Jak došlo k propojení vás, Heleny Houdové a vašeho Léčivého divadla?
Nejdříve jsem zahlédla fotku Heleny, na které měla nádherné opeřené náušnice. Vyzařovala z ní neuvěřitelně výjimečná krása. Poté jsem si s ní přečetla povídání, které mě neskutečně inspirovalo v tom, jak může být žena v jejím věku, maminka tří dětí, otevřená spiritualitě. I v tom, jak otevřeně hovoří o tom, co prožívá a kým se cítí být. Zatoužila jsem po tom, aby se stala hostem Léčivého divadla. Ten můj prostor je totiž otevřen přesně takovým osobnostem, které narušují bariéry materiálního vnímání a naopak otevírají dveře do dalších prostorů, kam my lidé můžeme vstupovat, když chceme.
Jak jste byla s výsledkem spokojena? Diváci prý byli naprosto uneseni...
Já jsem byla také nadšena. Helenka je neuvěřitelný živel. Na fotografiích působí jako taková něžná dáma. Ve skutečnosti je však opravdu velmi živelná. Publikum roztančila a dala mu velmi niterně i intimně vědět o tom, co prožívá. Myslím si, že byla pro divačky s její tematikou posvátné sexuality velkou inspirací. Když jsem se dívala do očí žen v publiku, uvědomila jsem si, jak je tam mnohdy vyprahlost a smutek. O tomto tématu se nehovoří a zároveň se ani nenaplňuje ta pravá podstata ženství a krásy. Ženy se ve svém ženství a ve svém nádherném daru mateřství často neumí mít rády. Viděla jsem, že zde byly velmi naplněny. Byly vděčné za pozornost, která jim byla věnována.
Není tedy škoda, že se představení konalo jen jednou?
Helena je velký cestovatel a v České republice je málokdy. Ale uvidíme. Možná nám na těch jejích peříčkách přijde nějaká inspirace k tomu, abychom třeba zase společně postoupily v tom prostoru s touto tematikou dále, nejen v povídání.
Jaká další témata mohou diváci vidět v Léčivém divadle?
K dalším tématům patří například téma života po životě. V jednom z představení se odehrává příběh dvou mladých lidí, kteří zemřou a potom společně přijdou na druhý břeh. Celé to představení je o tom, jaké to na tom druhém břehu je. Dotýkáme se i tématu sexuality a toho, jak je prožívána na onom světě. Možná je to zajímavé i v tom zamyšlení, že jakým způsobem žijeme tady na tomto světě, a to i v našich myšlenkách a našich citech, tak si tím chystáme prostředí, kde budeme jednou žít i na tom druhém břehu, a s jakými lidmi.
