Jako by nestačilo, že lidi od nepaměti rozděluje majetek, postavení či rasa, už dávno v historii se uchytilo posuzování i podle vzhledu. Z hodin dějepisu víme, že se to táhne přinejmenším od antiky, kdy byla v módě vysportovaná těla, a k tomuto ideálu krásy se následně vrátila renesance.
Mezitím ale vládla štíhlá gotika, pak přišlo těžkotonážní baroko, v němž se na nějaký ten faldík nekoukalo. Doslova gejzíry ideálů s sebou přineslo 20. století. Štíhlé boky, ženské křivky, větší poprsí, menší poprsí, klukovská postava, Marilyn Monroe, Twiggy, vše se to mlelo v jednom velkém mixéru doby.
Dá se odolat diktátu společnosti, který velí, koho máme považovat za hezkého?
Nebojte se ukázat křivky a hrajte si s výstřihy jako Marilyn Monroe |
Nervy dostávají zabrat
Lidé už v dávnověku zjistili, že odlišovat se od normálu může být osudné. Ten, kdo nebyl stejný jako tlupa, mohl být vyhnán, což většinou znamenalo smrt. My dnes takového člověka „jen“ sociálně vyloučíme, prostě ho nebereme. Je nám dobře s těmi, kdo se nám podobají, často se odlišností a neznáma bojíme. Překonat tyto meze a hlásit se i k lidem něčím odlišným chce osobní odvahu.
A aby to nebylo úplně jednoduché, ideály krásy ještě přesněji určují, kdo má být pokládán za lepšího, ba dokonce cennějšího, kdo má větší právo na život. V historii to vedlo i k velkým zvěrstvům, vzpomeňme třeba na nadřazenou árijskou rasu.
Pro mnoho lidí je ale těžké žít pod diktátem ideálu krásy. Nejde jen o děti, které si teprve hledají místo v životě a tvoří názory. I když právě na nich je vidět, jak tvrdě umí vyloučit odlišnou osobnost z kolektivu, vysmívat se jí a jak nezdravě mohou podléhat idolům.
Problémy s ideálem krásy mají samozřejmě dospívající, ale i dospělí. Mohou to být buď ti, kdo si z nějakého důvodu málo věří, mají nízké sebevědomí a sebeúctu. Anebo také lidé oslabení momentální životní situací.
„Osobně bych byla velmi prosta nějakého zobecňování, protože každý z nás může být v určitých životních etapách vůči různým projevům více či méně zranitelný. Je ovšem pravdou, že postupem života, věkem, zkušenostmi a vším, co v životě prožíváme, jsou někteří odolnější,“ říká Jana Sladká, ředitelka Centra Anabell, které pomáhá hlavně těm, kdo trpí poruchami příjmu potravy.
„To, co většinou nemůže zaskočit zralou ženu, vědomou si svých kvalit, vnímající hodnoty života, milovanou a milující, je pro dívky a slečny, ale i pro mladé muže, mnohdy příliš zraňující. Mohou uvěřit, že jedině takový typ postavy nebo tvar nosu jsou pro život nejdůležitějšími,“ dodává Jana Sladká.
Jasně stanovený ideál krásy totiž mnohdy způsobuje nejenom psychická traumata, ale může vést až k poškozování se, tvrdým dietám, nesmyslným estetickým zákrokům a také k bulimii nebo mentální anorexii.
Jí moc, anebo málo? Možná i vašemu dítěti hrozí anorexie či obezita |
Každý je cenný originál
Jak tedy žít v současném světě a nenechat se zviklat tvrzeními, že někdo je úctyhodnější než ostatní? Samozřejmě cesta začíná v rodině a ve škole. Pokud rodiče a učitelé přestanou měřit děti jedním metrem, najdou na nich to, co je originální a cenné, a v tom je podpoří, do puberty půjde více lidí odolných vůči zbytečnému diktátu.
Boubelky i „hubenky“Ideál krásy vyznávali už naši dávní předkové. Vešla se do něj krásná antická těla, která pak ctila i renesance, gotická štíhlost, křivky Marilyn Monroe i hubená Twiggy... Dnes už se naštěstí začíná víc uznávat originalita. |
Ale i pro dospělé je tu řešení. Proč se pořád s někým srovnáváme? Každý den nám nabízí spoustu možností, díky kterým si můžeme uvědomit, že jsme v pozitivním slova smyslu originální. Nejde o to zastydnout a nezbavovat se nedostatků, ale spíš nehledat další, které jimi snad ani nejsou.
V minulosti udělal hodně zla modeling. Vyzáblé dlouhonohé manekýny se staly ideálem krásy nejen pro dívky a zralé ženy, ale také pro muže, kteří optikou obálek časopisů hleděli na své manželky.
Dnes už se mnohé kosmetické firmy a módní domy umoudřily a začaly ukazovat modelky od konfekční velikosti 44, pihovaté tváře, věk nad padesát, vrásky, nedokonalé vlasy, pokožku se striemi či s jinými nedostatky. Je to jasné sdělení: I tyhle ženy jsou krásné, tudíž i vy jste krásní, jen se tak sami zvykněte vidět.
Kvůli ňadrům byla modelka šikanována, nejdrsnější komentáře měly ženy |
Jana Sladká, zakladatelka společnosti Anabell, která se sama kdysi potýkala s poruchou příjmu potravy, doplňuje: „Osobně vám vřele doporučuji naučit se vnímat své vlastní tělo takové, jaké je. Byť to může vyznít jako klišé, je to cesta k úspěchu a sebejistotě. Říkejte si: Vím, za co stojím, vím, co mé tělo dokáže, a jsem za ně vděčná.“
TEST: Jak přijímáte sami sebe?
Pokud jste odpověděli na sedm a více otázek kladně, je nejvýš pravděpodobné, že se nezvládáte přijímat takoví, jací jste. Může to být jen momentální stav způsobený třeba nějakým nezdarem, ale spíš máte dlouhodobější problémy se zdravou sebeláskou. Pak můžete být náchylnější i k tomu podléhat různým idolům. Bylo by prospěšné zapracovat na sebepřijetí, můžete vyhledat i kvalitní odborníky, kteří se tím zabývají a poradí vám. |
Idolem může být kdokoliv
Winnie Harlowová je krásná žena. Trpí kožní poruchou vitiligo, při níž se postupně ztrácí pigment, stejně byl postižený třeba i zpěvák Michael Jackson. Přesto se Winnie stala uznávanou modelkou.
Narodila se roku 1994 v Kanadě, ale je jamajského původu. Nemoc se u ní projevila, když jí byly čtyři, a zažila samozřejmě šikanu ve škole, musela si vyslechnout spoustu nadávek. Byla prostě jiná a neodpovídala žádnému ideálu krásy, se svou flekatou pokožkou nešla nikam zařadit. Musela dokonce měnit školy a později přiznala, že jeden čas uvažovala o sebevraždě.
OBRAZEM: Neobyčejná Winnie Harlowová a její odhalené outfity |
Život jí ovšem změnila modelka Tyra Banksová, kterou i u nás známe jako moderátorku show Amerika hledá top modelku. Winnie se objevila v jedné z řad soutěže, a to v roce 2014, nakonec se dostala mezi čtrnáct nejkrásnějších dívek.
Začala si více věřit, takže když přišli zástupci různých renomovaných módních značek, řekla si, že může zbořit mýty o tom, kdo je vlastně krásný. Od té doby se objevuje na obálkách prestižních časopisů, módní domy usilují o to, aby pro ně pracovala…
Ona ovšem zároveň medializuje svou kožní poruchu a seznamuje lidi s tím, jak se s něčím takovým žije. „Mám své chyby, ale objímám je a miluji je, protože jsou moje,“ říká. Pro mnoho lidí je vzorem odvahy, jak se vyrovnat s něčím, co prostě nejde změnit.
