Patřil jste mezi ty, kteří měli s obezitou problémy už odmala?
Je pravda, že s mírnou nadváhou jsem sice bojoval už od dětství, ale během života se mi váha stále měnila jak na houpačce. Někdy se mi podařilo dát pár kil dolů, ale pak jsem přibral dvakrát tolik. Nejvíc jsem vážil v roce 2016, skoro 177 kilo.
Taková váha musela být znát na zdraví...
Máte pravdu. Právě zhoršený zdravotní stav byl prvním a zároveň největším impulzem ke změně. Ve čtyřiceti pěti letech mi lékaři totiž diagnostikovali diabetes druhého typu. Když jsem si o cukrovce našel pár informací na internetu, rozhodl jsem se, že nechci, aby se můj život ubíral tímhle směrem.
A začal jste s hubnutím.
Ano, i když ze začátku jsem přímo o hubnutí moc nepřemýšlel. Mým hlavním cílem bylo zastavit nabíhající cukrovku. Proto jsem upravil jídelníček, začal jíst pětkrát denně, hlídal jsem kalorie a hlavně cukry. Jakmile se tělo trochu stabilizovalo, začal jsem se i více hýbat. Se sportem jsem sice neměl žádný problém, ale zároveň jsem se mu nikdy cíleně nevěnoval. Navíc většinou po každé aktivitě následovala nějaká ta sladká odměna.
Marek v době, kdy ho ještě ani nenapadlo, že sport bude jednoho dne jeho koníčkem.
Jak vypadal trénink člověka s tak vysokým stupněm obezity?
Na začátku určitě nemohla být o trénincích řeč. Zprvu to byla jen chůze a cvičení na orbitreku. S ubývajícími kilogramy byla chůze stále snadnější, takže jsem začal postupně prodlužovat vzdálenost a vylepšovat čas. Jednoho dne jsem si řekl, že bych mohl zkusit běžet. Po pár, doslova po pár metrech jsem ale musel zastavit, prostě to nešlo. Proto jsem sedl k internetu a našel tréninkový plán Začni běhat z chůze za čtyři týdny, podle kterého jsem skutečně začal.
Kdo je Marek Jiskra?Markovi je čtyřicet sedm let a pochází z Loun. Nikdy zdravý životní styl příliš neřešil, avšak v roce 2016 se kvůli diagnostikované cukrovce rozhodl změnit svůj život. Do dnešního dne zhubl 80 kilo, aktivně sportuje a zajímá se o zdravou stravu. V minulém roce se stal členem týmu Asics Frontrunners, o kterém se můžete více dočíst zde.  |
Bral jste v té době pohyb spíše jako svou povinnost, nebo zábavu?
Musím se přiznat, že dříve pro mě byl pohyb spíše nutným prostředek k tomu, abych dosáhl svého cíle, tedy byl zdravý. Postupem času se ale běhání stalo mou opravdovou vášní. Od té doby jsou jím poznamenané veškeré Vánoce, svátky, narozeniny a víkendy.
Svůj život jste od dob, kdy jste s hubnutím začínal, změnil úplně od základů. Co na takovou změnu říkali vaši blízcí, nesetkával jste se s názory „nepřeháníš to už“?
Nesetkával. Ohlasy od mých blízkých, ale i od úplně cizích lidí byly velice pozitivní. Ze začátku mi při běhání hodně pomáhaly sociální sítě, kde mě lidé podporovali a kde jsem čerpal motivaci od ostatních sportovců. Neskutečnou studnicí motivace je skupina Šneci v běhu, která se snaží podpořit ty z nás, kteří začínají s běháním nebo jsou věční začátečníci a běhají jen tak pro radost.
O vás se ale nedá říct, že byste byl věčný začátečník. Pravidelně trénujete a účastníte nejrůznějších závodů. Jaké vzpomínky máte na svůj úplně první závod?
Osobně jsem se dlouho vzpouzel myšlence na jakékoli závodění. Až mě jedna z mých kamarádek nakonec přesvědčila a dokopala mě k prvnímu závodu. Byl to zážitkový běh Zombie Night Run v Praze, na který mám stále ještě živé vzpomínky. Byl to totiž úžasný zážitek, z kterého čerpám dodnes. Pamatuju si, že s pamětní medailí jsem tenkrát chodil celý večer po městě a dokonce s ní šel i spát. Samozřejmě, že jsem tehdy nedosáhl závratného umístění, ale už jen to, že jsem se postavil na start a závod doběhl, mě neskutečně nabudilo a strhlo lavinu dalšího závodění.
Jak se na závody připravujete?
Snažím se trénovat čtyřikrát týdně, ale často zařazuji i doplňkové aktivity, jako je plavání, posilovna nebo jóga. Běhám vzdálenosti okolo deseti kilometrů, někdy i o trochu delší. Když není moc času, dám si trasu v rozmezí pěti až osmi kilometrů.
A co jídlo, řešíte ho stále jako na začátku?
Jídlo sice pořád řeším, ale už na sebe nejsem tak přísný jako dřív. Myslím, že i ten nejzarytější dietář občas zhřeší. A stejné je to i se mnou. Díky tomu, že se mi podařilo změnit pohled na stravování, si sice někdy skutečně dopřeji něco ne příliš zdravého, ale nestávají se z toho týdny nebo dokonce měsíce obžerství.
Váš pozitivní přístup ke zdravému životnímu stylu byl v minulém roce jedním z důvodů, proč jste se stal členem týmu Asics Frontrunners. Co to pro vás znamená?
Bylo to pro mě neskutečné překvapení, ale zároveň i ohromná motivace. Je to něco, o čem se mi nezdálo. Vážím si toho, že díky podpoře ASICS mám možnost vyzkoušet nejnovější běžecké boty a oblečení, ale nejdůležitější pro mě je, že mohu být součástí party lidí, kteří jsou zapáleni do stejné věci jako já, do běhání. Projekt ASICS Frontrunners přesahuje hranice republiky. Člověk má tak možnost sejít se i s lidmi z jiných koutů světa a hodně se od nich naučit.
Kdo věří, dokáže- zaběhnout naši trať zvládnete také V dubnu jsme si pro vás přichystali závod v Ostravě, který vyniká domácí atmosférou i občerstvením, zaregistrujte se nyní a získejte i tričko s běžeckou tématikou „Kdo věří, dokáže...“.  |
Mohl byste dát na závěr tip lidem, kteří se snaží zhubnout, ale nemají tak silnou vůli jako vy před časem?
Nemyslím si, že v mém případě hrála tak důležitou roli silná vůle. U mě byla a je hnacím motorem obava ze závažných onemocnění spojených s vysokou nadváhou. I když jsem se téměř všeho oblečení z dob, kdy jsem vážil 177 kilo, zbavil, stále mi ve skříni visí ten kostlivec jménem obezita. Jediné, co můžu poradit, je: Začněte hned. Nenechávejte to na pondělí, na příští týden ani na začátek dalšího měsíce. Pokud chcete změnu, udělejte ji hned. I já jsem kdysi měl milion důvodů, proč hubnutí odložit na později. Teď už ale vím, že věčné odkládání je jen začarovaný kruh.
