Afriku, můj život byl v kufru. Firma v té době hodně rostla a mě to ohromně bavilo. Kdyby mě neplatili, stejně bych to chtěla dělat.
Jak vás tak poslouchám, tipl bych si, že jste na cestách zase potkala někoho, kdo vám změnil život.
Je to tak! Ze své pozice regionální manažerky jsem dělala i různé kreativní workshopy a vždycky jsem s sebou brala někoho z naší centrály v Kalifornii. Na jeden se mnou do Istanbulu jela i Lynn Anderson a byla skvělá, moc ji to bavilo. No a asi po čtyřech letech se mi ozvala, abych s ní začala dělat v Palo Alta (město v Kalifornii, kde sídlí centrála HP, pozn. red.).
Chtěla někoho kdo má dobrou znalost trhů. Nakonec jsem tam dostala na starost vztahy s novináři a analytiky po celém světě. Mělo to ale jeden háček, bylo to v kolem ekonomické krize v roce 2008. Myslela jsem si, že se tam přestěhujeme, ale Lynn mi jednoho dne zavolala a řekla, že mě tam fyzicky nepotřebují a jestli tu práci chci, můžu ji dělat na dálku.
Souhlasila jste?
Souhlasila, často jsem musela pracovat v noci, byla jsem pořád na telefonu. Jednou jsem telefonovala s více lidmi najednou z postele, zrovna jsme rozhodovali o vánočních bonusech. A já u toho usnula, probudil mě až manžel. Doufám, že si toho nikdo nevšiml. Takhle jsem to táhla skoro šest let. Byla to asi nejlepší pracovní role, ale hrozně mě to vyčerpávalo.
Jak jste se z toho kolotoče nakonec dostala ven?
Zase to byla souhra náhod. Lynn nám jednou dala volno, protože jsme intenzivně pracovali na třídenní konferenci a poslala nás na plovárnu. A tam jsem dostala další nabídku na práci. Byla tam totiž kolegyně, která zrovna z HP odcházela a nabídla mi svou roli. Byla šéfkou zákaznických programů.
Co to znamená?
Spočívá to v tom, že máte databázi zákazníků a máte se o ní starat. Zjišťujete jak byli spokojeni, co by se dalo vylepšit a tak dále. V Americe je to celý vědní obor, hodně na to dají.
Czechitas byly trefa do černého
Pojďme dál, kdo vás inspiruje?
V poslední době mě zaujal šéf Microsoftu Satya Nadella. Ten už v roce 2019 poslal miliardu dolarů organizaci Open AI, která stojí za jazykovým modelem Chat GPT. Nejvíc se mi na něm líbí to, že umí složité věci podat jednoduše. A je to skvělý lídr.
Chtěla bych také zmínit psycholožku Esther Perel. Ta se soustředí na lidské vztahy, nejen ty milenecké a rodinné, ale také na vztahy na pracovišti, což je podle mě velmi podceňované téma, přitom velmi důležité pro každou firmu. Ovlivnil mě také filosof Peter Drucker, který dal základy tomu, jak má fungovat dobrá firma. Byl to velký mozek a stále se od něj učíme, i když zesnul už v roce 2005.
A jako posledního bych zmínila inovátora Claytona Christensena, který rozvinul teorii „rušivých inovací“. Líbí se mi jeho motto, kdy říkal že nejvíce bude na smrtelné posteli vzpomínat na ty lidi, které poslal správným směrem.
Do Čech jste se ze Sillicon Valley vrátila před sedmi lety. Jak jsme na tom s inovacemi u nás?
V Americe mě nadchnul především ten „spirit“. Lidé v inovacích si pomáhají, vědí že když se budou vzájemně posilovat, ekonomický koláč ze kterého budou jíst se zvětší. Komunisté v nás zničili pocit, že máme k něčemu sounáležet. Mám na mysli koníčky, ale i jen obecné konání dobra. Chtěla jsem ten americký duch částečně přenést i sem, proto jsem začala pracovat v Deloitte, kde jsem dostala na starosti inovace.
Deloitte si představím jako kravaťáky, mladé startupisty v nich moc nevidím. Jak to šlo skloubit?
Průnik je v tom, že startupy jsou tykadla toho, co na trh teprve přijde. Jsou tam mladí a draví lidé, ale často potřebují pomoct. A to jsme dělali v Deloitte. Pomáhali jsme jim s daněmi, s audity a tak podobně. Česká republika se může posunout jen když se mladí talentovaní lidé budou věnovat vědě nebo vzdělávání. Pokud nás bude hodně, posune se to správným směrem.
Jdou tomu naproti politici?
Potřebovali bychom to. Doufám, že to mají za lubem a třeba zvýší peníze na vědu a výzkum. Nyní je máme na dvou procentech HDP, v Izraeli jsou na šesti procentech. I když nám ale naproti nepůjde, stále si myslím, že tady je dost chytrých lidí, kteří jdou naproti tomu, aby se tady žilo lépe.
Kdo z Čechů jde příkladem?
Máme tady hodně podnikatelů – tady musím říct že hlavně mužů – kteří prakticky bez základního kapitálu vybudovali skvělé tuzemské alternativy k zahraničním službám. Mám na mysli Aleše Zavorala a jeho Alzu, tedy český Amazon. Pak Iva Lukačeviče a Seznam, což je zase náš vyhledávač i zpravodajský servis. Zmínila bych i kluky, kteří založili Avast, nebo investiční skupinu RSJ kolem Karla Janečka. To jsou takové zdravé příklady.
Co Vás vedlo k přesunu z korporátního sektoru do vedení neziskové organizace Czechitas?
Poté, co jsem skončila v Deloitte, tak jsem hledala práci kde uplatním své talenty a zkušenosti. A najednou se objevila možnost být v roli CEO neziskové organizace Czechitas, což pro mě byla trefa do černého. Je to práce, kde nejenom uplatním svůj talent a dvacetileté zkušenosti s mentoringem žen, ale především je to srdcová záležitost, protože můžu pomoci českým ženám povzbudit jejich sebevědomí a posunout jejich kariéru výše, což může pomoci celému Česku.
Proč se české ženy nehrnou do práce v IT? Co tomu brání?
Není to pro ně sexy, přitom je to blbost. V Estonsku jich pracuje v IT 40 procent, v Saudské Arábii 33 procent, u nás jen každá desátá. Mým cílem je inspirovat ženy k tomu, že i z účetní může být datová analytička, která bude mít třikrát větší plat a navíc pracovat ve flexibilním prostředí. Naše ženy potřebují větší sebevědomí. Naše mentorky jsou velmi empatické, často si tím programem samy prošly. Ženy navíc vidí IT jinak než muži, což je velká výhoda.
Co muži nevidí?
Nevidí jen jedničku a nula, ale i lidskou stránku. Často dovedou lépe pracovat v týmu, zároveň mají lepší cit pro design a krásu. Umí dělat hezká rozhraní nebo dobré UX. Čím víc žen v IT, tím lépe pro všechny. Je to pro nás strategická příležitost, jestli ženy do IT nedostaneme, budeme se mít hůře než ostatní.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat – píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
