Příběh Berty: Matka nám dala na výběr, buď ona, nebo náš táta

S našima to nikdy nebylo jednoduché. Prožívali typickou italskou domácnost, plnou hádek a bouřlivého usmiřování. Ale měli se rádi a pochopitelně milovali i nás děti, mě a mladšího bratra. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou půjdou od sebe.

Byl to táta, kdo jejich manželství ukončil. Máma na nás teď tlačí, ať si vybereme. Buď se budeme stýkat s ní, nebo s ním a jeho novou partnerkou.

Jsem už nějakou tu dobu z domu, odešla jsem po škole, protože u nás pro mě nebyla práce. A jít pracovat mimo obor, který jsem vystudovala, mě nijak nelákalo. Máma to tenkrát těžce nesla, ona byla vždycky taková kvočna, která nás všechny, tedy tátu, mě i mého mladšího bratra, měla nejradši u sebe, aby se o nás mohla starat a dělat nám pomyšlení.

Jenže bylo mi třiadvacet a byl nejvyšší čas, abych se osamostatnila a postavila na vlastní nohy. Doma zůstal ještě můj o tři roky mladší bratr a tenkrát ještě i táta. Než jsem si našla přítele, svého současného manžela, jezdila jsem domů téměř každý týden. Táhlo mě to za nimi. My byli vždycky taková veselá rodina. Každý jsme jiný a vzájemně jsme se dost doplňovali.

Nuda u nás doma nikdy nebyla

Máma má hodně výbušnou povahu, snadno se rozčílí, vzteká se, ale uplyne pár minut a je jak sluníčko. Táta je kliďas, na každém vidí jen to dobré, mouše by neublížil. S mámou byli vždy jako oheň a voda. Z ničeho nic mezi nimi vypukla hádka, máma křičela, táta se usmíval, ona se vyvztekala, padli si do náruče a bylo hotovo.

S bráchou jsme to brali jako normální stav, že se naši, tedy především máma, musí pořád o něčem dohadovat. Bylo znát, že to neberou nijak vážně, že to prostě je jejich způsob komunikace.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Já jsem spíš po tátovi, ale nejsem až takový kliďas jako on. A také neumím hned odpouštět jako táta. Co jen se od mámy naposlouchal výbušných nadávek, ale nechalo ho to chladným, protože věděl, že máma to vlastně tak nemyslí.

Prostě se jí jen zatmí před očima a pak ani neví, co říká. Brácha je zase víc po mámě, umí se naštvat a pohádat, ale než vypění, tak mu to trvá déle a taky neumí z té naštvanosti rychle odejít.

Nuda u nás rozhodně nikdy nebyla, mám je všechny moc ráda a domů jsem se pokaždé hodně těšila. I když jsem se vdala a narodila se nám dcera, jezdili jsme za rodiči dost často. Stejně tak bratr s přítelkyní, děti ještě nemají, prý není kam spěchat.

Táta zatoužil po klidu

Jenže stalo se to, co bych nikdy nečekala. Po víc než pětatřiceti letech manželství se naši rozvedli. A bylo to z popudu otce – našel si jinou ženu a dal jí přednost před mámou. Ptala jsem se ho proč, co se stalo po tolika letech manželství, že ho ukončil rozvodem. Dokonce jsem mu říkala, že mohl mít milenku, máma by o ní ani nemusela vědět. Na to mi řekl, že by to nebylo fér vůči žádné z nich.

Mámu má prý pořád rád, ale když poznal svou současnou partnerku a zjistil, jaká je, došlo mu, že přesně to potřeboval. Klid, lásku a porozumění. Už ho prý ta mámina věčná nespokojenost, výbušnost, vztah ode zdi ke zdi tak unavovaly, že si řekl dost.

Jeho přítelkyně je jako on. Už jsem ji poznala a dala tátovi za pravdu, pochopila jsem, co se mu na ní líbí a proč se rozhodl, jak se rozhodl. Z ní úplně sálá vřelost a láska. Neumím to popsat, ale cítím se vedle ní naprosto v pohodě. Vůbec nemám výčitky, že se stýkám se ženou, za niž táta mámu vyměnil.

A jak jsem zjistila, naprosto stejné pocity má i můj muž a bratr s přítelkyní. Manžel mi jednou řekl, že naše máma je jako papiňák a že se kolikrát bojí něco říct, aby nevylítla, že u ní nikdy neví, na čem je, a že ho to hrozně vyčerpává. Já mu rozumím, nedivím se jeho pocitům, já jsem na matku zvyklá, takže mi to tak nepřijde, ale podobné pocity z mé matky měli i mí kamarádi.

Je to už pár měsíců, co jsou naši rozvedeni. Snažila jsem se za matkou jezdit co nejvíc, bylo mi jasné, že to pro ni není nijak jednoduché. Stejně tak se snažil mámu podpořit i bratr. Je pravda, že návštěvy u ní nebyly nijak příjemné, pořád jsme museli poslouchat nadávky na tátu i na jeho novou partnerku.

Jednou jsem se neudržela a řekla jí, že tátova přítelkyně je moc fajn a že není fér, aby o ní tak ošklivě mluvila. Máma se urazila a řekla mi, ať odejdu. Za pár dní mi zavolala, že si máme vybrat. Buď se budeme stýkat s ní, nebo s tátou. Jiná možnost prý pro ni neexistuje.
Berta

Názor psycholožky čtěte na další straně.