Vážená Evo!
Výchova dětí není jednoduchou disciplínou. A dokonce by se dalo říct, že se jedná o velmi nejistý podnik. Od nějakého okamžiku jako byste museli spoléhat na to, že váš (rodičů) dosavadní čas, energie, láska, osobní příklad a další „veličiny“, které jste do dětí investovali, se budou zúročovat.
Co však příliš neovlivníte, jsou proměnné prostředí. Jaký je v módě životní styl, jaké hodnoty jsou právě mezi vrstevníky v kurzu, jakého partnera zrovna dcera bude mít...
Některé cesty v našich životech mohou být slepé. Rodičovské zkušenosti jsou však většinou nepřenosné. Dcera si na tu svou cestu musí přijít sama. Je na prahu dospělosti, chovejte se k ní tedy podle toho. Spíše, než abyste vydávali příkazy a zákazy, pokuste se s ní mluvit a domluvit se na kompromisu.
Když se na výsledky své dosavadní výchovy podíváte trošku z jiného úhlu, nejsou vlastně vůbec špatné. Dcera se zajímá o své okolí, není jí lhostejno, že někde žijí lidé, kteří třeba neměli takové štěstí jako ona. Chce pomáhat. Právě zde bych se domlouvala na kompromisu. Je škoda (a vlastně i zbytečné), aby dcera nedokončila středoškolské vzdělání, aby si neudělala maturitu.
Na druhou stranu, proč by nemohla vysokou školu studovat až po nějakém čase, kdy bude pracovat? Podobné rozhodnutí může mít mnoho výhod - bude si vzdělání vážit, naučí se lépe hospodařit s časem a v neposlední řadě dozraje jako osobnost.
Upřímně - nemůžeme říct, zda dcera s přítelem bude ještě za půl roku. Třeba je jen jednou z cest, které ji v životě spoluutvářejí. Má-li však vaše dcera dospět v kompetentního dospělého s kvalitními hodnotami, podporujte ji, aby o svých cestách přemýšlela.
Když budou příliš zkratkovité, jste tu vždycky vy, její rodiče, kteří ji mohou lehce usměrnit. Činit tak z pozice síly, autoritářsky, se však z dlouhodobého horizontu nevyplácí.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co máme podle vás dělat? Hlasujte na další straně.