1. Nepodceňte vzájemné poznávání
Z poznání pramení nejen láska, ale i odvaha a síla překonávat manželské bouře. Čím více a hlouběji se páry znají, tím lépe jsou připraveny čelit náročným situacím a konfliktům. Jednou z nejčastějších příčin manželské nespokojenosti a rozvodu je podle zjištění týmu amerického psychologa Johna M. Gottmana narození prvního dítěte.
„V naší studii novomanželů zažilo 67 procent párů strmý pokles manželské spokojenosti, když se poprvé stali rodiči,“ uvádí Gottman ve své nové knize Sedm principů spokojeného manželství. Zbylých 33 procent však podobný pokles nezažilo, naopak zhruba polovině z nich se manželství dokonce zlepšilo. Ukázalo se, že šťastná manželství zachránilo to, že se partneři daleko lépe znali.
„Manželé byli zvyklí udržovat se vzájemně v obraze a měli přehled o tom, co ten druhý cítí a prožívá, proto je rodičovství nevykolejilo. Pokud však do rodičovství vstupujeme bez toho, abyste se navzájem hluboce znali, tato náhlá a dramatická změna může vaše manželství snadno vykolejit,“ píše psycholog.
Když se totiž narodí dítě, velmi často se stává, že manžel začne hrát druhé housle. Proměně své manželky nerozumí, netěší ho a nedokáže se jí přizpůsobit. A to je jen jedna z mnoha životních událostí, které mohou zavinit, že pár, který se navzájem dobře nezná a nechápe, sejde z cesty. Stejný účinek může mít i jiná zásadní změna: nová práce, těžké onemocnění nebo odchod do důchodu. Stačí i prosté plynutí času. „Čím více se navzájem znáte a chápete, tím snadněji zůstanete propojeni ve víru okolního života,“ uzavírá Gottman.
2. Pěstujte vzájemné sympatie a obdiv
Sympatie a obdiv patří mezi nejdůležitější komponenty naplněné a dlouhotrvající lásky. I šťastné manžele občas rozladí nějaký osobní rys toho druhého, avšak stále vědí, že člověk, kterého si vzali, zasluhuje úctu a respekt, jeden druhého si váží. „Pokud naopak sympatie a obdiv úplně chybí, zachránit manželství není možné,“ tvrdí psycholog.
Nejlepší zkouškou toho, zda jsou vzájemné sympatie a obdiv přítomny, jsou podle Gottmana vzpomínky na minulost. Pokud mají oba zavzpomínat na to, jak se seznámili, prozradí to, zda jejich city ještě doutnají, či je manželství definitivně vyprahlé. „Jestliže partneři vnímají historii svého manželství a charakter svého partnera pozitivně, v 94 procentech případů je čeká šťastná budoucnost,“ tvrdí psycholog, podle nějž hluboce pozitivní postoj vůči partnerovi a vůči samotnému manželství funguje jako mocný nárazník, když nastanou zlé časy.
„Sympatie a obdiv mohou být velmi křehké, nebudeme-li mít stále na paměti, jak důležité jsou pro přátelství, které je základem každého dobrého manželství. Přitom stačí připomínat si klady svého partnera i ve chvílích, kdy zápolíte s jeho nedostatky,“ uvádí psycholog. Sympatie a obdiv působí totiž jako protijed na pohrdání. „Když si zachováte respekt vůči partnerovi, při sporu nebo hádce se k němu nebudete chovat pohrdavě,“ dodává.
Partneři někdy odmítají oceňovat dobré chování partnera, protože jim to připadá „umělé“. „Ale rozvíjet tento pozitivní návyk přece neznamená, že si vztah idealizujeme,“ tvrdí autor knihy Sedm principů spokojeného manželství. Potvrzuje to ostatně jiný výzkum, kdy se v průběhu večera u párů počítaly jejich vzájemné pozitivní reakce a poté se zeptali na počet samotných párů. Nespokojení partneři zaznamenali jen polovinu pozitivních interakcí oproti skutečnosti. Byli tak zvyklí zaměřovat se na chyby druhého, že přehlédli celých padesát procent jeho pozitivních projevů.
3. Buďte k sobě vstřícní, neodvracejte se
Naše představy o lásce a vášni silně ovlivnil Hollywood. V reálném životě se romantické pocity probouzejí daleko fádnějším způsobem. Zajiskří pokaždé, když v kolotoči každodennosti dáte svému partnerovi najevo, že si ho ceníte. „V manželství to mohou být malé, či velké výzvy k pozornosti, lásce, legraci či podpoře, třeba žádost o podrbání nebo o pomoc při péči o nemocného rodiče,“ uvádí příklad psycholog Gottman. Partner reaguje na takové výzvy buď vstřícně, nebo odmítnutím.
„Při našem šestiletém sledování novomanželů jsme zjistili, že partneři, kterým manželství později vydrželo, reagovali na výzvy partnera vstřícně průměrně v 86 procentech případů, zatímco partneři, kteří se později rozvedli, pouze ve 33 procentech,“ říká odborník a dodává, že hádky mezi partnery v obou skupinách se většinou netýkaly nějakých konkrétních témat jako peníze nebo sex, ale zavinily je právě nevyslyšené výzvy k citovému propojení.
„Vzájemná vstřícnost udělá pro pevnost a vášnivost vašeho manželství daleko víc než dvoutýdenní dovolená na Bahamách,“ myslí si psycholog. Navíc chovat se k sobě vstřícně je velmi snadné. Jen malé gesto, na které navazuje další a další. Vstřícné chování se řídí zákonem pozitivní zpětné vazby, kdy malá drobnost přinese úžasné důsledky.
4. Přijímejte partnerův vliv
Po staletí se od mužů očekávalo, že budou své rodiny řídit. Dnes se tato role muže provázená pocitem oprávněnosti a povinnosti přehodnocuje. Z výzkumu 130 novomanželských párů po devíti letech vyplynulo, že muži přijímající vliv manželky měli spokojenější vztah než ti, kteří tak nečinili. Pokud není tedy muž ochoten dělit se s partnerkou o moc, je 81procentní pravděpodobnost, že se jejich manželství rozpadne.
I pro manželky je důležité, aby se ke svým mužům chovaly s respektem a úctou, ale studie týmu Johna Gottmana potvrdila, že většina manželek naopak manželovy názory a pocity bere v úvahu, na rozdíl od mužů, kteří svou ženu respektují a chápou jen asi z 35 procent (a bývalo to ještě méně).
Přijmout vliv druhého neznamená, že nemůžete vybuchnout, manželství přežije ledacos. Problém nastává, když i malá nespokojenost na straně manželky vyvolá u muže nepřiměřenou reakci, což se stává častěji než opačně.
„Manžel, který ctí a respektuje svou ženu, je otevřenější mluvit s ní i o jejích pocitech. Postupně tak porozumí jejímu světu i světu svých dětí. Rozhodnutí bude činit způsobem, z něhož je zřejmé, že si manželky váží. Domnívám se, že emočně inteligentní manžel je dalším stupněm ve společenském vývoji, neboť objevil něco velice důležitého pro život v manželství - jak si své ženy vážit a jak jí tuto úctu dávat najevo,“ píše Gottman a dodává, že takový partner považuje svou kariéru za menší prioritu než svůj rodinný život a bývá i výborný otec.
5. Řešte řešitelné problémy
Často doporučovaným přístupem k řešení konfliktů je pokusit se vžít do partnerovy situace a poté mu empaticky sdělit, že jste pochopili jeho perspektivu. Jenže zdaleka ne každý to dokáže. Podle Johna Gottmana je při řešení problémů dobré postupovat v těchto pěti krocích:
Zmírněte nástup: Více než 80 procent citlivých témat otevírá v manželství žena. Proto hlavně jí odborníci radí, aby převzala část zodpovědnosti za problém, vyhýbala se kritice a pohrdání a aby se vyjadřovala v já-formě.
Pokoušejte se a přijímejte pokusy o nápravu: Máte-li pocit, že debata sklouzla někam, kde vám nedává smysl, zarazte ji vstřícným, smířlivým osobním sdělením a stejné gesto vnímejte i u partnera.
Uklidněte sebe i partnera: Jakmile jsme v roli posluchače nepříjemného zahlceni, neslyšíme, co druhý doopravdy říká, a produktivita řešení problému klesá. Proto je napjaté situace dobré zklidnit vzájemným odreagováním.
Nacházejte kompromis: Kompromis je totiž jediným řešením manželských problémů.
Jak zpracovat emoční zranění: Po hádkách mohou vzniknout emoční zranění. Nezpůsobí je to, o co jste se hádali, ale jak jste se hádali. A pokud se k nim nevrátíme, nepromluvíme si o nich a nezpracujeme je, budou nás tlačit jako kámen v botě.
6. Překonávejte patové situace
V každém páru existují neslučitelné rozdíly, ale pokud se s nimi nenaučíme žít, ocitneme se v patové situaci, kdy jeden považuje druhého za sobce a naopak. Podle doktora Gottmana vycházejí patové situace z našich snů, o nichž druhý partner neví, neuznává je nebo je nerespektuje. Nejhlubší sny mívají kořeny v dětství a rozdíl mezi párem šťastným a nespokojeným je ten, že šťastné páry znají sny svých protějšků a pomoc při jejich plnění považují za jeden z cílů svého manželství. Zároveň ani jeden z partnerů nenaléhá na druhého, aby se svých snů vzdal, ani se jím nepokouší manipulovat. Pracují na nich jako tým.
„Pokud jste se ocitli v patové situaci, musíte nejprve zjistit, jaký sen či sny jsou v jeho podhoubí,“ radí psycholog. Zřetelným znamením boje se skrytým snem je podle něj přesvědčení, že za konflikt může druhý partner. „Často si myslíme, že osobní sny musejí zůstat v zájmu fungujícího vztahu pod pokličkou. Ale když své sny pohřbíte hluboko pod zem, vybublají na povrch v přestrojení jako konflikt vedoucí k patové situaci.“
7. Vytvářejte společný smysl
„Manželství není jen o výchově dětí, rozdělení domácích prací a sexu,“ tvrdí Gottman. „Může mít také svůj duchovní rozměr, hlubší kulturu se svými symboly a rituály.“ Podstatným cílem každého manželství je proto podle něj vytvořit takovou atmosféru, v níž se nikdo nebojí otevřeně mluvit o svém niterném přesvědčení.“
Společný smysl stojí na čtyřech základních pilířích. První z nich jsou podle psychologa rituály sblížení. Jsou to strukturované tradice s jasným scénářem, na které se můžete spolehnout. Předem víte, jak se určitá událost bude odvíjet, a víte také, že budete věnovat pozornost jeden druhému, a budete tak spokojeni způsobem, který je pro vás oba smysluplný.
Druhým pilířem je podpora rolí druhého partnera. Přebíráme na sebe různé role - jsme partneři, děti, rodiče, zaměstnanci. Z pohledu manželství může vnímání vlastních rolí i rolí partnera buďto přispívat ke smysluplnosti a harmonii vztahu, nebo naopak zvyšovat napětí.
Třetím pilířem společného smyslu manželství jsou společné cíle. Kromě praktických cílů míváme v životě i hlubší, duchovní touhy. Jedni se po bouřlivém dětství snaží dosáhnout životního klidu, jiní vedou děti k dobrosrdečnosti a štědrosti. O těchto nejhlubších cílech často ani nemluvíme. „Jestliže budete s partnerem sdílet své nejhlubší cíle, míra důvěrnosti ve vašem vztahu zesílí,“ uvádí americký psycholog.
Čtvrtým pilířem jsou pak společné hodnoty a symboly. Jsou to jakési filozofické zásady, které vás vedou k tomu správnému životu. „Společné hodnoty a přesvědčení partnerů reprezentují často různé hmotné i nehmotné symboly. Také rodinné příběhy odrážejí hluboce zakořeněné hodnoty a symbolický význam může mít i samotný domov nebo obrazy na stěnách.“