Ondřej Smetana: S sebou si beru odvahu a odhodlání
Přihlásil ses na ne úplně lehký závod, jaká je tvoje dosavadní běžecká minulost?
Běhám patnáct let, nejdříve jen doplňkově k vrcholovému sportu (pozemní hokej), nyní dva a půl roku intenzivně. Ze začátku proto, abych něco shodil a zjistil, kam až můžu v běhu zajít, než mě to někde v lese klepne… jenže ejhle, ono nic. Běh byl vždy pro mě svoboda pohybu, volnost, nekonvenčnost a především radost.
Třikrát deset kilometrů během dvou dnů (minimálně) při nedostatku pohodlí, spánku, klidu… Do toho by nikdo normální dobrovolně nešel, ne? Tak proč?
Ondřej Smetana věk: 31 let děti: syn Štěpán a dcera Andrejka povolání: policista na pražském oddělení dopravních nehod záliby: běh a dále jakýkoliv sport, na který technicky i fyzicky stačím; četba knih a poslech hudby (jazz, soul, swing) |
Je to pro mne výzva! Vteřinové, spontánní rozhodnutí! Ojedinělý zážitek spojený s volností při běhu, panenskou přírodou a lidmi okolo mne, kteří jsou stejně "střelení" jako já. Nepohodlí? Proto do toho jdu, sáhnout si na práh svých možností a tak lépe poznat sám sebe.
Jaké úseky tratě budeš preferovat?
Nejradši mám zvlněný terén, nahoru, dolů, tam se cítím jako ryba ve vodě.
S jakou výbavou budeš stát na startu, co vše budeš mít s sebou?
Za potřebnou výbavu na zdolání závodu považuji odvahu, odhodlanost, zaujetí, zodpovědnost (byt člen Rungo týmu je pro mne pocta, ale i závazek za vloženou důvěru) a především dobrou náladu. Bez té by to určitě nešlo a v okamžiku krize se bude jistě hodit. Vždyť běhání nám dává radost a s úsměvem na tváři jde vždy vše líp. Nesmím samozřejmě zapomenout na oblečení a obutí, nevím jestli by mne ze startu nevyhodili, kdybych nastoupil nahý. (smích) Pití a jídlo? Já myslel, že jíst budeme, co ulovíme, a pít z Vltavy, když bude nadosah.
Martina Steklá: Hlavní je optimismus a ochota spolupracovat
Přihlásila ses na ne úplně lehký závod, jaká je tvoje dosavadní běžecká minulost?
Impuls začít běhat byl ve mně již od dětství. Chtěla jsem se stát atletkou a nalepovala si do sešitu atletické hvězdy, takže si postupně plním své sny. Běhání mě moc baví a naplňuje, dá se říci, že je takovým pevným bodem v mém životě, při kterém dosahuji nejen meditace, ale i uvolnění od stresu a jiných negativních emocí či pocitů. Také je na něm úžasné to, že poznávám neustále nové lidi a navazuji nová přátelství.
Martina Steklá věk: 32 let děti: žádné povolání: absolventka Metropolitní Univerzity v Praze - obor anglofonní studia, momentálně hledám práci záliby: kromě běhu cyklistika, turistika, squash, fotografování, historie, anglický jazyk, esoterie, labradorka Cherry |
Má dosavadní běžecká minulost se datuje od ledna 2013, kdy jsem začala trénovat na svůj první Pražský maraton, který jsem úspěšně uběhla v květnu 2013 i s bolavými kyčlemi. Jinak mám za sebou již čtyři půlmaratony, nespočet desítek, Koloběh z Řípu do Prahy a spoustu jiných běžeckých závodů.
Momentálně se připravuji na svůj druhý Pražský maraton a po té přípravu vystřídá náročnější trénink na Jizerský ultratrail jako test mé připravenosti či nepřipravenosti na zářijovou Beskydskou sedmičku.
Třikrát deset kilometrů během dvou dnů (minimálně) při nedostatku pohodlí, spánku, klidu… Do toho by nikdo normální dobrovolně nešel, ne? Tak proč?
Jdu do toho právě proto, láká mě to už jen tím, že by do toho nikdo normální dobrovolně nešel. Je to pro mě obrovská výzva, kterou moc ráda přijmu se vším, co přinese. Výzvy a dobrodružství jsou nedílnou součástí mého života. Jsem zastáncem toho, že by si člověk měl čas od času dávat cíle a snažit se, aby se jim alespoň trochu přiblížil.
Jaké úseky tratě budeš preferovat?
Nemám preference na úsek ani na trasu. Myslím si, že každý úsek má svá úskalí a je svým způsobem jedinečný.
S jakou výbavou budeš stát na startu, co vše budeš mít s sebou?
Jeden set na teplé počasí, jeden do chladnějšího, jeden universální náhradní, něco na převlečení, softshellka. Dva páry běžeckých bot - jedny lehčí "závodky", druhé těžší "objemovky", jedny na přezutí, žabky do teplého počasí se vždycky hodí, výživa - tyčky, gely, hroznové cukry, tatranky, žvýkačky, bonbóny, něco vlastnoručně upečeného pro všechny a pití, to je základ - voda, ionty, možná něco pro sichr do placatky (výborné i jako desinfekce pro všechny případy). Talisman, to jsou mini panenka, náramky, obrázky, vlastnoručně udělané náramky pro všechny, základní hygienické potřeby, šitíčko, švýcarský záchranářský nožík, náplasti, vazelína, masážní krém na bolavé tělo, foťák a nabíječku - třeba bude možnost alespoň trochu mobil nabít.
Hlavní je ale dobrá nálada, optimismus a ochota k týmové spolupráci. S úsměvem jde všechno líp!!
Tomáš Hrdina: Bude to jiný závod
Přihlásil ses na ne úplně lehký závod, jaká je tvoje dosavadní běžecká minulost?
Vůbec tím nejsilnějším impulzem k mému běhání byla nejspíš závod Vokolo Príglu, respektive zmínka mého kamaráda Toonyho. Poprvé jsem vyběhl z domu na běžecký trénink před dvěma a půl lety, ovšem bylo to opravdu jen náhodné vyběhnutí a v následujících třech měsících jsem neuběhl, včetně závodu Vokolo Príglu, dohromady ani 80 kilometrů. Trvalo to další tři měsíce, než jsem vyběhl znovu.
Tomáš Hrdina věk: 34 let děti: žádné povolání: lokalizace softwaru záliby: běh, běh a běh, hudba, tanec, fotbal, plavání a cokoliv, na co je zrovna nálada |
Na konci dubna roku 2012 jsem vyběhl v onom roce poprvé a od té doby jsem se skoro nezastavil. Skutečnost je taková, že mimo občasného sportování ve škole jako fotbal, tenis či tanec jsem nikdy žádný sport systematicky nedělal. Běh mě ovšem bavil již tenkrát. Odběhnuté mám dva skoro kompletní ročníky Brněnských pohárů, jak letního, tak zimního, čtyři půlmaratony, kdy nejrychlejší byl za 1:21:01, několik závodů RunTour, kdy se mi v posledních závodech dařilo běhat v první dvacítce s časy kolem 37:00. Celková suma mých běžeckých kilometrů do konce tohoto týdne překročí hranici pěti tisíc kilometrů.
Třikrát deset kilometrů během dvou dnů (minimálně) při nedostatku pohodlí, spánku, klidu… Do toho by nikdo normální dobrovolně nešel, ne? Tak proč?
Z mého pohledu, to vidím spíše jako závod odlišný než závod obtížný. Zaběhnout tři, případně čtyři "desítky" během dvou dnů se celkem přibližuje mojí víkendové tréninkové zátěži. Jen to běhání s čelovkou v noci ještě neznám. V noci běhám jen tam, kde to znám a vím, že uvidím i bez čelovky. Usínám kdekoliv a kdykoliv, někdy i tam, kde nechci, tak s tím snad problém mít nebudu. Nejzajímavější pro mě bude právě ta dlouhá doba, po kterou budu muset přesně ladit svoje tělo a mysl na jednotlivé etapy - běh, odpočinek a podporu kolegů. Moc se těším hlavně na tu třetí část a věřím, že mě pokaždé nakopne ještě víc do dalšího kola štafety.
Jaké úseky tratě budeš preferovat?
Mojí nejsilnější stránkou jsou jednoznačně zpevněné povrchy, kdy mohu uplatnit svoji lehkost a úspornost běhu, miluji ovšem i závody do vrchu a jediné, co opravdu nerad běhám, jsou dlouhé a hlavně prudké seběhy.
S jakou výbavou budeš stát na startu, co vše budeš mít s sebou?
Na cestu si vezmu dvoje boty, závodní silniční speciály a jedny tlumenější boty, ale o těch se budu rozhodovat, až se přesně seznámím s povrchy tratí, které na mne budou čekat. V "silničkách" dokážu běžet prakticky na jakémkoliv terénu a v jakémkoliv počasí, takže mě to nějak netrápí. Oblečení obvykle kombinuju tak, aby bylo co nejvariabilnější. Lehké tílko, tričko s krátkým rukávem, rukávy, nesmí chybět ani rukavice a lehoučká větrovka. Přesně tato kombinace se mi osvědčila minulý týden v Tatrách při teplotách od nuly do patnácti stupňů. Na nohách pak krátké elasťáky a popřípadě na noc tříčtvrteční. Na dobu odpočinku si vezmu to nejhuňatější oblečení, které doma najdu. Při a po výkonu nejsem moc schopný jíst, takže to budu dohánět hlavně oplatkami, energetickými tyčinkami, ionťáky budu střídat s proteiny. Vodu piji jedině čistou, neperlivou Magnesii. Talisman žádný nemám, ale mohly by jím být moje hodinky, které mě doprovázejí skoro od samého počátku mého běhání.
