Na mateřství se Markéta Urbancová těšila už od střední školy. Snila o tom, že jednou bude mít velkou rodinu. „Otěhotněla jsem, když mi bylo pětadvacet, celé těhotenství mi nebylo špatně, nic nenasvědčovalo tomu, že by něco mělo být v nepořádku,“ začíná svůj příběh mladá maminka. „Syn se narodil a já v prvních chvílích cítila štěstí. Jenže po přesunu z porodnice domů se radost začala pomalu vytrácet,“ popisuje.
O těhotenství a mateřství měla načteno hodně, hlídala děti kamarádkám, takže to pro ni nebyla úplně cesta do neznáma. „Ale najednou jsem měla pocit, že se o syna nedokážu postarat, že nemám zkušenosti a že mu spíš ublížím,“ vzpomíná Markéta.
V té době se Markéta snažila svůj stav před manželem tajit. „Když byl muž doma, dělala jsem, že je vše v pořádku, usmívala jsem se. Jen co odešel do práce, tak jsem brečela. Po nocích jsem nespala a přemýšlela o tom, co dělám špatně a kdy na to někdo přijde.“
Horší nálada neznamená deprese
Poporodní deprese potká 12 až 16 procent všech rodiček, jde zhruba o každou šestou ženu. Nejčastěji se projeví mezi šestým a dvanáctým týdnem po porodu. Psychická nevyrovnanost je u žen po narození dítěte obvyklá, pokud však trvá déle než dva týdny, je dobré vyhledat pomoc lékaře.
V kritických případech fungují i centra krizové intervence. Ta poskytují pomoc psychologa či psychiatra ihned a nasměrují pacienty k další léčbě.
To, že se ženě po porodu zhorší nálada, však hned neznamená příchod poporodní deprese. Hned 80 procent žen se totiž po narození dítěte setká s takzvaným baby blues, tedy stavem, ve kterém se rodičce zhorší nálada. Tento stav je ale přechodný a zpravidla brzy odezní. V případě deprese je tomu naopak. Špatné myšlenky a negativní nálada se ženy drží, mnohdy se i zintenzivňují.
Devět příznaků poporodní deprese, které byste neměla ignorovat |
Stav Markéty se však začal zhoršovat. „Byla jsem k synovi poměrně apatická, nechtěla jsem se o něj starat, aby náhodou nezačal kvůli mně brečet. V následujících dnech to bylo ještě těžší. Markéta vzpomínala, jak se bála porodu a najednou by radši prožila pět porodů místo pekla, které měla v sobě po něm. Když její myšlenky sklouzly až k úvaze o sebevraždě, svěřila se kamarádce, která ji přiměla k návštěvě lékařky.
Vyhledat pomoc lékaře co nejdříve doporučují i psychologové. Jako první může pomoct praktický lékař, následně pak buď psycholog či případně psychiatr. To potvrzuje i organizace Úsměv mámy, která v oblasti poporodní deprese šíří osvětu. „V prvé řadě máte možnost obrátit se na svého praktického lékaře. Ten vás může odeslat na specializované pracoviště, ale může vám i sám předepsat základní léčbu. Činí tak většinou pouze v lehčích případech. Pokud cítíte, že opravdu nejste ve své kůži, můžete se obrátit také přímo na lékaře psychiatra,“ radí organizace ženám.
Důležitá je podpora okolí
„Má praktická lékařka si se mnou moc nevěděla rady, s poporodní depresí neměla skoro žádnou zkušenost. Ale psycholožka mi pomohla, poznala, že v mém případě už to bohužel zašlo daleko. Na pár dní jsem skončila na psychiatrii,“ pokračuje ve svém příběhu Markéta. „Styděla jsem se, že nejsem normální. Odsoudila mě tchýně. Jaká máma se prý nechá radši zavřít do blázince, než aby byla s miminkem. Manžel ale situaci pochopil. Na všechna sezení totiž chodil se mnou.“
Možné příznaky poporodní deprese
|
Zapojení nejbližšího okolí do procesu léčby je správný krok i podle psycholožky Lucie Machové. „Určitě je dobré pracovat i s nejbližšími, pokud se k matce a jejímu onemocnění staví kriticky. Podpora nejbližších je velmi důležitá,“ říká Machová.
„S poznámkami okolí bojuji dodnes, ale jinak se můj stav výrazně zlepšil. Užívám léky, docházím na sezení a konečně mám radost, že jsem matkou. Na terapiích jsem se potkala s dalšími ženami, které si prošly a prochází tím, co já. Překvapilo mě, jak rozšířený problém to je,“ podotýká Markéta.
