Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvHned na úvod je dobré si udělat pořádek v termínech. Podle Lenky Králové se lidé, jako je i ona sama, označují jako transgender lidé, zkráceně možno i jen pouze trans.
„Pojem transsexuální je totiž zastaralý výraz, u nás se tak stále sice jmenuje ta diagnóza, nicméně v roce 2022 se má již zcela nahradit označením genderový nesoulad nebo genderová dysforie. On totiž ten výraz transsexualita není prostě úplně šťastný, protože poukazuje na to, že jde nějakým způsobem o sexuální problém, jenže se sexem jako takovým náš problém souvisí jenom okrajově.“
To, že opravdu nejde pouze o sex a sexualitu, vysvětluje Lenka tak, že sex je vlastně u nás všech pouhým zlomkem činností, které v životě děláme, a i v ostatních činnostech se Lenka chce cítit a cítí a chová jako žena.
Moje tělo pro mě není vězením
Pro mnohé trans lidi se jejich tělo během dospívání stane vězením a touží po tělu opačného pohlaví, protože si naplno uvědomí svou identitu. O tom, že ale svět a život jsou mnohdy daleko pestřejší, než si myslíme, svědčí i to, že Lenka je se svým tělem po účincích hormonální terapie a odstranění vousů a chlupů spokojená.
„Rozhodně bych neříkala, že jsem se narodila do špatného těla, protože svoje tělo nevnímám jako špatné. Mám svoje tělo ráda, moje tělo je prostě super, akorát má prostě ty XY chromozomy a má mužské pohlavní znaky a já se cítím být ženou, žiju nyní jako žena, mám ženský život.“
Kdy si Lenka Králová naplno uvědomila svou ženskou identitu?
„Mně to trvalo hodně dlouho. Já jsem nějak od dětství věděla, že to není se mnou úplně tak jako s ostatními lidmi. Od dětství jsem měla velmi intenzivní holčičí fantazie, ale strašně jsem se za to styděla. Nikdo se to nesměl dozvědět, úplně strašně úzkostlivě jsem to tajila a vlastně celé dětství jsem žila takový dvojí život. V dospělosti jsem si pak na tu roli zvykla. A vlastně já jsem skoro nikdy za ten svůj život nebyla singl a vždycky, když jsem byla v partnerství, tak jsem jakoby vnitřně žila životy svých partnerek. Úplně jsem se v nich viděla. Dělala jsem pro ně všechno možný, a to mě nějakým způsobem naplňovalo.“
Fotogalerie |
A jak to tehdy fungovalo po intimní stránce?
„Po této stránce to fungovalo úplně normálně a i díky tomu jsem si to strašně dlouho neuvědomovala. Vlastně jsem v sexuální oblasti neměla problém, naopak to byla jediná oblast, kde mi to přišlo fajn být mužem. Mně všechno ostatní přišlo úplně na prd, jenom ta sexuální oblast byla fajn. Brala jsem to tak, že jsem jakoby chlap, který vlastně holkám závidí, a myslí si, že mají lepší životy, že by mě to vlastně strašně bavilo být holka, ale že holka nejsem. Tečka. Hotovo.“
V 37 letech zažila poprvé a naplno vysněný pocit ženy
Lence - a to se stále bavíme ještě o době, kdy ji okolí bralo jako muže - se posléze s manželkou narodilo dítě. Jejich vztah se v té době zhoršil a Lenka pociťovala opět potřebu úniku a potají si začala hrát na holku, tajně se převlékala, když nebyl nikdo doma.
„Strávila jsem třeba s rodinou víkend a bylo to hrozně hezký, ale pak jsem se v duchu těšila na to, až budu doma sama. Nedokázala jsem si užít běžný všední den. Zatoužila jsem opět po tom hrát si na holku, zažít úplně obyčejný všední den, vidět prostě denní světlo, to vše jako holka – zajít si do parku, na kafíčko s kámoškou a tak.“
Lenka pochopila, že to už ale nezvládne sama. Svěřila se tak dvěma kamarádkám a poprosila je o pomoc. „V tu dobu jsem přitom byla strašně chupatej a strašně vousatej chlap.“ Nápad byl, že se oholí, vezme sluneční brýle, paruku, nějaký rolák, aby schovala krk. Na to kamarádky reagovaly velmi pozitivně, vzaly Lenku do party, začaly se k ní chovat úplně jinak, začaly se k ní chovat jako k jedné z nich. Pak ji také, nejdříve v žertu, oslovovaly v ženském rodě a Lenka najednou zažila naplno, že ji někdo poprvé opravdu vnímá jako ženu.
Své tehdejší pocity popisuje slovy: „To byla úplně exploze v mozku. Najednou jsem to celé pochopila, to už pak nešlo vzít zpět, měla jsem asi tejden pocity, že celej svět je barevnější a že prostě všechno do sebe zapadá. Byly to takový návaly nepopsatelný extáze a štěstí, jako že jsem na to přišla. A to byly asi nejsilnější emoce, co jsem kdy v životě zažila, a vše jsem pochopila. To mi bylo 37 let, myslela jsem si, že je to pozdě na proměnu. Už jsem si ale neuměla dál představit, že bych žila nadále tím chlapským životem.“
Lenka zdůrazňuje a říká s naprostou jistotou a klidem v hlase: „Každý transgender příběh je unikátní, individuální, to, co já vám tady povídám, je můj příběh, nemůžeme ho aplikovat na ostatní.“
Tati, mohla bys?
Mnoho transgender lidí pro svou přeměnu potřebuji rady a konzultace s odborníky, Lenka Králová říká, že psychologa nepotřebovala, sama prý už nejlépe věděla, co je zač. Následovalo období, kdy si naplno procházela svým coming outem, řekla to svému okolí, rodičům, přátelům, kolegům, manželce, v průběhu dvou měsíců potupně asi třem stům lidem.
Jak okolí reagovalo? „Špatný to bylo s manželkou, té se opravdu zhroutil svět. Ona už měla nějaký indicie. My jsme se o tom dříve tak nějak okrajově bavili. No a tam to bylo tedy hodně špatný. Řekla mi, že to prostě nedá, že se musíme rozejít, že si musím najít nějaké nové bydlení. Jinak jsem ale měla štěstí, že úplně všichni v okolí včetně rodičů zareagovali skvěle.“
Synovi Lenky tehdy bylo 6 let, jak on to přijal? „Ten mě má prostě strašně rád, ten to úplně vzal, pochopil. Tedy první reakce nebyla dobrá, ale to bylo částečně způsobeno tím, že mu zároveň souběžně s tím manželka řekla, že se budeme rozvádět, a on se tak bál, že přijde o tátu. Dnes je syn jeden z mých největších spojenců. A nebereme to tak, že má dvě mámy, on má prostě nadále mámu a tátu. Já jsem pořád jeho táta, ale oslovuje mě v ženském rodě: Tati, mohla bys? Tati, vidělas támhleto?“
Zmatek v hlavě prý z toho syn nemá. „Pro ty malý děti je to jen nějaký jazykový konstrukt, malé děti jsou strašně přizpůsobivé. On to bere, že táta je holka a hotovo.“ Ani ve škole není žádný problém, syn chodí do alternativní školy, která je hodně otevřená. „Já se tam kamarádím s pedagogy, s rodiči ostatních dětí. Ze začátku děti měly otázky, ale už to vůbec nikdo neřeší.“
Povinné kastrace kvůli písmenku v občance
Pochopit situaci lidí jako je Lenka Králová není jistě pro mnohé jednoduché a často to vyžaduje i velkou hromadu empatie. Kdo ale takovéto pochopení rozhodně nemá, je úřední šiml. Když pak máte v obyčejném formuláři vyplnit pohlaví MUŽ nebo ŽENA, přičemž se cítíte jako ŽENA, ale v občanském průkazu máte MUŽ, pak pro někoho, kdo celý svůj život v mužském těle toužil po tom být ženou, je takové lejstro pořádnou náloží. A to není podle vyprávění Lenky pro trans lidi jediná nepříjemná komplikace spojená s úřady.
„Česká republika jako jedna z posledních zemí Evropy vyžaduje sterilizace neboli kastraci k úřední změně pohlaví. Vychází to právě z mýtu, že všichni trans lidé chtějí operaci spodku. Když půjdete na plastickou operaci pohlavního orgánu, tak sterilizace je toho nějakým způsobem nedílnou součástí. No a poté, co tuto operaci absolvujete, vám český stát změní to pohlaví i úředně. Tedy dovolí vám, že si tak můžete změnit jméno a pohlaví i v občanském průkazu. Tedy bez operace to nejde. A ani se nemůžete jmenovat, jak chcete, přitom vaše jméno je integrální součástí vaší osobnosti. Nikomu tím svým požadavkem neubližuji, ovlivňuje to pouze a jenom můj život.“
„A jsou vlastně tři případy. Jsou lidé, kteří tu operaci nechtějí nebo jim přijde zbytečná, takový příklad jsem já. Pak jsou trans lidé, kteří tu operaci ze zdravotních důvodů nemohou podstoupit. No a pak jsou lidé, kteří na tu operaci čekají, a tam je potřeba si uvědomit, že třeba čekají tři roky, mezitím musí brát alespoň rok hormony, pak čekají na komisi, která je jednou za dalšího půl roku, potom čekají další rok na termín, pak přijde termín, ale mezitím do toho vstoupí covid, takže se operace opět odloží.“
Sčítání lidu? Stát s trans lidmi vůbec nepočítá
Své nepochopení pro transgender problematiku projevili letos i statistici. Ústy své mluvčí nabádají lidi, aby vyplnili kolonku pohlaví podle toho, co má kdo napsané v občance. „Mně to vadí z principu. Uvědomuju si, že sčítání lidu je vlastně prkotina. Když si tady hodím kostkou a vyjde mi sudé nebo liché číslo, já to podle toho odešlu, tak mi to samozřejmě vůbec nezmění kvalitu života. Akorát statistici budou mít data, která vlastně nechtějí, nerelevantní, to je ale zase jejich problém. “
„Jde spíš o to, že náš stát v roce 2021 vůbec vlastně nepočítá s existencí trans lidí. To za prvé. A za druhé vlastně promarnil úplně jedinečnou příležitost zjistit, kolik nás vlastně vůbec je, protože existují různé odhady, kolik trans lidí v České republice žije, a ty se liší o řády. Vlastně nikdo netuší, jak velký společenský problém to přesně je a tu příležitost tady stát promrhal.“
Proč nechce podstoupit operaci na změnu pohlaví? Kdo ji vlastně přitahuje víc, muži, nebo ženy? A jak složité je v její situaci navázat partnerský vztah? Odpovědi i na tyto otázky najdete v Rozstřelu a celém záznamu rozhovoru moderátorky Elen Černé s hostem po Skypu, kterým byla Lenka Králová, žena, jež žila do svých 37 let jako muž a která provozuje youtubový kanál V Tranzu.
