Na přelomu dubna a května bylo skoro dvacet stupňů Celsia, v předvečer závodu ale přišly do Beskyd bouřky, které srazily teploty na maximálně 9 až 11 stupňů. To by ještě šlo, ale na vrcholu už se pohybovaly kolem 4 stupňů až nuly, mírně foukalo, mrholilo a byla mlha.
Odhady odborníků na čas vítěze se pohybovaly kolem pět hodin, ale Jan Zemaník všem vytřel zrak časem 4:07, za který by se nemusel stydět ani hobík začátečník na rovné trati PIMu. Neskutečné.
Na trati bylo vidět ledasco. Nejvíce zaujal asi český Tony Krupička junior (běžel jen v kraťasech, s ledvinkou a hůlkami). Toma Zahálku zklamu – žádný bosonohý, tedy aspoň já jsem ho nezaregistroval.
Co vás čeká, pokud se rozhodnete běžet Peruna za rok? Naprosto neskutečná běžecká extáze. Pro začátek výšlap 500 výškových metrů během 1900 metrů po sjezdovce na vrch Javorový. Když bude pršet, jako pršelo letos, budou dobrým pomocníkem hůlky. Neskutečné seběhy po lesních cestách, výšlapy zpět na vrcholy, krásná trať. Nejtechničtějším úsekem byl nejspíše běh korytem potoka v lese. Spousta kamení, bahna a listí, pod tím vším voda. Běžecký ráj i peklo. Bude vás bolet snad vše, ale budete v euforii. Obzvláště peprný je výstup sjezdovkou na Příslop. Nahoře budete zničení, bude vás ale čekat sestup pod vlekem. Minimum asfaltu. Prostě rokenrol.
A organizace? Luxusní. Super atmosféra na startu, elitní běžci z Česka, Slovenska, Polska a dalších zemí. Povedlo se vše. Fáborky všude, kde byly potřeba, na klíčových místech usměvavá obsluha, která hrdinně a s úsměvem zapírala zimu. Pití, jídlo, vše, co potřebujete.
Docela se zde hodí upozornit na dost zásadní fakt: proti křečím se hodí sůl. Mnoho zkušených běžců mne překvapilo tím, že to nevědělo. Sůl není samospasitelná, ale nalepená na banán a s vodou se dá celkem rychle dostat do těla. Je to okamžitá pomoc proti křečím, ale je vhodné doplnit i další minerály, jinak vás dostanou křeče opět. Zejména při sebězích. Křeče seběhu vystavují téměř stopku.
Osobní pocity? Na Perun jsem šel s ohromným respektem a strachem, že „mi dojde“. Přeci jen jsem už v Beskydech něco odběhl a věděl jsem, že to bude hodně těžké. Zvlášť když vím, jak se mnou cloumá zima a cucá ze mě energii. Do batůžku jsem vyklopil snad celou lednici. Jídla jsem měl asi na zásobení poloviny startovního pole.
Den předem jsem dal rozklusání, pár rovinek, nachystal si batoh a dva sety oblečení, o tom, který vyhraje, se rozhodne ráno. Nakonec padl verdikt až na startu a i tak jsem to přehnal. Já zmrzlík jsem svlékal bundu po 800 metrech, rukáv na krk šel dolů hned po dalších 200 metrech a rukavice na vrcholu sjezdovky. Ale bylo příjemně.
Po cestě na první vrchol jsem potkal kamaráda Michala. Jako pepík z Prahy jsem to nahoru pálil. Prý, že mám zpomalit, prohodil Michal. No jo, neznalost tratě, ale prostě mi to šlapalo. Šlapalo to až do konce. Vzhledem k časům vítězů z obdobných závodů po Evropě jsem doufal dokončit v limitu 8:30 hodiny, nakonec jsem ale ke svému překvapení doběhl dvě hodiny před limitem a nohy byly, zdá se, v pohodě. Kopce se šlapaly bez problémů a rychle, dolů to paradoxně samo neběhalo. Učil jsem se s hůlkami, v seběhu po rovném povrchu trochu překážely. Naopak mě podržely mnohokrát v lese v bahně, a že pádů bylo kolem nesčetně.
Závod jsem si neskutečně užil a doporučuji ho všem, které podobné blazniviny lákají. Nicméně předtím dobře natrénujte – trať pro začátečníky to rozhodně není.
Co pomohlo
Velmi pomohl sporttester s barometrickým výškoměrem, na který je celkem spoleh. Vědět, kolik toho ještě musíte nastoupat, je u horských běhů podstatné pro rozvržení výživy a sil. Pomohly též solné tablety – preventivně, stejně jako cukříky, vyložený nakopávač je zelený čaj s citronem a medem. Trocha kofoly, citron a voda v kejmlu na zapíjení čehokoliv.
Hůlky mi pomohly, ale dalo by se běžet i bez nich. Vzít si je však doporučuji– na batoh se dají cvaknout vždy. Dobrá věc je sundat z nich terčíky, do kamenitého podloží se beztak neponoří hluboko, ale při jejich vytahování v jiném úhlu, než byly zapíchnuté, se nebudete vztekat.
A co z toho nehorázného trápení? Překrásný zážitek a nejcennější kov tvrdě vydřený – dřevěná medaile přímo od Peruna. Neplatí pro umístěné „na bedně“ – ti mají jiné trofeje.
