Úterý 21. září 2021, svátek má Matouš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. září 2021 Matouš

RETRO: Papírové šaty, plísňáky i tesil. I to se nosilo za socialismu

Seriál   1:07
Touha po módních trendech ženy v komunistickém Československu neopouštěla, navzdory zoufalému nedostatku kvalitních materiálů a textilního zboží. Na řadu proto musela přijít vynalézavost, nitě, knoflíky a šicí stroj. Symbolem luxusu se později stal Tuzex, kde se daly sehnat texasky a kousky ze Západu.

I socialistická móda byla občas zábavná a elegantní. | foto: Profimedia.cz

Ještě za války chodily československé ženy vkusně oblečené a upravené. Navzdory tomu, že si mohly dovolit sotva pár kousků oblečení, jim nechyběla elegance a styl. A směle se mohly poměřovat s půvabnými Francouzkami či výstředními Američankami. Také v prvních poválečných letech i u nás šaty vycházely ze siluety tzv. new looku. Ten přestavovala rozšířena sukně s mírným nabíráním, pásky, halenky a šaty se živůtkem. Oblibě se těšily kabátky ve zkrácené délce a kimonovými rukávy. Záhy se však oděv stal součástí komunistické propagandy. Na módu se začalo pohlížet jako na zbytečný luxus.

Fotogalerie

Slibně rozjeté podnikání prvorepublikových krejčovských salonů, modelových domů a šití na zakázku ukončilo znárodnění v dubnu 1948. Pod centrální řízení se už dříve dostaly také textilní továrny, které fungovaly zejména v německém pohraničí. 

Socialistická společnost založená na rovnosti najela na konfekční výrobu. Tu zajišťovalo několik národních podniků, které se zaměřovaly na výrobu různých textilií. Vedoucí úlohu měl podnik Textilní tvorba, který vznikl v roce 1949. V rámci reorganizace se z něho v roce 1958 stal Ústav bytové a oděvní kultury (ÚBOK). Jeho základním posláním bylo vytvářet kolekce kopírující světové trendy, které uspokojí jak domácí, tak i zahraniční trh. 

Oděv byl, stejně jako potraviny a další spotřební zboží, na příděl a potřebné věci často vůbec nebyly k mání. Situace se změnila k lepšímu až po měnové reformě v roce 1953, kdy přestala být móda vnímána jako výkladní skříň pracujícího lidu. Do té doby však socialistická žena měla myslet především na praktičnost svého oděvu, nikoliv na jeho estetiku. Filmové týdeníky z 50. let pak poskytují dostatečně ilustrativní obrázek, jak tehdy vypadalo odívání socialistické údernice. 

Úbor pracující ženy

“Pracovní oděv je důležitý, prvořadý pro náš život, je to oděv pro krásnou a významnou dobu dne. Pracovní oděv se tak stane středem pozornosti veškerého odívání, totiž takzvané módy,“ cituje oděvní historička Konstantina Hlaváčková v knize Móda za železnou oponou úryvky z dobového tisku. 

Stěžejním kouskem tehdejšího šatníku byly montérky, pracovní kombinézy a zapínací dlouhé šaty s pestrými vzory, které ze všeho nejvíce připomínaly zástěru. Klobouk nahradila ideologicky přijatelnější pokrývka hlavy, kterou byl šátek. Přichází i všudypřítomný tesil, který byl oblíbený pro svoji praktičnost. Materiál kombinující klasickou česanou vlnu a polyester se nemačkal a nešpinil. Ženy však na odívání úplně nezanevřely a stále ještě oblékaly i elegantní kostýmky, sukně do půli lýtek nebo pláště.

Minisukně a experimenty s materiály

Po roce 1956 komunistické vedení upouští od módního diktátu, takže se do Československa pozvolna dostávají západní trendy. Délka sukně se postupně zkracuje a mění se i silueta, nastupuje rozšířený áčkový nebo rovný střih. Ženy oblékají špičaté kosticové podprsenky, naopak přestávají v parných dnech nosit punčochy. Během 60. let se ke slovu stále více dostávala mladá generace a bylo jasné, že i oděvní produkce s ní bude muset držet krok. Přišly minisukně, úpletové a sametové komplety, šaty na ramínka nebo pouzdrové šaty s geometrickými vzory. Velkým hitem 60. let pak byly i kozačky, a to zejména ty plastové. Stále větší důraz je kladen na doplňky jako pásky s výraznou sponou, kabelky či sluneční brýle. Móda tehdy adoptovala nové syntetické materiály jako symbol pokroku. 

Ke slovu se dostalo i hnutí hippies. „Nosily se zvonové kalhoty a přes ně košilová halenka s výraznými špicemi na kraji límce,“ popisuje Konstantina Hlaváčková v pořadu Retru. 

Na konci 60. let přišla do Československa horká novinka. Papírové šaty Papitex. Výrobek národního podniku Vigona Svitavy byl k k mání v pestrobarevných populárních vzorech, dal se prát a žehlit. Jeho délka se upravovala zastřižením a podlepením lepicí páskou.

Texasky a Burda

Velký poprask pak způsobily džíny, které byly dlouhou dobu vnímány jako symbol revolty proti systému. Lidé využívali nejrůznější způsoby, jak se k nim dostat. Proto nakonec komunističtí funkcionáři ustoupili a vydali se opačnou cestou. Nabídli občanům lokální napodobeninu zvanou texasky. Kalhoty značky Vinettou z oděvního podniku Prostějov se na trh dostaly v roce 1967. 

Jak jsme se hýbali

Další díl z osmidílného RETRO seriálu bude o tom, jak jsme se za socialismu hýbali. Sledujte 16. listopadu. V posledním díle vás čeká kvíz a deset vylosovaných čtenářů, kteří uspějí, získá obrazové publikace Retro.

Unikátní obrazové publikace Retro věnovalo čtenářům OnaDnes.cz nakladatelství...

Běžnou součástí šatníku se však staly až o dekádu později. Postupně se měnil jejich tvar, lidé si je různě upravovali a zdobili. Poznávacím znamením 80. let se pak staly plísňáky. Džíny, které si doma lidé upravovali pomocí Sava. Stačilo malé množství čisticího prostředku a originální vzhled kalhot byl na světě. 

Zatímco 50. a 60. léta vykazovala alespoň elementární přítomnost vkusu, i co se týká konfekční módy, s příchodem normalizace se prohloubila uniformita a šeď. Převažovaly nekvalitní materiály a nelichotivé střihy. Ženy proto byly nuceny si oblečení šít, plést či háčkovat. K tomu jim měl sloužit časopis Burda, inspiraci našly i v Praktické ženě a některých dalších dámských magazínech. Hlavním módním časopisem byl měsíčník Žena a móda, který měl za úkol ovlivňovat vkus žen a vytvářet představu o novém životním stylu.

„Již od roku 1948 platilo, že touží-li žena po novém módním oblečení, musí si ho ušít sama, nebo nechat ušít. Za méně obvyklou se stále považovala možnost, že by žena mohla zajít do obchodu s konfekcí a vybrat si, co právě chce,“ líčí socialistickou módu kniha Kytky v popelnici. 

Pleteniny a divoké vzory

V 70. letech se délka sukní opět o něco prodlužuje a kalhoty u dívek začaly převažovat nad sukněmi. Objevuje se oblečení v etno stylu, zvyšuje se zájem o pleteniny jako sukně, svetříky, ale i plavky. Plátěné jarmilky nahradily baleriny, oblíbené byly také boty na platformě a sandály. V zimě lidé obouvali plstěné polovysoké boty se zipem na přední straně, kterým se říkalo důchodky. „Československou specifikou bylo domácí pletení bačkor obyčejně s velkou bambulí na nártu z chemlonu. Měly tu výhodu, že se daly praním snadno udržovat v čistotě,“ popisuje Konstantina Hlaváčková..

Následující dekáda s sebou přináší obří saka a košile s vycpávkami na ramenou, křiklavé elasťáky, pláště, šortky, netopýří rukávy, zvířecí vzory, neonové barvy, kůže a široké pásky. Dominovaly syntetické materiály jako dederon nebo krimplen. 

Na nákupy

Komunistické vedení se snažilo oživit trh a uspokojit poptávku po módním oblečení skrze obchodní domy Bílá labuť, Femina, Prior, Kotva nebo Máj. Ikonou socialistického luxusu pak byl Dům módy na Václavském náměstí. V prvních letech po svém otevření v roce 1956 nabízel výběrové zboží v malých sériích a dalo se zde sehnat i to, co jinde chybělo. V 70. letech se prodejna orientovala více na běžné zboží a „usměrňovala vkus běžných spotřebitelů“. 

Za vysněními nákupy se tedy vyráželo do Tuzexu. Nejprve do Prahy, v 70. a 80. letech i do větších měst. Původně měly prodejny tuzemského exportu prodávat jen československé výrobky ve vývozní kvalitě, které by byly doplněny zahraničním zbožím. Postupně se však orientovaly stále více na dovážené produkty. Tuzexové poukázky tzv. bony se oficiálně mohly získat pouze v bance výměnou za valuty, avšak i ti, kteří neměli devizové příjmy, se k nim mohli dostat na černém trhu. Přestože ceny zboží v Tuzexu dosahovaly závratných výšek, lidé neváhali šmelit s veksláky, aby se dostaly k vytouženým spotřebním kouskům. Například potravinám, elektronice, kosmetice, metrovému a kusovému textilu nebo třeba džínům. 

Autor:

Hroši v ZOO Dvůr Králové

Sledujte online přenos z unikátní expozice hrochů v ZOO Dvůr Králové. V největší expozici ve střední Evropě žije 6 hrochů - samec, dvě samice a tři mládata.

Další zajímavé nekonečné přenosy najdete na Slow TV iDNES.

  • Nejčtenější

Když dva jsou málo. 5 pravd o sexu ve třech, které vám zatím nikdo neřekl

Premium Sex ve třech. Někdy o něm snil kdekdo z nás. Pojďme ovšem pohlédnout pravdě do očí. Pokud do své ložnice přizvete další...

Žena nemá žádné kamarádky, aby nesváděla svou postavou jejich partnery

Sedmadvacetiletá Moriah Millsová z Georgie se živí jako modelka a na své křivky je velmi hrdá. Nepodstoupila údajně...

Začalo to jako chřipka, pak vzal Tereze meningokok nohy a zničil ledviny

Před čtyřmi lety si Tereza myslela, že nastydla na kole. Jenže druhý den už ležela na JIP a kvůli meningokokové infekci...

Legíny nejsou kalhoty. Jak je vybírat a nosit, abyste si neuřízla ostudu

Snad v každém dámském šatníku nalezneme alespoň jedny legíny. Kousek tkaniny se totiž stal miláčkem žen. Některé...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ani staří by neměli nosit košile s krátkým rukávem, říká Ladislav Špaček

Premium Etiketa. V představách mnohých něco škrobeného, nepřirozeného a strojeného. Smoking a ústřice. „Nejsou to jen bezduchá...

Talent funguje, když se nastartuje v mozku. Odemkněte ho, radí Jan Mühlfeit

Premium Dvaadvacet let pracoval ve firmě Microsoft po boku Billa Gatese. V byznysu se dostal na vrchol, ale také zažil strmý...

„Očkovat sa nechcu, je v tom sajrajt.“ Reportáž z obce, kde odmítají vakcínu

Premium Vyškovec je obec, kde se nejméně lidí z celé země nechalo očkovat proti koronaviru – jen necelých sedmnáct procent. V...

Když dva jsou málo. 5 pravd o sexu ve třech, které vám zatím nikdo neřekl

Premium Sex ve třech. Někdy o něm snil kdekdo z nás. Pojďme ovšem pohlédnout pravdě do očí. Pokud do své ložnice přizvete další...

  • Další z rubriky

Humři, brouci a cáry masa. Návrhářka uspěla díky surrealistickým výstřelkům

Itálie a Francie platí už dlouhá léta za centra světové módy. Co se však stane, když se v jedné osobě spojí vlivy a...

Smyslný úsměv i bez jehel. Poznejte tři snadné tipy, jak získat plnější rty

Rty jsou vůbec nejerotičtější částí obličeje. Právě z tohoto důvodu je na ně v kosmetickém průmyslu kladen velký důraz....

Celoroční paráda pro všechny typy postavy. Kardigan je módní jedničkou

Tento oděvní kousek není ve světě módy žádným nováčkem. Ač se kardigan objevuje v každé nové kolekci již dlouhé roky,...

Manuál pro vlasy, tělo i pleť: vyzkoušejte léčivý dotek přírodní péče

Vyznat se dnes v tom, co je eko, bio, veganská či organická péče, bývá často oříšek i pro odborníka. Proto se dnes už...

Když dva jsou málo. 5 pravd o sexu ve třech, které vám zatím nikdo neřekl

Premium Sex ve třech. Někdy o něm snil kdekdo z nás. Pojďme ovšem pohlédnout pravdě do očí. Pokud do své ložnice přizvete další...

Probudila mě bolest nehtů. Od té doby nemohu chodit, říká Alfred Strejček

Už téměř čtyři roky je Alfred Strejček (79) zcela odkázaný na péči druhých. Herci, recitátorovi, moderátorovi a...

Zaměstnanci i OSVČ s více dětmi dostanou od státu daňovou vratku

Díky daňové novele se během letošního roku zvyšuje daňové zvýhodnění na druhé a další děti. Vyšší daňové zvýhodnění se...

Legíny nejsou kalhoty. Jak je vybírat a nosit, abyste si neuřízla ostudu

Snad v každém dámském šatníku nalezneme alespoň jedny legíny. Kousek tkaniny se totiž stal miláčkem žen. Některé...

Pompézní svatba Simony Halepové. Tenistka si vzala miliardáře

Rumunská tenistka Simona Halepová se několik dní před 30. narozeninami vdala. Ve středu si v rodném městě Konstanca...