Kdy jste začala pozorovat, že se s vámi něco děje?
První polovinu těhotenství jsem se cítila skvěle. Možná i proto jsem si naplánovala spoustu práce, jako kdybych nebyla těhotná. Chtěla jsem toho do porodu hodně zvládnout a neuvědomila jsem si, že zvedat těžké dorty s břichem pod bradou nebude jednoduché. Jela jsem nadoraz a ono se mi to vymstilo. Ve 24. týdnu těhotenství mi tělo řeklo: „A dost!“ Dostavily se problémy se štítnou žlázou, které mě úplně vypnuly. Nebyla jsem schopná spát ani vstát. Lékaři mě však zase postavili na nohy. Šest týdnů před porodem jsem pak přestala pracovat, ale zase jsem si naložila stěhování do nového bytu. A tak jsem před porodem skončila v nemocnici s preeklampsií (komplikace v těhotenství, jež se zpravidla projevuje vysokým krevním tlakem, pozn. red.). Navíc jsem se dozvěděla, že neporodím přirozenou cestou, protože se miminko neotočilo, bylo koncem pánevním.
Seděla jsem u miminka, zírala do prázdna a pozorovala, jak holčička dýchá. Zdálo se mi všechno podezřelé a propadala jsem strachu.
