Máte za sebou první lety jako pilotka policejního vrtulníku. Jak se cítíte v prostředí, které je považováno za mužské?
Nikdy jsem ho tak nevnímala. Vystudovala jsem Fakultu strojního inženýrství, kde ve studijní skupině bylo přibližně třicet chlapů a já. Takže jsem se v mužském kolektivu pohybovala už od nějakých osmnácti devatenácti let. A v leteckém prostředí je to stejné, žen moc nelétá. Tudíž mi to přijde standardní.
A vaši mužští kolegové to vidí stejně jako vy?
To byste se musela zeptat jich. Nikdy mi žádný kolega nedal najevo, že by na tom, že jsem žena pilotka, bylo snad něco nepatřičného. Ale ostatní lidé, zejména ti mimo letectví, obvykle bývají překvapení, když jim řeknu, že létám.
Létá celá rodina
Váš tatínek Stanislav Tarasovič je uznávaným pilotem. Ovlivnilo vás, že jste okolo létání vyrostla?
Rozhodně mě nikdo nenutil, ani netahal na letiště, nebyla jsem aeroklubové dítě. Spíš jsem nasávala prostředí, měla jsem možnost se párkrát svézt. Věděla jsem, že moje rodina létá, ale že bych na letišti trávila většinu času, to vůbec.
Nikola Tarasovičová Narodila se v roce 1992 v Prostějově. Vystudovala Vysoké učení technické v Brně, Fakultu strojního inženýrství, bakalářský obor Profesionální pilot a magisterské studium v oboru Letecký provoz. Dříve pracovala jako CAMO Specialista u společnosti Bell Textron Prague. Nyní působí jako pilotka vrtulníku u Policie ČR. |
Vybavujete si první moment, kdy jste seděla v letadle?
První moment si pamatuji jenom velmi matně. Bylo to na letišti na Slovensku a myslím, že pilotovala moje teta nebo strýc. Ale to je všechno, co mi zůstalo v paměti.
To zní, jako že u vás v rodině pilotuje úplně každý.
Tento „koníček“ započal tatínkův starší bratr, který začal chodit do aeroklubu jako první z rodiny. A dnes se létáním živí můj tatínek, teta, strýc, moji bratranci, nedávno si licenci dokončila dcera mé sestřenice. Takže nás je dost.
Můj bratranec je kapitán Boeingu 777, teta, která měla se svým manželem leteckou školu v Kraľovej pri Senci, je nyní kapitánka Boeingu 737. Další bratranec si založil firmu na letecké zážitky. Tatínek je testovací a předváděcí pilot firmy Bell Textron. Ale maminka nelétá, ta učila na gymnáziu a nyní je vychovatelkou v družině na základní škole.
Je maminka ráda, že má dceru pilotku?
Smířila se s tím. Musela (smích). Mám ještě staršího bratra, který se učil létat na větroni a dlouhou dobu létal jako palubní průvodčí pro společnost Ryanair. Takže moje maminka se musela srovnat s tím, že se nějakým způsobem létání věnujeme oba dva.
Já jsem na začátku přišla domů s tím, že chci být stíhací pilotkou. Ale to mi zatrhla. Nakonec jsme se domluvily, že tedy stíhací pilotkou nebudu. A abych se stala pilotkou civilních letadel, to už pro ní bylo přijatelné.
Já si myslím, že pilot může udělat chybu. Ale spíše se bavíme o takových, kdy vám nevyjde přesně rozpočet na přistání. Nesmí to být nic závažného, protože v letectví některé chyby uděláte jenom jednou.
Nikola Tarasovičová
Pamatujete si na moment, kdy jste poprvé pilotovala?
První výcvikový let jsem absolvovala v osmnácti letech v Brně, byl to rok 2011. Úplně první let je seznamovací, poznáváte řídící prvky daného letounu. Snažila jsem se na let dopředu připravit, naučit se postupy z letové příručky. Ze samotného letu jsem měla samozřejmě zážitek. Přidává se to, že je člověk na neznámém letišti, v neznámém vzdušném prostoru. Nikdy předtím jsem se s ničím takovým nesetkala. Najednou jsem se musela učit komunikaci, infrastruktuře letiště, kde je jaká přistávací a vzletová dráha, pravidla létání. Zjistila jsem, že si nemohu jenom tak poletovat ve vzduchu. V tu chvíli to bylo hodně informací na zpracování, všechno bylo nové. Připadala jsem si jako Alenka v říši divů.
Nebála jste se, že uděláte něco špatně?
Naštěstí alespoň na začátku máte vedle sebe instruktora. Když něco uděláte špatně, instruktor by to rozhodně neměl nechat zajít tak daleko, aby byly následky katastrofální.
Může pilot vůbec dělat chyby?
Já si myslím, že obzvlášť ve výcviku se pilot chybám nevyhne. To se ale bavíme spíše o takových chybách, kdy vám například nevyjde rozpočet na přistání tak, jak byste si zrovna přáli. V letectví bohužel některé chyby uděláte jenom jednou. Proto čtu závěrečné zprávy leteckých nehod a incidentů a snažím se poučit z chyb jiných.
Práce pilota musí být psychicky náročná. Je to stejně s požadavky na fyzičku?
Podle mého názoru by měl být pilot v dobré fyzické kondici. Některé situace dokonce větší fyzickou sílu vyžadují. Uvedu příklad. Takový Robinson R44 nebo Bell 407 jsou vrtulníky s hydraulickým systémem, díky kterému jsou, zjednodušeně řečeno, síly v řízení menší. Ale může se stát, že na hydraulickém systému máte závadu a síly v řízení podstatně narostou. A čím větší vrtulník, tím větší síly v řízení jsou. Malé vrtulníky sice uřídíte, ale i tak to není nic snadného.
Jaké fyzické parametry jste musela splnit, abyste mohla být profesionální pilotkou?
Každý pilot, který se létáním chce živit, musí mít osvědčení o zdravotní způsobilosti první třídy, které prvotně vydává Ústav leteckého zdravotnictví. Vyšetří vás od hlavy až k patě, váš zdravotní stav porovnají s požadavky evropského nařízení pro zdravotní způsobilost pilotů. Můžete mít i dioptrické brýle nebo kontaktní čočky, nařízení stanovuje, za jakých podmínek. O tom by vám víc pověděl letecký lékař.
Na výcvik padlo stavební spoření
Jste první ženou, která splnila požadavky na práci policejního pilota. Proč až vy?
To se asi neptejte mě. Myslím, že přede mnou se hlásila jedna žena a nesplňovala požadavky. V Česku není příliš pilotů vrtulníků, natož pilotek. Obecně je to asi dané i tím, že je výcvik pilota vrtulníku finančně náročnější. Letová hodina na vrtulníku je dražší než letová hodina na Cessně 150.
Na kolik letová hodina vyjde?
Na výcviky se nejčastěji používá vrtulník Robinson R22. Letová hodina na něm stojí kolem sedmi tisíc bez DPH.
A letových hodin vám asi nestačí jenom pár.
Výcvik soukromého pilota vrtulníku obnáší v minimu 45 hodin. Potom musíte nalétat zhruba dalších sto hodin, abyste mohli začít výcvik obchodního pilota, který trvá třicet hodin plus pět hodin výcviku v noci. Dohromady to dá okolo 180 hodin, které musíte v základu nalétat, abyste se mohla začít létáním živit. A to jsem ještě nezmínila, že kromě praktického výcviku je pro získání licence jak soukromého, tak obchodního pilota vrtulníku, ještě potřeba na Úřadě pro civilní letectví úspěšně absolvovat teoretické zkoušky.
To musíte mít opravdu velkou vůli, abyste toto všechno absolvovala.
Ano, vůle je základní předpoklad. Další požadavek je zvládat i logistickou náročnost. Ne každý bydlí poblíž letiště, doprava na něj i samotný výcvik zabere spoustu času. A v neposlední řadě tu je právě faktor peněz.
Jak jste si dokázala vydělat na finančně náročný výcvik?
Za finanční pomoc jsem neskutečně vděčná své rodině, především hlavně tatínkovi. Na výcvik padlo mimo jiné i moje stavební spoření. Spoustu hodin jsem měla možnost si nalétat v rámci letecké školy, kde jsem výcvik soukromého pilota vrtulníků absolvovala. Provozují i vyhlídkové lety a umožnili mi, abych prováděla přelety z letiště na místo, kde se vyhlídkové lety konaly. Můj bývalý zaměstnavatel, výrobce vrtulníků Bell Textron, mi také umožnil se podílet na některých letech a díky tomu všemu jsem nasbírala sto hodin.
Šla jste si odhodlaně za svým.
Můj tatínek říká, že kde je vůle, tam je i cesta, a tím se snažím řídit. Ale momentálně jsem v životě spokojená tam, kde jsem.
Nastavujeme si hranice strachu
Bála jste se někdy v letadle?
Přiznám se, že jsem se do několika nepříjemných situací dostala, to jsem ale na palubě byla většinou jako pasažér.
Je strach vůbec pocit, který si ve vzduchu můžete připustit?
Myslím si, že by strach neměl zatemnit úsudek pilota. Přece jenom, piloti jsou na řešení nestandardních a nouzových situací cvičení. A pokud se pilot za letu dostane do situace, která ho přesto vystraší, strach překoná a situaci s klidnou hlavou vyřeší, myslím si, že to pro něj může být do budoucna jenom přínosem.
Někteří lidé sledují pořady o leteckých neštěstích a potom se bojí létat. Nemá na vás čtení závěrečných zpráv podobný efekt?
Obavy si nepřipouštím. Ale dokumenty o leteckých katastrofách jsou u nás doma oblíbené. Zejména moje třináctiletá sestra je ráda sleduje, chce být pilotkou dopravních letounů.
Vy jste nikdy netoužila být pilotkou dopravního letadla?
Ze začátku jsem si to přála. Proto jsem i vystudovala obor profesionální pilot. A někdy na vysoké škole, poté, co jsem získala licenci soukromého pilota letounů, mi v letecké škole nabídli zalétat si s vrtulníkem. Tehdy i doba napovídala, že dopravních pilotů bude hodně, ale pilotů vrtulníků nedostatek. Takže to znamenalo větší šanci na trhu práce. Zalétala jsem si ve vrtulníku a už jsem nechtěla jinak.
Nyní by vás už dopravní letadlo nelákalo?
No, pořád je to létání. Ale vrtulníky je to větší zábava. (smích) Můžete s ním ve vzduchu viset na místě, zabočit do stran, couvat. S vrtulníkem ani nepotřebujete vzletovou a přistávací dráhu, můžete přistát třeba v lese na mýtince.
Kariéru letce si nevolíte, když nevíte, co se životem, říká pilotka |
Jinak je ale váš pohyb ve vzduchu vázaný mnoha pravidly. Platí pro policejní vrtulník stejná pravidla jako třeba pro dopravní letoun?
Policejní lety, které se provádí za účelem pátrání po lidech, hašení požárů nebo i pro záchranu života, mají z pravidel létání určité výjimky. Pokud je to nevyhnutelné, můžeme například vstoupit do takových vzdušných prostorů, které jsou pro ostatní lety zakázané.
Jak výcvik policejních pilotů vypadá?
K policii jsem nastoupila již s licencí obchodního pilota vrtulníku, musela jsem ještě absolvovat přeškolení na vrtulník EC 135T2+, který Policie ČR používá pro leteckou záchrannou službu. Samotné přeškolení začíná teoretickou výukou, což obnáší seznámení se s vrtulníkem a s jeho systémy. Následuje písemný test. Po něm přichází na řadu praktický výcvik, který je opět zakončen přezkoušením. Nyní mě čeká výcvik v noci za využití brýlí pro noční vidění, časem se snad přeškolím na vrtulník Bell 412.
Zanedlouho výcvik dokončíte. Na co se nejvíc těšíte?
Těším se samozřejmě na létání samotné, na různorodost letů. Ani jeden let není stejný, už jen z toho důvodu, že prostředí, ve kterém létáte, je dynamické, neustále se mění. Létání je i o tom, že se neustále něco učíte a zdokonalujete se, a to na něm mám ráda.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
