Deset vět, kterými zabíjíte v dětech naději i lásku. Nepoužívejte je

Znáte je všichni. Třeba věta: „Měla by ses trochu hlídat, necpi se tolik.“ Nebo: „Proč nejsi jako Pavlínka?“ Či snad: „Přestaň, kluci nebrečí!“ Jsou jako pomalu působící jed, kterým otravujete vlastní děti, jejich životní elán, sebevědomí, dokonce i lásku. A nebezpečné jsou v tom, že se jako jed netváří. Které jsou nejhorší?

Ve výchově a v rodinné komunikaci existují věty, které by od vás děti neměly slýchat. Jsou to věty povědomé každému z nás, klasická výchovná klišé i slovní zbraně. Ač se to nezdá, takové výroky mohou v dětech postupně napáchat hodně zla. Naruší jejich sebevědomí, sebeúctu, mohou jim vzít optimismus a naději, dokonce i lásku k blízkým, k sobě, k vám.

Některé věty současní rodiče pravděpodobně doma slýchávali jako malí od svých rodičů. A v krizových momentech rodinné kolize, kdy výchova selhává a jim se to aktuálně všechno sype, mají tendenci do této třinácté komnaty sáhnout a jednu z jedovatých formulí z dětství aplikovat i na své potomky.

Je vám tato situace povědomá? Stopněte ji zavčas a uvědomte si, jak dlouho trvalo vám, než jste se s těmito zaklínadly z dětství vyrovnali – pokud vůbec.

„Problematické výroky jsou zejména ty, z nichž čiší pohrdání, despekt, nedostatek lásky a necitlivost. Dále pak výhrůžky, pomlouvání, znevažování blízkých. Vyvolávání pochybností o sobě samém. Nevhodné je též časté hodnocení a porovnávání,“ jmenuje psycholožka Pavla Koucká, která se zaměřuje na zrání osobnosti. Které jsou ty nejčastější nebo nejhorší?