Je mi dvaatřicet let a vždy jsem si uměl se vším poradit, také se o sebe postarat. Neměl jsem zrovna nejhezčí dětství. Jsem jedináček a moje máma umřela, když mi bylo dvanáct. Zůstali jsme s tátou sami a táta život bez mamky nedával. Začal pít, nebyla s ním žádná řeč a já se tak pomalu o všechno staral sám. Naštěstí tu byla babička, která mě hodně naučila a s mnoha věcmi mi pomohla.
Po maturitě jsem odešel z domova. Dostal jsem se na vysokou školu do Prahy – přálo mi štěstí, měl jsem na střední skvělého učitele matematiky, který ve mně viděl velký potenciál. Mám prý hlavu na technické věci, vyznám se v počítačích, hardwaru, umím i programovat.
Už na vysoké jsem pracoval v jedné IT firmě. Potřeboval jsem se nějak živit, protože táta mi nedával ani korunu, vlastně jsme ani nebyli v kontaktu. Stala se z něj troska, před rokem zemřel.
Přišla velká láska
Vystudoval jsem, našel si skvělou práci a časem i velkou lásku. Markéta je o šest let mladší než já, pracuje jako recepční v jedné velké mezinárodní firmě. Jsme spolu už dva roky, mám ji moc rád, je to hodná, milá a skromná dívka.
Ovšem poslední dobou neposlouchám nic jiného, než že už ji to v práci nebaví a chtěla by mít děti. Její nejlepší kamarádka, kolegyně z práce, prý už má dvě. A není jediná, která si děti už pořídila.
Což o to, já bych nebyl proti. Chtěl bych mít rodinu, vlastně jsem nikdy žádnou neměl, o mámu jsem přišel brzy, táta byl „nepoužitelný“, chtěl bych svým dětem jednou dát to, co jsem sám nedostal.
Nabídka, která se neodmítá
Nedávno se mi naskytla velká příležitost. Firma, ve které pracuji, má pobočky po celé Evropě, a já se před osmi měsíci dostal na roční stáž do německého Frankfurtu. Markéta nadšená nebyla, ale tuto nabídku jsem nemohl odmítnout, byla to pro mě velká výzva. Přítelkyně to nakonec pochopila, ale musel jsem jí slíbit, že za ní budu domů jezdit, jak jen to půjde a také, že po návratu bude svatba a konečně založíme rodinu.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Všechno se to ale zkomplikovalo. Ve firmě jsem se osvědčil a nabídli mi stálé místo. Tak rád bych na to kývl. Markétu bych určitě přesvědčil, vždyť můžeme žít i v Německu, mám velmi slušný plat, čekalo by mě navíc povýšení a skvělá kariéra. Mohli bychom si hodně dovolit, do práce by nemusela chodit. Byla zde za mnou už dvakrát a líbilo se jí tady, určitě by se nebránila přestěhování.
Druhá žena na obzoru
Je tu však ještě jeden větší a mnohem zásadnější problém, poznal jsem jinou ženu, Ingrid. Seznámili jsme se na jedné akci, kterou firma pořádala, a padli jsme si do oka. Je to velmi krásná a inteligentní žena, stejně stará jako já. Dá se říci, že pravý opak mé Markéty. Bylo nám spolu dobře, párkrát jsme se sešli, jako přátelé.
Svěřil jsem se jí, že mám přítelkyni, se kterou časem plánujeme rodinu. Ona to naprosto chápala, nijak se nesnažila mě „dostat“. Ovšem po nějaké době jsme oba zjistili, že k sobě cítíme mnohem víc než přátelství. Milujeme se.
Svěřil jsem se jí i s nabídkou, kterou jsem dostal a ona mi řekla, že bych byl blázen, kdybych ji odmítl. Ona sama má v naší firmě velmi zajímavé místo, a jak už jsem pochopil, kariéra je pro ni hodně důležitá. Vyjádřila se v tom smyslu, že o dětech v nejbližších letech rozhodně neuvažuje. Dlouhé roky tvrdě studovala a pracovala na sobě i na tom, aby se dostala tam, kde dnes je. Má se životem přesně opačné plány než Markéta.
Příběh Michaely: Manžel má opět milenku a vede dvojí život |
Jsem na rozcestí
Ingrid mám hodně rád, ale Markétu také. Každá je jiná a obě mě přitahují. Ovšem mnohoženství nepřipadá v úvahu a já se budu muset rozhodnout. Bojím se však, že když na nabídku kývnu, je stále ve hře to, zda Markéta skutečně za mnou odejde. A pokud ano, bojím se, že se dozví o mně a Ingrid. Náš vztah pochopitelně nezůstal utajen.
Pokud se ale s Markétou rozejdu, nabídku přijmu a zůstanu s Ingrid, může se stát, že toho budu jednou hodně litovat. Ingrid je krásná úspěšná žena, ale není to málo? Vím také, že rozchodu s Markétou budu nejspíš litovat.
A když se vrátím domů, založím s Markétou rodinu, budu možná litovat toho, že jsem zahodil velkou šanci.
Michal
Názor psycholožky čtěte na další straně.
