Makarenko, nemakrenko!
V sedmdesátých letech se rodiče při výchově dětí inspirovali mimo jiné i radami sovětského spisovatele a pedagoga Antona Semjonoviče Makarenka. A jak se slušelo a patřilo, na jeho výchovné metody upozorňovala i tehdejší masmédia. Článek v Praktické ženě z roku 1977 například takto citoval z jeho knihy O výchově dětí v rodině:
„Mějte stále na mysli, že jste nezrodili a nevychováváte svého syna nebo dceru jen ke své rodičovské radosti. Ve vaší rodině a pod vaším vedením roste příští občan, příští pracovník a příští bojovník. Vychováte-li špatného člověka, budete tím trpět nejen vy, nýbrž i mnozí jiní lidé a celá země. Vždyť v závodě nebo v úřadě, kde pracujete, byste se styděli vyrábět zmetky místo dobrých výrobků.“
K rodičovské autoritě pak Makarenko dodává: „Opravdová autorita spočívá ve vaší společenské činnosti, ve vašem občanském cítění, na vašich znalostech dítěte, na vaší pomoci dítěti a na vaší odpovědnosti za jeho výchovu.“
Své si Makarenko myslel i o motivaci dětí k práci. Na odměny ani tresty by se však nespoléhal. „V raném věku musíme dítěti mnoho napovědět a ukázat. Vcelku však je třeba považovat za ideální, vidí-li dítě samo nutnost chopit se té či oné práce, protože otec nebo matka nemají čas ji vykonávat, a pomáhá-li dítě z vlastního podnětu rodinnému kolektivu.“
